NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006

31.12.2006 - 1.1.2007

Jirka během večera otevřel 2 láhve se šampaňským a po vypití té první byl již tak zmožen, že se odebral ulehnout do ložnice. Tak jsme se s Belou dívaly na televizi a o půlnoci jsme se přesunuly na balkon. Z našeho sedmého patra máme hezký výhled na oslavy Silvestra na sídlišti a je to naše každoroční tradice, dívat se na rachejtle atd. Bohužel Corey tyto oslavy hrozně špatně snášel, tak jsme ho několik posledních pár let vozili na Nový rok k našim, kde to bylo mnohem klidnější. Z toho důvodu jsme byla zvědavá, co na to bude říkat Bela.
Oslavy začaly, všude rány jako z děla, Jirka spal jako zabitej a Belinka na mě smutně koukala za balkónovými dveřmi:) Tak jsem si jí vzala k sobě na balkon, daly jsme si chlebíčky z nechutně drahého lososa a bylo nám dobře:) Rány, nerány – Bela jim nevěnovala sebemenší pozornost. Já jsem si zavzpomínala na Coreyho, ukápla nějakou tu slzu a běžely jsme se zas dívat na televizi.

24.12.2006

První Belinčiny vánoce u nás doma:) Pro nás dva s Jirkou jsme si vždycky pořizovali tak maximálně půl metru vysoký vánoční stromek, ale kvůli Bele jsme koupili konečně pořádný, ať si to taky holka užije:) Večer jsme si sedli ke štědrovečernímu stolu v kuchyni a Bela samozřejmě nemohla chybět, tak si zalezla pod stůl na lino a čekala na nás. Potom jsme se přesunuli do obýváku na rozdání dárků. Moje maminka (přestože je v důchodu) nám pokaždé dá k vánocům hromadu dárků, takže letošní nadílka pod stromečkem včetně dárků pro Belu vypadala jako nadílka pro minimálně šestičlennou rodinu:)
Těšila jsem se, jak si bude Bela sama rozbalovat dárky, ale nějak se jí nechtělo. Ona asi potvora moc dobře ví, že se pokaždé zlobím, když mi doma něco rozcupuje na kousky:) Takže jsem jí s tím rozbalováním musela pomoct. Největší radost měla samozřejmě ze svých oblíbených „denta stixů“, které opravdu zbožňuje:)

3.12.2006

S Pavlou a Neldou jsme vyrazili na mezinárodní výstavu psů v rakouském Welsu. Na výstaviště jsme dorazili poměrně včas, ale všude byly šílené fronty na vyzvednutí čísel a zaplacení výstavních poplatků. Bela z té spousty lidí byla dost nesvá a nejradši by hned utekla pryč. Ani se jí teda nedivím. Všude jezdili bezohlední vystavovatelé s klecemi a vůbec nekoukali na cestu, jestli vám náhodou nepřejedou psa. K výstavnímu kruhu jsme se dostaly tak 10 minut před začátkem vystavování. Tak rychle rozložit deku, učesat psy, připravit pamlsky a čekat na pozvání do kruhu. Bely tatínek Nelson získal ve třídě otevřené titul CACA a ještě CACIB od paní rozhodčí Höllbacher. No a hned po něm šla na řadu Bela spolu s rakouskou fenou.
Tak Pavla rychle vyměnila Neldu za Belu a šly na to. Byla to jejich společná premiéra. Nestihly si to spolu ani natrénovat, ale že by Bela Pavlu nevnímala nebo neposlouchala jsem se nebála. Má Pavlu moc ráda a udělá pro ni také první poslední. Belinka běhala krásně zvesela, moc hezky se na ně koukalo. Jestli dostaly titul jsme se dozvěděly, až když se šlo běhat o BOBa, protože Bela byla pozvaná také. Tak mi Pavla rychle vrazila vodítko s Belou do ruky a vyrazila do kruhu s Neldou. Ježíšmarjá, co mám dělat? A Pavla říká: to samé co já. Tak jsem si odbyla svou první minutu ve výstavním kruhu a myslím, že mi to stačilo na hodně dlouho. Posuzování skončilo kolem 10:45, tak ještě nechat zapsat tituly do rodokmenů a vyrazit k domovu.
Pavle tímto moc děkuji, že nás vzala s Belou sebou, odřídila celou cestu a ještě úspěšně odvystavovala 2 psy. Snad bude mít ještě někdy chuť a nervy vzít nás sebou znovu:)

