NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 |
Na posledním letošním coursingovém tréninku v Kralupech nad Vltavou Nela úspěšně splnila poslední licenční běh, tentokrát samostatný. Měla jsem z toho trochu obavy, ale vyšlo to. Až obdržíme coursingovou licenci, můžeme s holkama příští rok vyrážet na oficiální závody. Už teď se moc těším:) Díky Jirkovi máme i dvě videa z tohoto tréninku, dala jsem je na YouTube, můžete se na ně podívat v našich Videích. Je tam i video společného běhu Grace, Skipa a Belinky:)
Na Národní výstavě psů v Nowé Rudě získala Nelinka v mezitřídě ocenění výborná 1, CAC, nejlepší fena, BOB. Obdržením třetího polského CACe tak splnila podmínky pro udělení titulu Polský šampion:) Posuzovala rozhodčí paní Krysztyna Szulc.
Tak jsem zvědavá, za jak dlouho nám to potvrzení šampionátu z Polska dorazí.
Před 3 roky jsem musela poslat do psího nebe mého prvního psa Coreyho. Na ten den samozřejmě nikdy nezapomenu. Ale samozřejmě vše souvisí se vším, takže díky tomu mám teď doma ty moje dvě treperendy, teda spíš jednu hodnou treperendu a jednu dračici:)
Corey, koukej tam nahoře spolu s Berrym, Lordíkem a Ádou pořádně prohnat ty zajíce!!
Našemu Herbertovi jsem pořídila úžasnou novou a obrovskou klec německé aukce e-bay. Evidentně je z ní nadšený, což můžete posoudit v záložce O NÁS:)
A abysme se náhodou neflákali i v neděli, vyrazili jsme opět na coursingový trénink do Kralup. Nelinku jsem přihlásila do licenčního běhu. Spolu s Odiem úspěšně splnila dva párové licenční běhy, k získání licence nám zbývá už jenom jeden sólo běh.
Jsem ráda, že jí coursing taky chytnul. Budou s Belinkou skvělá závodní dvojka:) Tedy aspoň doufám:)
Nelinka si z Mezinárodní výstavy psů v Praze odvezla od paní rozhodčí Mgr. Dany Fialové ocenění výborná 1 a tituly CAC, CACIB a třešničku na dortu - titul BOB:) Tentokrát měla za handlerku Pavlu Kůsovou, neb já jsem byla děsně nervózní z konkurence a nechtěla jsem to Nele zkazit. Takovýhle úspěch jsem opravdu nečekala.
Pavli, díky moc:)
Belinka dnes oslavila své třetí narozeniny. Holky si spolu udělaly malou narozeninovou párty a pak se skoro jako vlastní sestry podělily o Belinčin párkovo-tvarohovo-piškotový dort:)
Bela v Kralupech nad Vltavou úspěšně doběhla poslední licenční běh, takže nám už jenom zbývá požádat ČMKU o vydání coursingové licence a můžeme příští rok začít také závodit:) Nelinka byla opět jenom na tréninku, zase se mi v půli běhu zasekla, tak jsem jí musela běžet pomoct. Druhý běh běžela s dalším pejskem krátkosrsté kolie Odiem a kupodivu oba společně uběhli celou trať:)
Uvádím odkaz na fotogalerii z coursingového tréninku v Kralupech od Ivana Růžičky kterému tímto moc děkuji za památečné zdokumentování našich příležitostných aktivit:)
V Mladé Boleslavi se konala klubová výstava psů. Holky jsem na výstavu nehlásila, pouze Adélka opět vyrazila s Belou do soutěží Dítě a pes. Všechny děti dostávaly pohárek a medaili a samozřejmě Adélce Bela stála moc hezky jako vždy:)
Tak jsme s Pavlou Kůsovou vymyslely, že se přihlásíme na prestižní Evropskou výstavu psů, která se letos konala
poměrně blízko, tj. v Budapešti. S touto výstavou byly spojené i klubové výstavy, takže pro nás to byla vlastně
dvoudenní výstava. Ubytování jsme měly zajištěné již od pátku, abychom v klidu dorazily do Budapešti, omrkly
si výstaviště a trochu rozumně se na tu slávu vyspaly. No, skutečnost byla nakonec trochu jiná:) Směrem
Maďarsko jsme vyrážely s dostatečnou časovou rezervou. Start byl z Průhonic asi kolem půl druhé odpoledne. ,
Vzhledem k tomu, že byla brněnská D1 nějakým záhadným způsobem zasekaná, musely jsme zvolit objížďku.
