NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006

31.12.2007

Oslava Silvestra proběhla v celku v klidu. Nelině tedy ten kravál zrovna moc nesedl, ale nijak nevyváděla, jenom si lehla do pelíšku a čekala, až bude konec. Řekla bych, že se ty petardy a různá jiná vybuchovátka v zástavbě rodinných domků rozléhají mnohem víc než na sídlišti, kde jsme před tím bydleli. Belinku jsem se odvážila vzít sebou na zahradu. Po uplacení chlebíčky přestala kraválu věnovat pozornost a loudila po mně další a další:)

24.12.2007

Mám takové podezření, že holky dostaly nějak moc dárků, na to, jak ta malá dračice úspěšně likviduje zařízení obývacího pokoje i mé osobní věci. Ale zas na tom Belinka nemůže být škodná, že? Takže jsme holkám na štědrý den rozdaly jejich dárky a já jsem se těšila, jak ta malá raubířka bude moct tentokrát s naším dovolením rozcupovat nějaký papír a bude si sama rozbalovat dárky. Kupodivu se do toho Nelina vůbec neměla (jestli se bála, že dostane vynadáno, to fakt nevím). Takže jí nakonec musela zastoupit již zkušená Belinka, která se s rozbalováním dárků moc nepárala. Zbaštily, co mohly, a Nelinka se pak pustila do likvidace ne zrovna levné hračky, z čehož jsem moc velkou radost neměla. Myslela jsem, že by jí třeba týden mohla vydržet:)

7.12.2007

Nelinka začala dnes poprvé hárat, tak už je z ní velká holka:) To už se ty výstavy a další akce budou hůře plánovat:)

1.-2.12.2007

Tentokrát jsme vyrazili na dvoudenní mezinárodní výstavu psů v rakouském Welsu. Účastníky akce jsem byla já, Nelinka, Pavla a Nelda. Už jenom samotný odjezd ráno z Benátek byl tak trochu dramatický. Na zahradě jsme se s Jirkou krásně uvelebili do auta, do kufru vrazili Nelinu a že vyrazíme směr Praha, kde jsme měli sraz s Pavlou. Vyjedeme ze vrat a najednou před námi hromada hlíny. Jirka vystoupil z auta, šel zhodnotit situaci a říká mi: tak si běž zase lehnout. Myslela jsem, že mě klepne pepka. Tak jsem rychle volala Pavle, že nikam nejedu. Pavla se lekla, že se stalo něco Nelině. Takže si oddychla a řekla, že pro mě přijede. Tak si tak v duchu říkám: fór je to dobrej, tu výstavu nemůžeme v životě stihnout. Naštěstí hromada hlíny nevypadala po bližším prozkoumání tak dramaticky. Jirka shodil sváteční oblečení a hodil se do montérkového. Díky bohu nemrzlo, tak se mu podařilo z té hromady udělat takový tvar, kterou naše oktávka snad přejede. Zlatej trabant!! To bylo to pravý terénní auto:) No, nakonec se přejezd podařil a nic jsme dole neurvali. Naštěstí máme teď to děsně rychlý auto, takže jsme měli dostatečnou časovou rezervu a na smluvené rande s Pavlou jsme přijeli dokonce s předstihem:) Na výstaviště jsme dorazili myslím tak kolem čtvrt na devět. Chvíli jsme hledaly místo na parkovišti, pak jsme rychle přendaly výstavní věci do jednoho baťohu a šli si vystát tu úděsnou frontu na placení. Já jsem totiž na rozdíl od Pavly neměla zaplacený výstavní poplatek dopředu, neb jsem neměla tušení, kdy začne Nelina poprvé hárat, tak jsem nechtěla zbytečně vyhazovat peníze, kdybych náhodou jela do prčic:) Pavla šla vystát tu frontu a já jsem vzala ještě psy vyvenčit do parčíku před výstavištěm. Kruh byl na nevhodném místě, tak jsme zabraly místo u kruhu na závěrečné výstavy. Nikdo tam necoural a psi měli klid. Při té příležitosti jsme zjistily že jsme v tom shonu jaksi nevzaly Neldovi výstavní vodítko. Bohužel bysme se pro něho nestihly vrátit, tak se Nelina uvolila, že ho taťkovi půjčí.

Rakouské rozhodčí paní Heidi Poschacher šlo posuzování hezky od ruky, takže jsme rychle naklusaly k výstavnímu kruhu. Nelda získal titul ocenění Výborný 1, CACA, potom běhal o CACIBa, získal titul res. CACIB a pak se zaseknul u stolu při psaní posudku. Asistentka kruhu už volala naši třídu, nastoupila rakouská fena a já jsem postávala s Nelinou u kruhu a pouze jsem paní asistentku prosila o chvíli strpení. Asi si ťukala na hlavu, ale já jsem doopravdy neměla v plánu vystavovat Nelinu v postroji. Naštěstí si mě všimla Pavla a rychle mi doběhla předat výstavní vodítko. Honem jsem překšírovala Nelinu, odhodila postroj na zem a vyrazila jsem. A ejhle, co mě to tlačí na zádech? A sakra, vystavovat s baťohem taky nebude asi moc dobrý nápad. Tak rychle zpátky, přihodit zavazadlo na zem k postroji a mazat zpátky. Tímto jsem se postarala o jakousi humornou kulturní vložku, tedy aspoň pro mě:) Nějak nám s Nelinou nešlo běhání, chtěla pořád běhat prostředkem a já jsem jí bohužel tahala k sobě, takže se prý kroutila jako žížala. Při posuzování taky zlobila, pořád přešlapovala a sunula se nenápadně dopředu. Paní rozhodčí se s ní nepárala, srovnala jí přední nohy, zadní natáhla dozadu, aby viděla správné úhlení, a bylo! Pak nám jenom řekli, že pak půjdeme o BOBa. To znamená, že jsme porazily rakouskou fenu, která byla posuzovaná s námi. Jak jsem byla trochu rozčarovaná z toho, jak mi to tentokrát s Nelou moc nešlo, tak jsem poprosila Pavlu, jestli by s ní nechtěla jít běhat o toho BOBa. Věděla jsem, že bych jí to akorát tak zase zkazila, a Pavla už je přece jenom profík a s ní to může být jenom lepší. Tak šly holky běhat s Coby Kdyby Nirreterrit a slovenským psem Zenith of Fame Fantazija, který byl předtím posouzen ve třídě šampiónů. Takže, abych to shrnula: psi oběhli pouze jedno kolečko. Handleři si je pak chtěli okamžitě postavit do výstavních postojů, což vůbec nestihli, neb po oběhnutí kruhu se paní rozhodčí vydala okamžitě k Pavle a podávala jí ruku! Tak tenhle moment byl naprosto úžasný:)