18.11. 2006

Dnes jsme vyrazili na naši další výstavu. Byla to mezinárodní výstava psů konaná v Praze – Letňanech. Belinka se asi nějak špatně vyspala nebo nebyla nadšená z toho, že je ve výstavním kruhu tentokrát sama, tak předvedla mizerný výkon. Pan rozhodčí Fiala se jí nelíbil, chtěla před ním utéct, což nešlo, tak aspoň nenápadně couvala. A jak už tak byla rozmrzelá z toho, že jí rozhodčí podezřele dlouho trápí na místě, tak ještě ke všemu rozplácla uši do stran a vypadala jako ovce:) Kruh oběhla docela hezky a dokonce u toho vesele mávala ocasem. Při psaní posudku si všimla Pavly, tak se na ní Jirka s Belinkou nenápadně otočil a hned to vypadalo líp. Belinka se celá rozveselila, pokukovala po Pavle a nastražovala uši.
No, nakonec jsme dostali naše první VD a doufám, že poslední:)

3.11. 2006

Objednala jsem Bele úžasný svítící obojek. Je trochu širší, trochu tužší, ale svůj účel dokonale splní. Když jsme jí ho poprvé nasadili a vyrazili na noční venčení, oba jsme se s Jirkou málem váleli smíchy. Obojek svítí totiž modro-bílo-červeně a Belinka prostě vypadá jako kasíno v Las Vegas. Já tohle kasíno potkat někde venku, tak mě asi strachy klepne pepka.Asi bych si myslela, že tam přistává nějaké ufo. Jinak obojek vypadá dost bytelně, také jsem kupovala typ s největší svítivostí a odolností. Na tyhle zimní večery je pro nás doopravdy užitečný, nemusím Belu tahat jenom na vodítku. Takže adresu www.sviticiobojky.cz vřele doporučuji.

29.10.2006

Na dnešek jsme měli naplánovanou návštěvu majitelů Becky. Počasí bylo dost proměnlivé, deštivo slunečné. Nevěděli jsme do posledního okamžiku, zda dorazí. Nakonec se u nich udělalo na chvilku hezky, tak rychle sedli do auta a přijeli. Bohužel se ten den ráno zrovna měnil čas, tak nebylo možné nafotit venku nějaké obstojné fotky, bylo moc brzy šero. Holky se spolu vyřádily na zahradě a pak jsme se přesunuli do příjemně vyhřáté ložnice na popovídání.
Tímto bych chtěla poděkovat majitelům Becky, že přijeli. Nemají to k nám zrovna dvakrát blízko:(

28.10.2006

Byli jsme pozváni na venčící odpoledne do Ptic u Rudné. Sešli jsme se tam nějaké kraťandy, dlouhosrstky, podengáček, čivava, borderka a nějaká člověčí mimča. Já jsem se nějak zapovídala s dlouhosrstkama a zbytek výpravy se nám bohužel ztratil v lese. Nakonec jsme se museli pomocí mobilů nahánět. Ke konci procházky začínalo pršet a trochu se ochladilo, tak jsme se rychle přesunuli do koňské stáje. Zájemci měli možnost se svézt na krásném bílém koni, kterému říkají Samík. Bylo to příjemně strávené odpoledne.
Domů jsme dorazili kolem půl desáté večer. Výlet jsme totiž měli spojený se zdvořilostní návštěvou mé tety, když už jsme jeli takovou dálku:)

26.9.2006

Odjeli jsme na toužebně očekávanou dovolenou. Vybrala jsem penzion v Jižních Čechách u Vodňan. Měli jsme pro sebe celou chatu, kompletně zařízenou. Chata je postavená v sadu, takže jsme byli obklopeni jabloněmi a měli jsme tam soukromí a úžasný klid. Hned za chatou byl les. Pro fandy do cyklistiky jsou tam skvělé terény, jak by řekl Jirka. Pro necyklisty, jako jsem já, není problém sednout do auta a přejet k nějakému rybníku (jsou jich tam spousty) a projet se po rovince. Bela nám při vyjížďkách na kole zdárně sekundovala. Nějaké fotky z dovolené najdete opět ve fotogalerii. Webové stránky penzionu, který tímto vřele doporučuji, najdete na našich stránkách v Odkazech. Manželé Šťástkovi kromě výše zmíněné chaty nabízejí i apartmány.
Ty snídaně v jabloňovém sadu u chaty jsou pro mě nezapomenutelné:)

2.9.2006

Naše třetí výstava – Mezinárodní výstava psů v Mladé Boleslavi. Počasí se tentokrát vydařilo, bylo akorát. Bela trochu zlobila a nechtělo se jí moc ukazovat zuby. Také nás teď trochu trápí mírně prohnutý hřbet. Bela má delší rámec, ale hřbet by se jí měl časem zase zpevnit. Jinak to Jirkovi s Belou moc hezky šlo a obdrželi titul výborná 2. Kámoška Agáta byla o něco úspěšnější, obdržela známku Výborná 1 a titul CAJC. Gratulujeme.

