FOTOGALERIE

Na této stránce usilovně pracujeme

Ale aby vám to nebylo líto, tak dole najdete pár fotek pod názvem "ŘÁDĚNÍ TAJFUNU NELA A BELA"

Takhle dopadla kuchyň po zásahu naší hodné, šikovné Belinky, když byla ponechána o samotě v Milovicích v kuchyni To byla samozřejmě ještě malé nezbedná štěňátko. Teď je z ní rozvážná a rozumná klidná psí dáma, prostě celý tatínek:)

Mezi škodami můžete nalézt: pelech otočený vzhůru nohama, rozkousanou utěrku, shozený mnou ručně a pracně malovaný květník, v němž byla má chlouba - vánoční kaktus, rozkousaný návod k domácí pekárně značky Professor a taky jedny čůránky, ale ty se nepočítají:)

Tak s tou klidnou rozvážnou Belinkou jsem se samozřejmě unáhlila. V životě by mě nenapadlo, že bude Bela schopná sežrat nějaké naše jídlo. Od malička je cepovaná, že když jíme, tak se má klidit stranou, natož aby začala loudit. Já fakt nesnáším psy, co louděj. No a vzhledem k tomu, že občas něco peču a většinou tradičně absolutně nestíhám, tak si dávám chladit pekáče na terasu. Takže jednou se mi stalo, že mi nějaká kočka seshora olízala korpus. Tak to jsem si začala dávat pozor a pekáče od té doby již přikrývám. No, ale přes den prostě ten pekáč mrsknu na terasu a pak němu přijdu a prostě je částečně odežranej. A to je pak překvápko:)

Takže jsem si automaticky myslela, že to dělá naše malá nezbedná Nelinka a to si pište, že dostala pokaždé pěkně vyčiněno. No a jednou takhle něco narychlo peču, že se možná staví kamarádka Olga na kafe, tak abych měla něco k té kávě. Korpus dám na terasu chladit a utíkám se rychle převléknout z pracovního do slušného oblečení. Něco ve mě hlodá, zběžně mrknu dveřmi do ložnice na terasu a co to nevidím. Naše slušně vychová Belinka do sebe souká ten můj výtvor. Jak vidíte na fotce, vzala to naštěstí rovně podél utěrky,kterou si poodhrnula. Část se tedy dala zachránit, ale Olze jsem můj výtvor raději nenabízela. S Jirkou jsme to pak jedli týden:)

Toto byla naše druhá zánovní sedačka, kterou jsem si pořídili teda ještě do Milovic. Obrovská sedačka, pro kterou jsme jeli až ke Karlštejnu k mé kolegyni.Vzhledem k tomu, že jsme se po přestěhování do Benátek přivezli v dubnu malou Nelinku, neměli jsme chuť riskovat nákup nového nábytku s tím, že počkáme, až malá trochu odroste. Vzhledem k tomu, že mám propojený obývák s kuchyní, měly holky přes den k dispozici obě místnosti. Jak se přes den bavila Nelinka vidíte na fotce. A to je tady sedačka ještě ve výborné kondici, nebo po dalších dnech se malá pustila do pravé područky, ve které vykousala díru a vytahala molitan. To již Jirka nevydržel a udělal mezi kuchyní mobilní zátaras, takže každé ráno strkám mezi průchod dřevotřískovou desku.

Jo a protože se na tu sedačku Jirka už nemohl koukat, přivezl od svých rodičů třetí zánovní sedačku (hnusnou vyblitou růžovou) a než jsem se rozkoukala, tak má oblíbená obrovská sedačka byla rozštípaná. Na tuhle novou se vejdou jenom dva lidi a při dobré vůli jenom jedna kolie:(

Protože pořád něco stavíme a opravujeme, tak se u nás na zahradě vyskytuje hromada stavebního písku. Samozřejmě k velkému nadšení našich psů a občasných návštěv, třeba šprigršpanělky Agáty, která se s Belou po písku krásně honily.

Jirka byl samozřejmě pokaždé nepříčetný, neb mu z hromady písku postupně písek ubýval a ubýval, neboť byl rozházen po okolí a on ho musel pokaždé z trávy naházet lopatou zpátky.

A jak tak Jirka pořád někde něco kutá, nemá tak čas hlídat psy, co dělaj na zahradě, tak mu Nelinka občas připraví nějaké příjemné překvapení. Tuhle díru tipuji jako tunel na Cruft´s:)

Holky už mají po pískovišti, Jirka jim ho oplotil:(

Tohle byl mnou pracně opravený, vykytovaný, natřený a poubrouskovaný noční stolek s africkými motivy. Já blbec pro změnu nestíhám ani ráno, takže jsem v časovém presu, aby mu neujel autobus, a samozřejmě jsem zapomněla zavřít dveře do ložnice.

A také to samozřejmě to neodnesl pouze můj noční stolek. Ještě nějaký polštářek, pouzdro na brýle, podprsenka a tričko, které si mladá odnesla do kuchyni na pelech.