Tím, že Nela dostala titul BOB, postoupila do soutěže o BIG - FCI skupiny I. Tato soutěž měla začínat kolem půl čtvrté, tak jsme do té doby courali po areálu výstaviště, trochu pojedly, prohlédly si stánky a shlédly i něco málo z dogdancingu a juniorhandlingu. Teď už jsem byla naprosto v pohodě, protože se s Nelou chystala do soutěže opět Pavla. Když jsem viděla ten obrovský modrý koberec, kolem slavnostní výzdobu a po obou stranách hlediště pro zvědavé diváky, tak mě jímala hrůza. Obávám se, že bych chytla takové střevní potíže, že bych možná stihla soutěž až o BIGa - FCI skupiny X:) Blížil se čas, Pavla se převlékla do výstavního oblečení, do kapsy nalámala hromadu piškot a šla si stoupnout do fronty, z které měla být pak slavnostně vpuštěna do ringu:) Shodou náhod si všimla, že se kolem psů motá nějaký pán a zkoumavě si je prohlíží. Tak jí dotrklo, že jsou pořadatelé v časovém skluzu se závěrečným programem, takže si rozhodčí omrkává psy předem. Já jsem mezitím zaujala místo nahoře na tribuně (která byla mimochodem docela narvaná) a držela holkám palce. Teď to přišlo. Komentátorka začala hlásit jednotlivá plemena a handleři byli postupně vpouštěni na koberec a začali se řadit za sebou. Spočítala jsem to na takových 30 psů. Já tedy německy neumím ani jedno slovo, ale kolie kurc-hár jsem náhodou slyšela:) Jinak jsem tedy fakt ničemu ze slov komentátorky nerozuměla:)

Pan rozhodčí vyrazil k prvnímu psu. Dělal, jak si ho děsně prohlíží, občas na někoho pokynul a dotyčný naklusal se svým psem doprostřed slavnostního kruhu. Já jsem pouze tušila , v kterých místech stojí Pavla s Nelinkou, neb jsem neviděla přes hlavy diváků:( No a najednou pan rozhodčí šel dále po kruhu a prostě Pavlu přešel. Tak jsem si trochu zklamaně řekla: tak a je to v ....... a můžeme se jet vyspat do penzionu. No a najednou nevěřím vlastním očím, pan rozhodčí se jedním krokem vrátil zpět k Pavle a mávnul na ní, že postupují:) Takže to byl pro mě další skvělý pocit z výstavy a víc jsem už neočekávala. Takže do užšího výběru nakonec postoupilo pět psů. Handleři si stoupli vedle sebe a snažili se se svými psy zaujmout výstavní postoj. Trochu mě překvapilo, že si třeba rozhodčí nenechává ještě psi předvést v běhu, ale to už zřejmě není pro něho důležité. I když divákům by se to třeba líbilo:) Jak tam ti pejsci tak hezky stojí, tak vidím, jak Nelina sebou nějak šije a zlobí Pavlu. Pak Pavla vyběhla z řady ven směrem dozadu a znovu se s malou zlobilkou zařadila mezi ostatní psy. Nebudu to opět protahovat:) Moje kamarádka Pavla získala s Nelinkou úžasné 4. místo v soutěži o BIG I. skupiny FCI. Pavli, díky moc. Večer jsi sice v penzionu padla za vlast, ale určitě to stálo za to, viď?

Druhý den posuzovala krátkosrsté kolie německá rozhodčí paní Heike Bilsheim. Zas mi to běhání nějak nešlo, ale dostal jsme ocenění výborná 1 a titul Jugendbester. Nelson s Pavlou byl také výborný 1 a pro změnu získal titul CACA a pak CACIB. A protože žádná z fen nezískala titul CACIB, tak nakonec Nelson běhal se svou vlastní dcerou o titul BOB, který si samozřejmě také zaslouženě odnesl:)

17.11.2007

Vyrazili jsme na mezinárodní výstavu psů v pražských Letňanech. Nelinka a Arnold měli oba svou premiéru ve třídě mladých. Do třídy s Nelinkou byla přihlášena její sestra Artemis a Aireen, která měla dorazit až z daleké Ostravy, ale bohužel nakonec přijet nemohli. Ještě byla do stejné třídy přihlášená polosestra Amazonka Bila Kaífa, jejímž otcem je také Nelson, takže nakonec jsme byli ve třídě 3. Paní rozhodčí Mlada Svobodová měla velký skluz. Před námi byly posuzovány dlouhosrsté kolie, takže jsme přišli na řadu myslím tak kolem druhé hodiny, tudíž psi z toho dlouhého čekání byli pěkné otrávení a my také.

Arnold dostal ve své třídě ocenění Výborný 1 a také obdržel svůj první titul CAJC. Doufáme, že né poslední:) Taťka Nelson získal ocenění Výborný 1, CAC a res. CACIB.

Pak přišly na řadu holky:) Nelinka byla moc šikovná, krásně běhala a moc hezky ukazovala uši, měla jsem z ní radost. Paní rozhodčí byla unešená sestrou Artemiskou, u které velmi ocenila její výborné úhlení zadních končetin, takže jí zadala ocenění Výborná 1 a titul CAJC. Nelinka byla Výborná 2:) Artemiska na závěr běhala o zadání titulu BOB a nakonec ho dostala, což bylo překvapením pro většinu z nás. Bylo to velice milé překvapení a moc Šárce s Artemiskou gratulujeme:)

13.11.2007

Dneska oslavila Belinka své druhé narozeniny:) Jsme moc šťastní, že ji máme. S tou naší druhou dračicí tvoří nerozlučnou dvojku (málem jsem napsala ideální), s kterou se člověk doopravdy nenudí:)

6.11.2007

Dnes bylo Nelince přesně 10 měsíců. Tentokrát jsme naměřili 54 cm a navážili 17 kg:) Belinku jsem ze srandy také převážili a zřejmě už se připravuje na krutou zimu. Váži přibližně 21 kg:)