1.9.2006

S mou kamarádkou Olgou a její anglickou špringršpanělkou Agátou chodíme trénovat "výstavní postoje. Olga se nedávno přistěhovala do Milovic se svou rodinou a se svou smečkou. Holky si padly do noty, tak se z nás staly venčící kámošky a nejenom venčící:) Agáta se také docela úspěšně pokouší o výstavní kariéru. Ale to ještě netuší, co pro ní Olga dál chystá. Ráda by se s ní pokusila o složení nějaké zkoušky z loveckého výcviku. Tak snad se jim bude dařit.

26.8.2006

Zúčastnili jsme se naší druhé výstavy. Tentokrát se jednalo o Speciální výstavu kolií a šeltií v Praze – Krči. Na tuto výstavu se všichni moc těšili, protože byly přizvány dvě mezinárodní rozhodčí. Hodnocení těchto rozhodčích bylo nakonec pro některé majitele vystavovaných psů dosti překvapivé a někdy i nemilé. Ale my si nestěžujeme, obdrželi jsme titul výborná 3 a to byla Bela ve třídě nejmladší. Handlera dělal opět Jirka a moc ho obdivuji. Bylo totiž ošklivé počasí a na řadu jsme přišli až někdy kolem třetí hodiny a to už jsme byli všichni podstatně unavení.

6.8.2006

Dnes jsme zajeli kousek za Lysou nad Labem. Měla jsem náladu na romantickou procházku, tak jsme vyrazili na procházku podél Labe a podél rybníku na Doubkách. Počasí sice nebylo nic moc, ale nám to nevadilo. Zdá se, že Bela bude mít docela ráda vodu.

30.7.2006

Na výstavě jsem Bele koupila úžasný míč s provazy. Je z něho u vytržení. Má radši aporty, které se delší dobu kutálejí po zemi než když pouze letí vzduchem a pak dopadnou na zem. Za ty provazy ho Bela sama přinese zpátky, tak se u aportování dá docela dobře odpočinout. Ale už jsem si zničila dvoje tenisky od kopání. Chtělo by to kopačky:)

22.7.2006

Bela se dnes zúčastnila své první výstavy. Jednalo se o Českou národní výstavu psů v Mladé Boleslavi. Jirka dělal handlera, já jsem bohužel děsnej nervák a asi bych svou nervozitu přenášela na Belu. Na řadu jsme přišli kolem 11 hodiny, ale to už jsme byli všichni totálně usmažení. Z Jirky jenom lilo a to nemluvím o psech. Tato červencová výstava je asi spíš za trest. I přes tuto nepřízeň tropického počasí to Jirkovi s Belou slušelo a byli oba moc šikovní. Polské rozhodčí paní Fiszdon se Bela moc líbila a obdržela titul – velmi nadějná.

9.7.2006

Povedlo se nám domluvit setkání majitelů Belinčiny sestry Becky a přijela také chovatelka Pavla s Nelsonem a Egretkou. Bylo tedy úděsné vedro, přesto se psi dostatečně vyřádili na zahradě. My ostatní jsme se snažili schovat do stínu, ale šlo to špatně:(
Děkujeme Karlovi a Marii, že se na nás zajeli podívat.

10.6.2006

Pavla nás s Belou vzala na celodenní výlet. Stihli jsme toho doopravdy hodně. V Rokycanech jsme měli sraz s majiteli fenky Galaxy Krásná Louka, kteří si pořídili nové štěňátko jménem Jack (Cinnaberry's Jackpot), kterého importovali z Finska. Jacka jsme všichni pochválili a pomuchlovali a pak jsme se s Pavlou vydali do Trněného Újezdu zkusit omrknout, jak bude Bela reagovat na ovečky. Ani nás moc nepřekvapilo, vzhledem k jejímu věku, že ji ovečky vůbec nezajímaly, o to víc byla zvědavá, co dělají mamka s taťkou za tím plotem. Takže potom Nelson předvedl své dceři, jak se to dělá a moc mu to šlo.
Když Neldovi skončil trénink, přesunuli jsme se do Strašnova, kde sídlí chovatelská stanice Krásná Louka Míši Ouředníkové. Tam byla Bela opět v jiříkově vidění, protože tolik kolií pohromadě ještě neviděla. Domů jsme dorazili až kolem půl deváté večer a Bela spala jak zabitá až do neděle odpoledne.