Od té doby se mi samozřejmě podařilo nechat otevřené dveře ještě několikrát. K nočnímu stolku mám ještě úplně stejně udělanou dřevenou židli, z které mi odkousla roh, ostatní škody nestojí za řeč:)

Fotka z dob, kdy zatím Jirkovi nedošla trpělivost a holky měly k dispozici obývák i kuchyň. Myslím, že čůrací podložky asi nemusím nikomu představovat. Sice jsme chválila chovatelku Sabinu Havlíčkovou, jak Nelinku krásně naučila chodit na čůrací podložky, ale v jejím případě to byly trochu ztráta času a pro nás vyhozené peníze za čůrací podložky.

Na první fotce z obýváku je na růžovém pelechu vidět drybedka, kterou dostala do výbavy Belinka od své chovatelky Pavly Kůsové, kterou měly holky k dispozici ke spaní v kuchyni. I tato podložka vzala postupem času za své, což je mi docela líto, zrovna dvakrát levná nebyla a Pavla chtěla, aby měla Bela do výbavy něco kvalitního:(

Barevný prošívaný pelech dostala Belinka poslední vánoce v Milovicích, než jsme si další rok na jaře přivezli Nelinku. Myslím, že fotky jinak další komentář nepotřebují:)

Tak tenhle další krásný pelech se jmenoval Snoopy. Koupila jsem ho holkám poté, co Nela zlikvidovala tu Belinčinu krásnou velkou drybedku od Pavly. Původně byl určený do kuchyně a byl to fakt velkej pelech, aby se na něho vešly pohodlně obě.

Vzhledem k tomu, že jsou někteří lidé nepoučitelní, tak dělají blbosti. Tím pádem jsem zakoupila další proužkovaný, fialový pelech, tentokrát pro změnu do obýváku a byl ještě o něco větší než ten béžový. No nádhera. Než se s ním chtěla pokochat také Nelinka.

Po tomto řádění už holky dostaly tu zábranu do kuchyně, tím pádem pelech máme kupodivu dodnes. Matraci mají holky na spaní v obýváku. Nela již k ní nemá trvalý přístup, pouze pod dozorem:) Ještě musím zmínit, že pelech má samozřejmě ukousnutý roh, na náplň jsem musela ušití nový futrál a pelech má záplatované dno.

Dále musím poděkovat manželům Drdovým ze Sojovic, kteří vlastní brášku Nelinky Arnolda a kteří mi ušetřili nemalý peníz za obnovu pelechového parku:) Byla jsem rozhodnuta nechat tu malou opici spát za trest na zemi, když si sežrala všechny pelechy. Ale Jirka byl tak hodný, že mi přivezl vojenskou zelenou deku. Když jsem na to šáhla, tak jsem se lekla a říkám si: tak na tomhle hnusu ty chudinky přece nemůžu nechat spát. Ti, kdo byli na vojně, tak asi ví, o čem mluvím. Dámy se pozeptají doma manželů:) Odpor k dece jsem nakonec překonala, Nelinka zatím odkousla jeden růžek a ani ho nesežrala, deka jí je evidentně taky odporná. Samozřejmě jí odpor nebrání v tom, cestovat s ní po celý kuchyni:)

Tak jsem si myslela, že Nelinka už z toho lumpačení vyrostla. Opak byl pravdou. V obchodním domě jsme s Jirkou hrdě zakoupili svůj nový nábytek do kuchyně, krásný skleněný jídelní stůl a k němu nádherné bílé koženkové židle s kovovou konstrukcí.Židle jsme měli z preventivních důvodů uložené v ložnici u zdi. Někteří lidé mají kuchyňské židle v kuchyni, někteří lidé je mají v ložnici a věší si na ně oblečení.

No a Jirka tuhle slavil své 40. narozeniny, bylo u nás dost lidi, vynosili jsme ven na oslavu všechny možné židle, co jsme doma našli. Po uklízení jsem je z lenosti nechala u stolu v kuchyni a říkám, že už z toho třeba ta Nelinka vyrostla a že by mi to přece neudělala. Židle dva týdny odolávaly, až mi to bylo podezřelé. Nelinka mi to prostě musela vrátit i s úrokama:)

Někdo má doma boxy s víkem a s kolečky na uklízení dětských hraček. Někdo měl doma box na hračky pro psy.

Bohužel jsem nevyfotila pelech z ovčího rouna, který dostaly holky k prvním společným vánocům v Benátkách. Zaujal mě popis u tohoto pelechu a jeho minimální údržba. V popisu se mimojiné píše: díky obsahu lanolínu psi tento materiál nekoušou. Bomba, to je náš člověk. Objednala jsem teda zdravotní variantu s látkovým lemem a ještě k tomu láhev šamponu s lanolínem, kterým se tyto pelechy udržují. To jsem si ještě naivně myslela, že nám tenhle úžasný ovčí pelech vydrží:)

Takže malá nejdřív vytrhala a spolykala celý látkový lem, ten jsem pak našla v hovínku. Celý, nerozkousaný. Potom rozcupovala výplň. Pelech jsem po stranách v ruce pracně olemovala, šicí stroj by to nezvládl. Přesto se do něho opět dostala a půlku spodní části podélně utrhla. To mi byla teda tady fakt záhada, protože když jsem si to pak zkoušela sama, tak jsme neměla absolutní šanci to rukama odtrhnout.

Pokud má někdo zájem o šampon s lanolínem na odolné ovčí pelechy, ráda za výhodnou cenu odprodám:)