20.10.2007

Protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak bude Bela reagovat při cvičení v cizím prostředí plném psů, přihlásila jsem se na otevřený trénink obedience, který se konal ve Dvoře Královém. Jirka se tvářil, že tam se mnou pojede, ale pak si přečetl předpověď počasí a řekl, ať na to zapomenu. Naštěstí jela na trénink i jedna kamarádka z Lysé nad Labem se svojí briardkou Digy. Kamila byla moc hodná a vzala mě sebou. Belina se sice v autě vzadu s Digy tvářila jako kakabus, ale holt měla smůlu. Trénink vedla předsedkyně klubu OBEDIENCE CZ Kristýna Másilková a dále Jana Ježková. Úvodem proběhlo seznámení s obediencí, vysvětlení jednotlivých cviků a jejich předvedení podle třídy začátečníků. Poté již následoval samotný trénink ve skupinách, které byly celkem čtyři a najednou trénovaly vždy pouze dvě skupiny. Ale to je asi logické, když byly pouze dvě trenérky, že? Po hodinovém tréninku následoval oběd a pak ještě jedna cvičební hodina, po které jsme s Kamilou vyrazily na kratší procházku po okolí. Ve tři hodiny nám ještě Kristýna předvedla ukázku obedience tentokrát podle třídy 1. Trénink byl pro mě velice přínosný. Některé cviky Bela zvládla stejně dobře jako doma. U jiných byla pro změnu roztěkaná a občas to i vypadalo, že je vidí poprvé v životě. Mohlo to být i tím, že jsem byla tak trochu nervózní i já, a proto Bela cvičila jinak. Ohromnou radost mi udělala perfektním aportem přes překážku. A pak jsme také byly pochváleny za rozlišení předmětů. A to prosím foukal docela silný vítr:)

Děkuji moc Kamile, že mě sebou vzala, dělala nám společnost a ještě stihla naše pokusy o cvičení zdokumentovat, tedy hlavně její manžel Petr:)

16.10.2007

Školení v pasení ovcí v Podkosti jsme se zúčastnili ve stejném složení jako v Sekerkových Loučkách. Školitelem i rozhodčím pro tuto akci byl pan Miroslav Koško. Školení mělo být určeno výhradně pro jiná plemena než border kolie. Ráno se konaly zkoušky vloh a byla zde k vidění doopravdy různá plemena. Borderky, korgi, šeltie, belgický ovčák, beardedky, australský ovčák, bouvier, beauceron a pak ještě nějací ti australští honáčtí psi:) Ovečky zlobily. Asi se špatně vyspaly, protože se pokaždé nacpaly k plotu a zkoušení měli velké problémy je dostat zpět do prostoru ohrady, aby jejich psi mohli předvést, že třeba nějakou tu vlohu i mají:( Kolem druhé hodiny odpoledne začalo konečně školení. Pan Koško stručně popsal práci psa u ovcí a se svou borderkou nám něco málo v ohradě předvedl. Já jsem samozřejmě jenom zírala a tiše obdivovala ovladatelnost a vycvičenost psa. Potom školení absolvovala jednotlivá plemena. Bohužel my jsme přišli na řadu až jako poslední. Protože se druhý den pořádali závody ZPOP-1, měli přihlášení možnost si jít ještě potrénovat vyzvednutí ovcí. Z toho důvodu se již pan školitel nenápadně přesunul na druhou stranu pastviny a jaksi se nám zapomněl věnovat. Ještě jsme byli dotázány, jestli na školení jdeme se všema 5 koliema. Opravdu úžasný přístup k platícím zájemcům o školení. Takže jsme si každá postupně vlezla do ohrady s ovečkami a o něco jsme se tam pokoušeli, tedy spíš já. Pavla už ví, co má se stádem a se psem dělat. Zdálo se mi, že tak malé stádo (4 ovečky) Belu tolik nezaujalo, nebo jestli byla z toho celodenního čekání celá otrávená, ale nějak to nebylo ono. Ale naopak tentokrát excelovala Abuška. Najednou jí to taky nějak docvaklo a začala pást jak divá:) Normálně do těch ovcí šla, občas si i kousla do bílé chudinky, která si to nechala líbit. Taky se pokoušela si je vzadu rovnat. No fakt to byla nádhera. Dovolila jsem si natočit Abušku v akci a video najdete na stránkách chovatelské stanice GRENAY v Aktualitách u data 14.10.2007:)

26.- 29.9.2007

Jirka odletěl v polovině září na dovolenou do Egypta se svými rodiči. Po jeho návratu jsem měla slíbenou kratší dovolenou s ním a s holkama na Šumavě. Jirka tam měl totiž mít sraz od vojny, kde zamlada sloužil. Takže jsem urputně hledala penzion blízko toho jejich srazu. Vypadalo to do poslední chvíle, že pojedeme do ....., protože většina penzionů měla obsazeno z důvodu prodlouženého víkendu. A když ne, tak neubytovávali se psy. I když je pravda, že asi můj požadavek na ubytování asi zas tak skromný nebyl: apartmán s vlastní kuchyní a sociálním zařízením, penzion nejlépe na samotě a s možností venčení psů né zrovna u hlavní silnice:) Ale zadařilo se. Sehnali jsme skvělý penzion v Milešicích a měli jsme podkrovní, poměrně nový apartmán obložený dřevem. Kolem penzionu se jen tak navolno courali 3 koně a pyrenejský mastin Bady, který spal za našimi dveřmi, hrozně chrápal a když jsme chtěli jít ven, tak jsme ho museli dveřmi odšoupnout na stranu. Byl to dobrák od kosti. Penzion sousedil s oborou, takže byli slyšet jeleni v říji. Penzion byl na úplné samotě, nikde ani noha, občas jenom nějaký myslivec vyrazil autem do obory.
Přestože pršelo, stihli jsme i nějaké výlety na Jezerní a Chalupskou slať. Druhý den pro změnu výlet do Boubínského pralesa. V sobotu jsme to vzdali, v jedenáct se sbalili a vyrazili domů. Cestou jsme vyrazili na výšlap k Plešnému jezeru. A odtud jsme to s malou zastávkou na Lipně vzali rovnou domů:)
P.S. Jirkův sraz se nakonec vůbec nekonal pro malý zájem.