3.6.2006

Rozhodli jsme se, že přihlásíme Belu v červenci na Národní výstavu psů v Mladé Boleslavi. Já vím, říkala jsem Pavle, že na žádné výstavy jezdit nebudu, že na to nejsem. Ale když se Jirka nabídl, že s ní do toho kruhu půjde místo mě, tak proč nezkusit zas něco nového. Tak jsme dostali od Pavly výstavní vodítko po Nelískovi a Jirka s Belinkou tedy začali pilně trénovat.

25.5.2006

Náhodou jsme na diskusi „ifauny“ objevili novou kamarádku Olgu s devítiměsíční dračicí špringršpanělkou Agátou a dvouletou kavalírkou Doris a domluvili se, že bychom mohli spolu chodit venčit. Olga se má totiž se svojí rodinou stěhovat také do Milovic. Naše první setkání proběhlo dobře, Bela s Agátou si evidentně padly do noty. Doris na společné honění moc není. Když ony by ji holky stejně asi brzo zašláply:)

14.5.2006

Dneska bylo počasí tak akorát, ani teplo ani zima. Tak jsme rozhodli zkusit s Belinkou kolo. Šlo jí to moc dobře, jenom občas nemohla pochopit, že za jízdy nesmí čuchat a lekat se cizích věcí, neb by páníčka mohla poslat k zemi. On, než si vytáhne botu z těch jeho divnejch pedálů, tak mu to trochu trvá. Myslím, že až bude Belinka starší a budeme moct začít trochu víc jezdit, tak bude příjemná společnice na vyjížďky do přírody.

22.4.2006

Moje kamarádka Andula se u nás zastavila se svojí dobrmankou Oxou, tak se holky trochu pohonily na zahradě. Oxa neměla šanci Belu dohnat, Bela je mnohem mrštnější, tak se brzo jenom povalovaly jenom na trávě.

16.4.2006

Konečně má Belinka vyměněné všechny zuby, tak snad už přestane období okousání všeho vhodného i nevhodného k okusu. Povedlo se nám ukořistit 2 mléčné zuby na památku, to jsem moc ráda.

2.4.2006

Dneska jsme vyrazili podpořit Nelíska na zkoušce ZVOP v Podkosti. Belince se tam moc líbilo a dávala to hlasitě najevo, až jsme jí museli trochu usměrňovat. Nelísek zkoušku udělal, tak jsme na našeho tatínka všichni moc pyšní. Po zkoušce se pesani trochu vylítali a pak jsme se šli s Belou projít po okolí. Celodenní výlet jí tak zmohl, že jsme o ní celé odpoledne nevěděli.

5.3.2006

Tak dneska doopravdy přijeli na návštěvu. Byli jsme se trochu proběhnout na hřišti. To byla paráda, konečně se vylítat s někým sobě rovným. Samozřejmě, že na mamku s taťkou ještě nemám. Myslím, jako s kraťandama. To je přece jasný, že jsem za nima vlála někde vzadu a jak mě to děsně štvalo, tak jsem na ně aspoň štěkala a stejně na mě nepočkali. Pak jsme šli k nám domů. Byli jsme v obýváku 3 velký lidi, 3 psi a papoušek:) Nelísek mi rozkousal takovou velkou gumovou kost a maminka mi rozpůlila míček:(
Nebudu nevděčná dcera. Dělala jsem, že mi to vůbec nevadí. Byla jsem z toho běhání tak unavená, že jsem si vlezla k tatínkovi na gauč a usnuli jsme svorně spolu. Snad se s nima zas brzy uvidím.

Panička říkala, že už jsem toho napovídala dost a že si teď přebírá slovo ona. Taky říkala něco o vůdci smečky, kterého musím jako ctít a poslouchat, tak to já jí nemůžu odporovat. Tímto se s Vámi tedy loučím. Vaše Bela

28.2.2006

Dneska jsme byli na návštěvě u paniččiny skorotchýně, tak jsem se jim tam vyčůrala na koberec. Já za to ale nemůžu. Tam to ještě neznám a žádnou čůrací podložku jsem tam prostě nenašla. A taky se teď bojím velikánských psů. Po napadeni tím vlčákem nebudu přece blbá. Jistota je jistota, když toho psa vůbec neznám, nemyslíte?
Pořád je hrozná zima, tak mi páníčkové museli ušít nový oblek, rostu prý jako z vody. Panička se asi domlouvá s mojí bývalou paničkou Pavlou, že za mnou přijedou na návštěvu i s mojí maminkou a tatínkem. Už se moc těším!

23.2.2006

Musíme prý teď dohnat ty dva měsíce, co jsme prováleli doma a panička pořád otravuje s nějakým přivoláním. To má ale blbý. Proč bych za ní měla pořád chodit, když jsou venku mnohem zajímavější věci a pejskové a tak? Ona prý ale na mě něco vymyslí, tak jsem zvědavá.

Heč, už jsem se naučila chodit do schodů. To mě takhle panička ráno venčí, přijdeme domů, popadne kabelku, já vyběhnu na chodbu, panička zavelí: domů, no a já slyším dolů. Tak musím splnit povel a štráduju si to prostě po schodech dolů do 4. patra (bydlíme v 7.). Proč za mnou ta panička tak utíká a volá mě zpátky? To je nějaká nová hra? No, ale brouká si o něco o ujetém autobusu, tak nevím:(

20.2.2006

Tak panička začala chodit do práce. Prý jí dělám starosti, když mě hodinu venčí venku a já pak přijdu domů a jdu se vzorně vyčůrat na podložku, jak mě za to vždycky hrozně chválili. Tak se panička asi bojí, aby mi to nezůstalo, ale to se bojí zbytečně. My kólie jsme děsně inteligentní, takže já to pochopím coby dup, jak je to tedy správně.
A taky brzo pochopím, že když je se mnou panička doma a chce se mi čůrat, že nemám jít čůrat na chodbu, ale mám si říct, že chci jít čůrat ven.
Jo a taky na mě vystartoval venku nějakej velikej vlčák s náhubkem. Panička se o mě moc bála, ale nic se mi nestalo. Jenom jsem se pak druhý den trochu bála malých pejsků, ale už jsem se zase otrkala.

13.2.2006

Abyste věděli, tak už mám v obýváku málo čůracích podložek, protože chodím vzorně čůrat na chodbu. To jsem šikovná, že jo? Teda občas se zapomenu, ale to se nedá nic dělat. Taky mě koupali ve vaně. Prý jsem měla svoje krásný bílý nohy jako prase. Vana je v pohodě, líbí se mi. A taky si sama bez dovolení skáču do postele a to se paničce nelíbí. No a jak mě chce vyhnat, tak na mě nedošáhne, protože jí vždycky uhnu, tak mě pak nervózně honí po celé ložnici. To je ale sranda. A taky se mi líbí, že když panička vaří a dá si krabici s granulema na zem, aby jí tam nepřekážela, tak já se těch granulí můžu v klidu nebaštit, protože je nekoušu a panička mě neslyší a ani nevidí. Nemám pak být tlustá a vážit 9kg.
Nevím, co tím páníčci jako myslej.

3.2.2006

Tak jsem v poslední době nějaká hladová, že jsem přestala kousat granule a polykám je celé. No a pak hrozně škytám. Panička z toho moc radost nemá.
Vyrostla jsem ze svého molitanového polštáře, tak jsem dostala deku po Borískovi. To se mi líbí, můžu si s ní dělat psí kusy.
Umím si už sednout a štěkat na povel. Lehni mi ještě moc nejde.
Hrozně ráda pořád něco ožužlávám. Roh polštáře, tričko, peřinu, prsty, vlasy. Včera jsem stáhla páničkovi tepláky ze židle a odnesla si je do pelíšku, když byli s paničkou u doktora. Nebojte, pořád je ještě nosí.