22.-23.9.2007

Zúčastnili jsme se školení v pasení ovcí v Sekerkových Loučkách. Pavla sebou vzala Neldu, Yariho a Abušku (sestru Nelinky Abigale). Já jsem vezla obě holky. Ještě, že jsme koupili toho kombíka, to byl fakt dobrej nápad:) Na školení jsme se dostali až kolem šesté hodiny. To čekání bylo docela únavné. Hlavně asi pro psy. Poslali mě s Belinou samotnou do ohrady k tomu ohromnýmu stádu ovcí čítajícímu 35 kusů. Obě jsme se do této prekérní situace dostaly poprvé v životě:) Naštěstí jsem pak dostala k ruce posilu, tak jsem se trochu uklidnila:) Belince to najednou nějak docvaklo a začala stádo sama obíhat. Když se mi podařilo dostat se do čela stáda a vést ho, tak zůstala za ním a zezadu ovce krásně rovnala a občas si nějakou i stručně ručně srovnala. O čemž jsem já neměla ani tucha, neb jsem na ní přes ty ovce neviděla:) No a pak jsem vzala k tomu šílenýmu stádu naši malou roztomilou Nelinku. Čekala jsem se, že se rozhlédne po ohradě a bude se sápat přes pletivo ven. Bohužel jsem se spletla. Po krátkém očichání a prozkoumání těch divných, zarostlých zvířat se jala je po vzoru Belinky taky obíhat. Je to taky holka šikovná. Ta za těma ovcema nebyla vidět už vůbec:)

No a protože to Belině tak hezky šlo, riskly jsme s ní jet druhý den na zkoušku vloh k pasení (ZVOP). Zkouška se dělala hned ráno a byli na ní přihlášeni pouze 4 psi. U této zkoušky Bela nepropadla a dostala známku: prospěl, projev při práci typický pro plemeno:) Rozhodčí byla paní Simona Sochorová.

Máme z Bely obrovskou radost. Já osobně jsem měla z toho 35hlavého stáda ovcí, které jsme vyfasovali na zkoušku vloh, velký respekt.

Na školení v Sekerkových Loučkách se nám líbilo, přestože jim na poslední chvíli vybouchlo občerstvení a my jsme sebou neměli ni skývu chleba:) Školitel a zároveň majitel statku Ivan Linhart se nám doopravdy věnoval a každému poradil. Také jsem ocenila, že každému majiteli psa připravil stádo doprostřed ohrady a pokud stádo zlobilo, poslal svoji borderku, aby ho trochu umravnila. Tím pádem neztrácel člověk drahocenný čas taháním ovcí od kraje ohrady.

6.9.2007

Dnes bylo Nelince už 8 měsíců:) Zlobení a okusování sedačky jí bohužel zatím nepřešlo:(

1.9.2007

Mezinárodní výstava psů v Mladé Boleslavi byla opět trochu deštivá. Naštěstí jsme měli výstavní kruh tentokrát pod stanem a ještě ke všemu šly krátkosrstky první na řadu. Účast kolií byla velice malá, je mi záhada proč. Nela získala ve třídě dorostu další ocenění velmi nadějná 1 od paní rozhodčí Mlady Svobodové. Arnold se po nás opět opičil, nebo spíš my po něm?:) Po našem odvystavování se trochu víc rozpršelo, tak jsem musela obcházení prodejních stánků oželet a raději jsme vyrazili domů.

26.8.2007

V neděli jsme byli na Klubové speciální výstavě kolií (také v Krči), tentokrát již bez Arnolda, ten jel radši k vodě:) Malá Nelinka dostala od pana rozhodčího Ing. Leoše Jančíka ocenění velmi nadějná 2 v konkurenci dvou fenek. Byla jsem na ní moc pyšná. Nelson získal ocenění V1, CAC a Nejlepší pes:)

25.8.2007

V Praze - Krči se konala Celostátní speciální výstava dlouhosrstých a krátkosrstých kolií a tam jsme samozřejmě nemohli chybět. Na výstavu vyrazil i brácha Nelinky Arnold a taky Pavla s Neldou. Ta tam byla hlavně jako naše morální podpora. Arnold získal od paní rozhodčí Dany Fialové ve třídě dorostu ocenění velmi nadějný 1 a titul Vítěz dorostu a Nelinka jakbysmet:) Taťka Nelson nezůstal samozřejmě pozadu: V1, CAC, Vítěz speciální výstavy a BOB:)

A na odpoledne byla do soutěže Dítě a pes přihlášena Belinka se svojí oblíbenou úžasnou mladičkou handlerkou Adélkou Kulhavou. Asi se o ní již ví ve výstavních kuloárech, protože se konkurence zřejmě zalekla a nedorazila. Chudák Adélka chodila a chodila sama dokolečka ve výstavním kruhu a konkurence pořád nikde. Paní rozhodčí ji velice pochválila za její vzorný výstavní úbor - romantické růžové šatičky a slaměný klobouček:) Moc jim to spolu slušelo, tak si malá Adélka odnesla další pohárek:)

Oli, proboha, kolik už jich doma má?

12.8.2007

Pořádali jsme tak trochu rodinný zájezd na Klubovou výstavu v rakouském Stockerau. Učastníky zájezdu byli: já s Nelinou a Belinou, Pavla s taťkou Neldou a Sabina Havlíčková s maminkou Gayou Krásná Louka:) Na tuto výstavu jsme se přihlásili hlavně kvůli irskému rozhodčímu, kterým byl pan Michael Forte. Tentokrát jsme přišli na řadu brzy, krátkosrstky se posuzovali jako první:) Nestihli jsme se pořádně ani usadit a učesat a už to vypuklo:) Nelson získal titul ocenění V1, CACA, Nelinka byla velmi nadějná bez pořadí stejně jako zbylé dvě fenky ve třídě dorostu. Belinka podobně jako Nelda: V1, CACA. Gaya se panu rozhodčímu moc líbila, byl z ní unešen, takže: V1, CACA, Klubová vítězka, BOB:) Kolem druhé hodiny jsme už vyrazili směr domov. Bohužel nás čekala zácpa před hranicemi a pak ještě na dálnici před Prahou:(

Sabino, díky za Tvoje bravurní a rychlé řízení:)

5.8.2007

Druhý den po školení v obedienci jsme s Pavlou vyjeli tentokrát na Národní výstavu psů v polské Legnici. Pavla jela s Neldou a já jsem přihlásila Nelinku na její první zahraniční výstavu:) Předpověď počasí nás trochu zmátla, takže jsme byly nabalené, neb mělo pršet. Nakonec bylo vedro (asi jako v létě), tak jsme museli psům udělat přístřešek z deky, aby nedostali úpal:) Na řadu jsme přišli docela pozdě, bylo před námi asi kolem šedesáti psů. Ale stálo to za to. Nela ve třídě dorostu získala od polského rozhodčího Grzegorze Robaka ocenění velmi nadějná a titul Best puppy v rase. Nelda taky nepřišel s prázdnou:) Získal titul CWC a Nejlepší pes v rase, čímž splnil podmínky pro udělení titulu Šampion Polska.