29.1.2006

Panička je pořád nemocná, tak jsme spolu doma. Bylo jí divný, že prý nějak málo kadím. Bodejť by ne, když mi ty hovínka tak chutnaj. Oni krásně voněj po granulích, tak proč bych si nedala? Dokonce jsem si chtěla jedno hovínko vzít sebou do obýváku, ale dostala jsem vynadáno:(

18.1.2006

Dneska jsem jela na výlet autem! Vůbec jsem neslintala, jenom jsem chtěla vlézt k páníčkům dopředu, nebo jsem se dívala z okna. Ale jsem ještě malá, tak se musím packama opírat o dveře, abych na všechno dobře viděla.
Dostala jsem takovou plechovou placku na obojek s číslem 888, to jako prý od města. A taky jsem se šla podívat na pana veterináře a to už je pro mě rutina. Jako štěňátko jsem si toho užila až dost. Takže: no problem.
Taky mi panička koupila teplou látku se šusťákem a ušila mi s páníčkem nový ohoz. Vypadám prý jako dostihový kůň, ale je mi v něm úžasné teplo, tak můžeme o něco dýl běhat venku. Jo a taky jsem si dala pěkně do nosu. Páníčkové šli do krámu, tak jsem se šla podívat za skříň, odkud mi dávají granule. No a ty granule tak voněly, že jsem si ten pytel prostě vytáhla, trochu si ho natrhala a to byla bašta! Takovejch granulí jsem pohromadě ještě neviděla.
Jenom nevím, proč jsem pak skoro 2 dny nedostala najíst:(

17.1. 2006

Sama jsem se naučila chodit ze schodů, heč! Dolů zatím ne, to se moc bojím. Ale do výtahu už taky chodím sama a s radostí. Vždyť to vůbec nic není.

15.1.2006

Sice je venku pořád šílená zima, ale nedá se prý nic dělat, musím se naučit venčit venku a taky pořád otravujou s nějakou socializací. Vůbec nevím, co to je. Ale venku je sranda. Proč bych měla pořád chodit za paničkou, když mám všude psí a člověčí kamarády? Nemůžu si pomoct, musím je prostě jít všechny poskákat a polízat a jestli na mě panička volá? To já v tom zápalu radosti asi neslyším.
Taky je panička trochu nervózní z toho, jak pořád na něco štěkám. Víte, on prý její předešlý pejsek Boris (Corey) byl hrozně tichý a klidný. No a když jsem o půlnoci spustila štěkot na celý panelák, když si panička čistila zuby, tak nevím, proč mi za to panička vynadala. Já prostě na neznámý a strašidelný věci štěkám.

12.1.2006

Panička měla naplánováno, jak se mnou budou na střídačku 14 dní doma a budou trénovat (jak říká panička) samotu. To jako abych neštěkala, až budu sama doma a sousedi nás prý nechtěli vystěhovat. Ale to se mě mohla panička zeptat rovnou. Já jsem prostě holka šikovná a prostě budu spinkat nebo budu něco likvidovat, ale štěkat teda rozhodně nebudu.
No a tak jsem nakonec byla s paničkou a páníčkem doma skoro 2 měsíce, protože na střídačku oba omarodili. Moc jsme ven nechodili, nebylo jim dobře, tak panička pořád brumlala něco o tom, že to nejdůležitější období mýho života proležej v posteli, ale o to víc, že to pak budeme muset dohnat, tak nevím, o čem to mluvila.

8.1.2006

Venku je hrozná zima. Páníčkové se o mě bojí, tak mi ušili takovej jednoduchej obleček. A taky nakoupili obrovskou hromadu takových bílých velkých kapesníků, který dali do obýváku a asi čekaj, že se na ně jako budu trefovat, když se mi bude chtít čůrat. Ti mají ale nápady, tak dobrá zase nejsem:)

6.1.2006

Nastal pro mě významný a důležitý den. Přijela si pro mě moje nová panička s páníčkem. My kólie jsme vyhlášené tím, že moc dobře nesnášíme cestu autem, tak jsem to přece nemohla zapřít a začala jsem slintat preventivně už 10 metrů cestou k autu. Tedy, jestli se trabantu dá říkat auto.
Cestou do nového domova jsem ještě trochu zvracela, ale pak už jsem spokojeně usnula. V novém domově se mi moc líbí. Sice nemáme kočku, jako u bývalé paničky Pavly a páníčka Jardy, ale zato máme papouška Viktorku. A s tou je taky moc velká sranda. Samozřejmě jsem jí musela hned vysvětlit, že už tady nebude vládnout sama.
Pelíšek mám zatím v kuchyni. Granule nebaštím z misky, ale po jedné si je nosím do obýváku na koberec, kde je pak pomalu koušu. Paničce se to moc nelíbí, nevím proč, mě to docela baví. V noci se mi po mamince moc nestýskalo. Zalehla jsem do pelíšku a spala úplně sama skoro až do rána.

NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006