3.-4.8.2007

S Belou, Pavlou Kůsovou s Nelsonem jsme se zúčastnili školení v obedienci, které se konalo na cvičáku v Kladně - Rozdělově. Školení pořádal klub Obedience CZ, jehož jsme já i Pavla členy. V pátek se konala teoretická část, která v sobotu dopoledne pokračovala a také byl během ní předveden trénink pomocí klikru. Seminář vedla Ann Schönenberger ze Švýcarska, která se svou border kolií úspěšně závodí v agility, dogdancingu a hlavně v obedienci. Ann byla velice příjemná a byla s ní doopravdy legrace. Po obědě jsme byli rozděleni do 3 skupin podle stupně vycvičenosti, což v našem případě byli začátečníci:) Ann s námi měla hodně trpělivosti. Podívala se, jak cvičíme, upozornila nás na naše chyby nebo nedostatky a samozřejmě poradila, na co se zaměřit a jak se těchto chyb nebo nepřesností vyvarovat. Bela dělala, jako když v životě neviděla chůzi u nohy. Vzhledem k tomu, že jsme neměly zatím možnost cvičit v tak rušném prostředí, jako byl cvičák plný psů, tak mě to moc nepřekvapilo. Naopak mě mile překvapila vysláním vpřed do boxu, což jsem čekala, že bude stát jako socha a ani se nehne. Ann se náš pokus o vysílačku moc líbil a byly jsme pochváleny. Také jsme si vyzkoušely přeskok přes překážku (i s aportem), protože na zahradě překážku doopravdy nemáme a venku jí taky nikde nepotkáváme:) Školení bylo skvěle zorganizované a moc se nám tam líbilo.

Pro ty, kdo neznají obedienci. Obedienci můžete cvičit s jakýmkoliv psem. I s tím, který třeba ze zdravotních důvodů nemůže vykonávat některé příliš aktivní sporty, jako je třeba obrana, agility, coursing atd. Jedná se o 10 cviků poslušnosti, u kterých se hlavně hodnotí přesnost provedení a souhra člověka se psem:) Obedience je rozdělena do 4 tříd, na začátečníky a třídy 1-3. Všechny třídy obsahují stejné cviky, které se ale odlišují stupněm obtížnosti.

Takže pokud se chcete obedienci věnovat na vrcholové úrovni, není problém, máte na to několik tříd:)

V odkazech najdete webové stránku Klubu OBEDIENCE CZ.

21.7.2007

Obě holky byly přihlášeny na Národní výstavu psů v Mladé Boleslavi. Nela opět do dorostu a Bela do mezitřídy. Vystavoval se také Nely bráška Arnold a polosestra Ankara Bila Kaífa a také maminka Nely Gaya Krásná louka. Sabina sebou měla také sestru Nely Artemis, takže jsme se tam sešli v hojném počtu. Jenom nám tam chyběl pyšný otec:) Počasí vypadalo nejdříve na déšť,ale pak nám začalo být docela vedro a psům taky. První na řadu šel Arnold se svým pánem a na to, že to byla Arnoldova první výstava, tak to zvládli skvěle. Arnold dostal známku velmi nadějný 1. Nelinka se se mnou také moc hezky předvedla, jenom se jí v tom děsném parnu nechtělo moc běhat. Ale dostali jsme také - velmi nadějná 1.

Belinka běhala v mezitřídě s fenkou Honey Krásná louka. Pan rozhodčí se stále nemohl nějak rozhodnout, koho má dát na první místo, tak jsme pořád běhali tam a zpátky a dokola a bylo to hrozně dlouhé. Divím se, že Bela vydržela tak dlouho stát ve výstavním postoji, tedy pokud se dá hovořit o výstavním postoji:) Pan rozhodčí Pavel Szemraj se nakonec rozhodl pro Belu, takže jsme dostali ocenění výborná 1 a titul CAC. Odvystavovali jsme, jeli rychle uklidit holky domů a vyráželi jsme směr Praha, neb jsme měli v autobazaru zamluvené auto. Nela totiž roste jako z vody, tak jsme se rozhodli koupit něco pořádného, aby se nám pohodlně cestovalo na dovolenou, výlety nebo případně na nějaké ty vzdálenější výstavy:) Takže holkám jsme nakonec přivezli krásnou stříbrnou oktávku kombíka (s klimatizací), tak snad se jim po tom našem trabantovi nebude moc stýskat:)

6.7.2007

Protože dnes bylo Nelince přesně půl roku, provedli jsme kontrolní měření a vážení.

Takže: 16 kilo a 52 cm.

5.7.2007

Dnes jsme vyráželi s oběma holkama na Krajskou výstavu v Černošicích. Počasí bylo střídavě přeháňkové, tak jsem byli šťastni, že se výstava koná v kryté hokejové hale. Usadili jsme se u kruhu, který byl velice prostorný. Nelinka byla ze začátku docela vyklepaná, hodně lidí sebou mělo výstavní klece a ty dělaly na betónu hrozný kravál, tak se toho randálu právě Nela bála. Před začátkem posuzování jsem si obě holky vzala rychle na jeden rychlý trénink do prázdného kruhu a to zas musím říct, že se Nelinka moc snažila. Pak jsem čekali do půl jedné než přijdeme na řadu. Vzala jsem mezitím Nelu na vyvenčení s dlouhosrstkama, tak se nato tata otrkala a venku zase řádila jako správná kraťanda. A pak už byla na výstavě naprosto v pohodě. Už se nám to blížilo, tak rychle přečísnout, nalepit číslo, oblíknout výstavní vodítko a šly jsme na to.

Pan rozhodčí Havelka byl moc příjemný a k Nele se choval moc hezky. Bral to jako trénink na budoucí výstavní kariéru:) Rychle nadiktoval posudek, pak ho přihlížejícím přeříkal, ale to jsem nevnímala, protože jsem se snažila mladou přemluvit, aby se v tom postoji, co zaujala, aspoň trochu nehejbala:) Dostaly jsme ocenění velmi nadějná 1. Honem z kruhu, vyměnit psy a mazat do kruhu s Belinkou:) Ukázaly jsme vzorně zuby, oběhly ladně jedno kolečko, pak opět rovně a zpátky k rozhodčímu.A honem zase výstavní postoj. Tentokrát cestovala za piškotkou i Belinka, takže se stihla posunout směrem vpřed tak o dva metry:) Dál už nemohla, tam už končil výstavní kruh. Pan rozhodčí opět nahlas vyzdvihoval nedostatky a přednosti, což jsem tentokrát zvládla poslouchat. A připadala jsem si jako na hanbě. Všichni na vás koukají a někdo Vám něco vytýká. Hrozný pocit. Přestože nám pan rozhodčí vytknul kde co, nakonec zadal Belince známku výborná 1, Vítěz třídy, Krajský vítěz. Dle jeho slov: za výborný pohyb:)

A pak už jsme čekali na závěrečné soutěže, do kterých jsme postoupili. Nelinka běhala o nejlepší štěně Rokycan. Soutěž byla rozdělena na pejsky a fenky, protože nás bylo docela hodně. Tuto soutěž posuzoval pan rozhodčí Karel Hořák, s kterým jsme zatím neměli tu čest se potkat. Oběhli jsme všichni jedno kolečko a zaujali postoje. Já jsem si s Nelou stoupla tak lážo plážo, abych jí to nezprotivila, protože to na ní už bylo moc dlouhý. Pan rozhodčí vybral třetího a druhého vítěze a když mi podával ruku ke gratulaci,že jsme jako vyhráli, tak mě málem klepla pepka. A nestihla jsem se údivem probrat a pan rozhodčí mi vlípnul gratulační pusu:) Vrazili mi do ruky nějakou knížku a pohár a sesypali se na nás nějací fotografové.

Výstavy jsou zvláštní. V jednom okamžiku si člověk připadá jako ten největší vyvrhel a za chvilku je z něho najednou filmová star:)

23.6.2007

Převažovali jsme Nelinku a váží přibližně 15 kg. Docela zajímavá váha na to, že jí je necelých 6 měsíců a že Belinka váží 20 kg:) Snad se nám holka trošku vytáhne:)

11.6.2007

Dnes bylo doopravdy hrozné teplo, tak jsem přemluvila Jirku, jestli by si nechtěl jako jít zaplavat, že bysme při té příležitosti vyzkoušeli Nelinku, jestli bude plavec nebo ne:) Jirka se nenechal dvakrát přemlouvat, tak jsme vzali foťák a vyrazili za zahradou do tůňky. Holky na břehu řádily jak cvoci, ale ani jedné se za Jirkou nechtělo. Belině se nakonec podařilo spadnout z betonového panelu do vody, tak neváhala a vypravila se za Jirkou. Já jsem okamžitě vytáhla foťák, kvůli fotodokumentaci a najednou Žbluňk a milá Nelina zmizela pod hladinou. V panické hrůze jsem začala volat na Jirku, ať pro ní skočí a mezitím mladá vyplavala na hladinu, udělala pár temp a šinula si to ke břehu. Žádný šok evidentně nezažila, na rozdíl ode mě. S Belou zase lítaly po břehu a dorážely na Jirku jako by se nechumelilo. Z mého laického pohledu se mi zdá, že Nela bude možná náruživější plavkyně než Belinka:)

9.6.2007

Zúčastnili jsme se s Belou Krajské výstavy v Rokycanech. Vezla mě sebou kamarádka Olga s malou 4letou Adélkou, které jsme slíbili účast v soutěži Dítě a pes. Na letišti v Rokycanech bylo šílené vedro. Ještě, že sebou měla Olga jejich úžasný obrovský slunečník, pod který se nakonec vešlo: 3 dospělí lidé, Adélka, malý Tomášek Sabiny Havlíčkové a pět psů, z toho 2 podengové. Paní rozhodčí Fiszdon šlo posuzování docela hezky od ruky. Bela byla ve své třídě sama (stejně jako ostatní KK), o to víc jsem byla nervóznější, abych něco nezkazila. Rozhodčí prohmátla Belinu, zkoukla zuby, pak jsme běžely rovně od rozhodčí a zpět, oběhly jedno kolečko a už se psal posudek:) Staly jsme se vítězem třídy a potom jsme se utkaly o titul Krajský vítěz se Sabinou Havlíčkovou, která vystavovala maminku Nelinky - Gayu Krásná louka.Titul získala samozřejmě Gaya.

Pak jsme všichni čekali na odvystavování všech psů a na začátek závěrečných soutěží. Když začali hlásit soutěž Dítě a pes, Adélka málem začala brečet, že nikam nepůjde, že se jí bude po mamince stýskat. Nakonec tedy vyrazila. V jedné ruce výstavní vodítko a v druhé ruce "šmakosky". Čekala jsem, že Belina bude z toho vedra hotová, ale pamlsky jí evidentně zvedly náladu. Natahovala se za nima a krásně poklusávala vedle malé Adélky. Adélka zářila jako sluníčko a ještě stačila mávat do davu. Takže Adélka získala první místo za krásný vztah se psem, o němž nikdo nevěděl, že to není její pes:)

Jsem moc ráda, že to Adélce vyšlo. Za tu dětskou radost stálo vydržet to šílené vedlo a spálená záda:)

7.6.2007

Také se pochlubíme. Nelinka váží 12 kg a měří cca 48 cm:)

24.4.2007

Nelinka nám začala likvidovat sedačku. Jinak je moc chytrá a šikovná.

Vepředu jí vypadaly nějaké mléčné zuby, takže teď vypadá jako pizizubka:)

14.4.2007

Bohužel se původně plánované hromadné venčení Balaďátek nemohlo uskutečnit. Protože manželé Drdovi, kteří mají brášku Neliny Arnolda, bydlí kousek od nás, tak jsme se dohodli alespoň na návštěvě u nich. A ještě ke všemu přijela i Pavla Kůsová, která sebou přivezla tatínka Nelsona a sestřičku Abigale. A abysme měli kolie ve všech barevných rázech, tak vzala ještě bluemerle pejska Yariho. Poseděli jsme na zahradě, štěňata i ostatní kolie se vyřádily, my jsme si hezky popovídali, opekli nějakého buřtíka a bylo nám dobře:)

Děkujeme manželům Drdovým, že jsme mohli přijet a že se o nás tak skvěle postarali.

8.4.2007

Vyrazili jsme na menší výlet na Kokořínsko. Cestu tam Nelinka opět špatně snášela, jak jinak:) Počasí bylo moc hezké. Ani zima, ani teplo. Na procházku akorát. Nela byla ve svém živlu, protože se s ní pořád nějaký turista chtěl mazlit. Podívali jsme se na Pokličky a pak se vydali k Obří hlavě. Soutěskou jsme se vrátili zpět k autu. Holky cestou zpátky chrněly jak zabité:)

3.4.2007

Nelinka dnes moc zlobila. Zapomněla jsem, že jaksi ještě nemám obě fenky vychované na stejné úrovni. Neprozřetelně jsem si nechala v obýváku na stole večeři a šla jsem mezitím vytírat lino. Nela se mi na tu večeři samozřejmě podívala:)

S námi to bude mít holka krušné. Nesnášíme jakékoliv loudění a otravování u stolu, natož žraní cizí večeře:)

2.4.2007

Nele už se docela vytahují nohy. Už to není takové to malinkaté roztomilé štěňátko. Teď teprve začne to zajímavé období, kdy začne prozkoumávat svět a já jí nebudu moct dohonit:)

Jirka začal dělat generálku motorky, takže jí skoro celou rozebral. Já jsem mu říkala, ať si zavírá dveře do dílny a kůlny. Neposlechl, tak nejdříve kradl Nelině smetáček, který si vypůjčila v dílně. Dveře sice zavřel, ale do kůlny ne, druhý den si musel projít zahradu, aby si našel a posbíral nějaké chybějící díly na motorku:)

1.4.2007

Měli jsme domluvenu venčící návštěvu s mojí kamarádkou Olgou z Milovic. Dorazili skoro v plném složení, tedy bez manžela:) Nelinka byla moc šťastná, když zjistila, že jí Olga přivezla kámošku Doris (kavalírku), která velikostně byla na stejné úrovni jako Nela. Bylo na ní vidět, jak jí zasvítily očička, že má konečně parťáka sobě rovného a ne furt nějaký obrovský hafany:) Doris sice na to honění a hraní už moc není, ale stejně Nelinka neodolala a pořádně jí prohnala. Agáta s Belou samozřejmě jako vždy řádily a ani by to nebyly ony, kdyby si nenašly nějaký fujtajbly ke žraní a Belina ještě ke všemu na válení:( Před procházejícími lidmi jsem musela Belu držet, aby si jí náhodou nechtěli pohladit a jaksi nebyli něčím rozladěni. Oni si chudáci mysleli, že držím krvežíznivou bestii, aby je náhodou nepokousala:) Malá Adélka se jako správné dítko vymáchala v Jizeře, tak jsme naši procházku museli předčasně ukončit, aby ještě nenastydla.

Ale stejně to bylo super odpoledne a snad holky zas brzy dorazí na návštěvu:)

25.3. 2007

Jeli jsme popřát mému tatínkovi k svátku. Cestou jsme naložili ještě mou sestru. Seděla jsem vzadu s Belou a Nelou. Nelince tato jízda evidentně vůbec nesedla. Vylezla si dozadu nahoru před okno a tam vyzvracela celý nedělní oběd. Tak jsem měla u našich o zábavu postaráno:) Cestu zpátky opět celou "proslintala", tedy spíš poslintala mě. Doufala jsem, že bude auto zvládat jako Belinka za mala. Ta po druhé jízdě přestala slintat a doteď jezdí naprosto v pohodě. Tak snad to malou brzy přejde.

Občas si beru malou na noc do postele, aby si Bela od ní aspoň trochu odpočinula. Je úžasné, jak mě dovede vzbudit, že se jí chce čůrat, takže v posteli se zatím žádná nehoda nekonala:)

20.3.2007

Byli jsme na veterinární klinice v Brandýse nad Labem. Byla jsem opět zvědavá, jak bude Nela zvládat přepravu autem. Cestou tam i zpátky zalehla a spala. Už jsem měla velikou radost, že slintala jenom trošinku, ale po vyzvednutí Nely do náruče jsem zjistila, že má chudinka úplně "proslintanej" ocas, který si samozřejmě při spaní v autě dala pod hlavu.

19.3.2007

Dnes byly holky poprvé samy delší dobu doma. Šla jsem totiž po dovolené opět do práce. Z jejich dosahu jsem uklidila všechno, co mě napadlo, že by mohlo upoutat jejich pozornost. Tedy spíš Nelininu:) Odpadkový koš dát na pracovní linku, dálkové ovladače na televizi, sušák s prádlem odstěhovat do ložnice, odstěhovat stojanovou lampu,, vytáhnout všechny audio a video přístroje ze zásuvek, rozházet po místnostech okusovací hračky a modlit se, že jsem všude dobře zavřela dveře. První den barák přežil bez úhony, ale je jenom otázkou času, kdy na něco zapomeneme, nebo kdy fenky objeví nějakou novou zábavu. Ale to čůrání do Belininýho pelechu si tedy malá mohla odpustit:) Naštěstí ji ještě nenapadlo počůrat gauč. Máme totiž propojený obývák s kuchyní, jinam je zavřít bohužel nemůžeme:)

15.3.2007

Tak jsme asi našli novou venčící psí kamarádku pro naše psí holky. Je to něco málo přes rok stará kříženka staforda s něčím, která se jmenuje Kimy. Její panička ji chodí venčit kousek od našeho domu spolu se svými dcerami, které se samozřejmě do Nely okamžitě zamilovaly, a které teď pokaždé popohánějí maminku, když s námi mají venčící schůzku, aby náhodou nepřišly pozdě. Kimy je stejná divoška jako Bela a náruživá aportérka. Jako jedna z mála psů zatím Belu doběhne, takže je krásný pohled na ty naše "tryskomyši".

Až Nela trochu doroste, tak pochybuju, že ty tři někdo dohoní:)

14.3.2007

Přijela se na nás podívat Olga s malou Adélkou a jejich špringršpanělkou Agátou, kterou jsme od února neviděli. Vyrazily jsme všechny ven. Nela statečně honila Agátou s Belou a nemohla nikde chybět. Až jsem ji kolikrát musela chytat, aby v zápalu boje někam nezapadla. Fenkám se líbilo hlavně na břehu vybagrovaného slepého ramene Jizery. Lítaly jak utržené ze řetězu a Agáta musela tradičně z vody pořád něco aportovat. Po příchodu domů Nela okamžitě usnula na gauči, tak byl od ní až do večera klid.

Doufáme, že za námi bude Olga jezdit častěji, moc mi v Benátkách chybí blázen do psů, stejně praštěnej jako já.

12.3.2007

Vzala jsem si týden dovolenou, abysme se lépe s Nelinkou sžili a hlavně, abych si jí ještě trochu užila, dokud je to malilinkaté hodné štěňátko:) Tento týden se udělalo doopravdy hezky, až to vypadalo, že místo jara přijde rovnou léto. Chodili jsme se na procházky a užívali si sluníčka.

11.3.2007

Chtěli jsme si dnes užívat samoty, tak jsme vzali psy na procházku do lesa kolem Benátek. Bylo doopravdy krásné jarní počasí. Sluníčko svítilo, tak jsme si to moc užívali. Holky samozřejmě řádily jako vždycky. Zjistila jsem, že obě milujou běhání ve vysoké trávě. Nelinka byla tak znavená, že cestou zpátky nestihla ani slintat, protože únavou usnula už v autě. A když k nám večer dorazila návštěva, tak je ani nestihla dostatečně olízat a okousat, jak se jí chtělo spát.

9.3.2007

Jirka se mi snažil přijít s Nelou a Belou naproti k autobusu. Nápad to dobrý nebyl, neb jsme se potkali na půli cesty:) Když holky jdou holt každá pokaždé na jinou stranu, tak jsou neustále zamotaná vodítka. A když nejsou, tak malá něco zajímavýho prozkoumává, člověk pak stojí s roztaženýma rukama s vodítkem v každé ruce, protože Bela jde poslušně vpřed a Nela vzad:)

5.3.2007

Dnes byla Nela s Jirkou u pana veterináře na očkování. Ordinaci hned celou prošmejdila. Že je v cizím prostředí jí bylo tak nějak jedno. Jinak cestou v autě jako typická kolie slintala a aby toho nebylo málo, tak po přijetí domů vyzvracela na zahradě celý oběd. Chudinka malá.

4.3.2007

Dneska jsme vzali obě naše fenky na velkou procházku. Malé jsme vzali postroj, aby si už pomalu zvykala. Hrozně jí rozčiloval. Pořád se zastavovala a drbala se za krkem. U štěněte krátkosrsté kolie je postroj nezbytností, pokud máte třeba v plánu se štěnětem vyrážet do ulic, kde by mohlo dojít k nějaké nehodě. A pokud mu nechcete prozatím pořizovat polostahovací obojek. Kolie má totiž hrozně úzkou hlavu, takže není problém, aby se vám štěně při menším zatáhnutí za vodítko vysmeklo z obojku. Sama jsem to několikrát zažila s Belou, když byla malá, a nebyl to zrovna příjemný pocit:(

Takže Bela nosí na výlety ke kolu postroj. Fakt nemá cenu riskovat.

3.3.2007

Nela je moc šikovná. Byla od Sabiny zvyklá trochu chodit na čůrací podložky, tak nemusím po každém probuzení a najedení honit štěně po baráku, abych je přenesla na příslušné místo. Moc se snaží a když se zrovna nezapomene při hře, tak se i trefí na podložku. V noci jsme se moc nevyspali. Nela po probuzení zjistila, že je sama s Belou a že jsou noví páníčci za dveřmi, tak spustila brekot. Bohužel jsem musela jít malou přemluvit opět ke spaní, protože by byl Jirka asi dost nevyspalý:) Jinak nás Nela také překvapila tím, že sama zvládla schody na terasu a to v obou směrech. Pravda, jsou sice jenom tři, ale stejně to musela u Sabiny trénovat, jinak je to moc divný:)

A aby toho nebylo málo, tak samozřejmě odkoukala od Beliny skákání na gauč, tak teď jsou na něm obě pečený vařený:)

2.3.2007

Dnes přišel další den D. Přivezli jsme si druhou krátkosrstou kolii do našeho domečku:) Naším původním plánem bylo importovat někdy v budoucnu zlatého pejska. V lednu se ale v chovatelské stanici Bohemia Balada Sabiny Havlíčkové narodil vrh po stejném tatínkovi, po kterém máme Belu. A protože nás u Nelsona nadchla jeho povaha a maminka Gaya Krásná Louka se taky docela povedla, jak povahou, tak i výstavními úspěchy, rozhodli jsme se pro fenečku z tohoto spojení. Původně jsme měli zamluvenou Abigale, ale osud tomu chtěl, že máme nakonec doma Anabelu. Anabelku měla totiž vyhlídlou Pavla Kůsová, ale protože Nela jediná z celého vrhu byla CEA pozitivní (nejlehčí stupeň, tzv. štěněčí forma), rozhodli jsme se pro ni my. Odchovávat štěňata v plánu nemáme, tak nám to rozhodně nevadí. Tato oční anomálie totiž nemá žádný vliv na kvalitu zraku.

Po příjezdu domů byla Bela z malé nejdříve nadšená, až ji na zahradě při hře samou radostí porazila. Pak jsme šli všichni domů a z toho už Bela tak nadšená nebyla. A to hlavně, když se jí malá šla podívat na večeři. Nervózně běhala po pokoji a bylo jí hrozně divný, jak to, že u nás malá zůstává přes noc:)

Přemýšleli jsme nad jménem. Malá je totiž Anabela a jednu Belinku už přece máme. Napadlo nás jméno Nela, je to zkratka z písmen z ANABELA a na taťku Nelsona jeho majitelka Pavla volá Nelí, což se nám zalíbilo, že by se Nelinka mohla jmenovat po tatínkovi, tak na ní tak zatím voláme. Bohužel si jsou obě jména moc podobná, takže na Nelu slyší i Bela.

No uvidíme časem, zda se jí podaří pochopit ten rozdíl, nebo jestli budeme muset Nelinku přejmenovat:)

Pokud se malá povede, tak určitě vyrazíme na nějakou tu výstavu a budeme se věnovat samozřejmě i jiným aktivitám:)

24.2.2007

Děkujeme Pavle Kůsové za vytvoření první verze stránek Bely. Protože jsem ji již nechtěla dále "otravovat" s další aktualizací, rozhodla jsem se, že se taky něco nového přiučím. Takže tady jsou stránky v novém kabátu. Snad se Vám budou také líbit.

2.2.2007

Přišel den D! Po 8 let trvající rekonstrukci 100 let starého domku v Benátkách nad Jizerou probíhá konečně velké stěhování.

Život v Benátkách na zahradě jsem slibovala Coreymu, ale osud si na nás vymyslel něco jiného, takže privilegium být prvním psem v našem domku připadlo Belince.

Doufám, že zde budeme všichni šťastni!

7.1.2007

Vítáme vás v novém roce a přejeme všem hodně štěstí, zdraví a úspěchů nejen na poli výstavním a závodním:)

31.12.2006 - 1.1.2007

Jirka během večera otevřel 2 láhve se šampaňským a po vypití té první byl již tak zmožen, že se odebral ulehnout do ložnice. Tak jsme se s Belou dívaly na televizi a o půlnoci jsme se přesunuly na balkon. Z našeho sedmého patra máme hezký výhled na oslavy Silvestra na sídlišti a je to naše každoroční tradice, dívat se na rachejtle atd. Bohužel Corey tyto oslavy hrozně špatně snášel, tak jsme ho několik posledních pár let vozili na Nový rok k našim, kde to bylo mnohem klidnější. Z toho důvodu jsme byla zvědavá, co na to bude říkat Bela. Oslavy začaly, všude rány jako z děla, Jirka spal jako zabitej a Belinka na mě smutně koukala za balkónovými dveřmi:) Tak jsem si jí vzala k sobě na balkon, daly jsme si chlebíčky z nechutně drahého lososa a bylo nám dobře:) Rány, nerány – Bela jim nevěnovala sebemenší pozornost. Já jsem si zavzpomínala na Coreyho, ukápla nějakou tu slzu a běžely jsme se zas dívat na televizi.

NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006