Bohužel jsme netušily, co nás čeká v Maďarsku. Na dálnici na Budapešť byla nějaká nehoda, takže se na dálnici
stálo. Pavla si naštěstí této kolony všimla, tak jsme těsně před nájezdem zastavily. Pavla skočila po mapě a jala
se hledat, kudy tudy do Budapešti. Nějaký úžasný pán s náklaďákem u nás zastavil, řekl, že je na dálnici bouračka
a že jestli jedeme do Budapešti, tak máme jet za ním. Hurá, záchrana! Takže jsem se snažily držet jako klíště, ale
pak se nám nějakým záhadným způsobem ztratil. To jsme zjistily v okamžiku, když jsme konečně dostihly nám
povědomé nákladní auto a ejhle, ono to nebylo to naše:) No nic, silniční značky nás úspěšně vedly dál. Později
se nám podařilo opět najet na dálnici. Jo a zapomněla jsem zmínit, že skoro celou cestu z Čech pršelo a v Maďarsku
se k tomu připojila mlha. Nebylo vidět na krok. Pavla musela jet hodně pomalu a fakt to nebyla žádná sranda:(
Díky navigaci jsme projeli Budapeští skoro až k hotelu. U něho jsme trochu zakufrovaly, neb jak asi sami znáte,
občas člověk přehlédne ceduli, která mu přímo bije do očí:) Vyzvedla jsem klíč od pokoje, doplatila poplatek za
psy a jely jsme se ještě mrknout k výstavišti, abysme věděly, jak to tam vypadá a druhý den nebyly zbytečně
nervózní. Takže vám je jasné, v kolik jsme asi tak mohly jít spát. Vzhledem k tomu, že byl hotel plný
vystavovatelů se psy, po hotelu pořád někdo coural a štěkal. A samozřejmě naše úžasná Nelinka musela na tyto divné
zvuky upozorňovat, takže toho Pavla bohužel moc nenaspala. Zato já jsem spala jak neviňátko, neb jsem brala
3 dithiadeny denně:) Né na hlavu, ale na alergii:)
Druhý den ráno jsme ráno vyvenčily holky a vyrazily díky navigaci na výstaviště. To jsme nevěděly, co nás ještě čeká. Cesta k výstavišti byla totálně zacpaná. Kolem vystupovali zděšení lidé z aut a utíkali pěšky se svými psy směrem k výstavišti. V některých případech to zrovna moc blízko neměli. Klubová výstava se měla konat v Kincsem parku. Bohužel nikde nebylo předem psáno, kudy se asi jako máme do toho parku dostat. Stejně jako všichni ostatní jsme tam chtěly jít přes výstaviště, ale s tou kolonou jsme neměly absolutně žádnou šanci se dostavit do výstavního kruhu včas. Pak nějaký pán začal obcházet auta. Pavla mu vrazila do ruky vstupní list na klubovku. Máme podezření, že si zřejmě myslel, že jsme rozhodčí. Neboť sen se stal skutečností. Nechal nám otevřít boční bránu do parku, kde na vstupák brejlil další pán. Měl s ním nějaký problém, ale pak nás pustil a ještě jsme mu samozřejmě zaplatily parkovné.
Takže jsme nakonec autem dojely až přímo k výstavnímu kruhu a to nekecám! Pak nás čekaly další zmatky s výstavními čísly, s doklady o zaplacení a se změnou rozhodčího. Bohužel nám byl změněn britský rozhodčí za paní Ruth Wagner z Lucemburska, což mě moc mrzelo, byla jsem zvědavá na posudek od rozhodčího ze země původu. Nelinka získala od této rozhodčí ocenění výborná 2, res. CAC.
Druhý den na Evropské výstavě psů posuzovala maďarská rozhodčí paní Elena Balázsovits, získali jsme opět ocenění výborná 2 a res. CAC. Čekala jsem o něco lepší výsledek, ale díky mojí nervozitě Nela asi nikdy neukáže svoje přednosti.
Vzhledem k tomu, že jsem dostala nějakou silnou alergickou reakci, skončila jsem ráno na pohotovosti v Mladé Boleslavi a následně na to jsem byla hospitalizována v nemocnici v Praze. V nemocnici jsem byla do pátku. Z toho důvodu jsme museli přesunout plánovanou dovolenou v jižních Čechách na příští rok, neb musím jít do práce řešit resty:(
Tento termín jsme se poprvé přihlásili na 25. Podještědskou výstavu psů, která se konala v Liberci. Kousek od Liberce totiž bydlí má bývalá spolužačka ze střední školy, tak jsme to chtěli vzít samozřejmě všechno při jednom:) Na této výstavě posuzoval pan rozhodčí Leoš Jančík. Nelinka v mezitřídě získala ocenění výborná 1 a vítěz třídy. Bela v otevřené třídě získala totéž. Na výstavě byl také posouzen bráška Arnold, který získal ocenění výborný 2.
Před návštěvou jsme stihli ještě jedno rychlé vyběhání s dalšími kraťandami, které byly spolu s námi na výstavě posouzeny a jeden rychlý výlet na Ještěd, vzhledem k tomu, že jsme nechtěli ze slušnosti přijet v době oběda:) Domů jsme přijeli asi kolem půl jedenácté v noci. Byl to moc hezky strávený den.
Letos poprvé pořádaná Krajská výstava v Rybníkách u Dobříše s honosným názvem DOG SHOW RYBNÍKY nás nalákala svou blízkostí a informací, že každý posouzený pes obdrží pohár. Měli jsme mít původně dámskou jízdu s Olgou a špringršpanělkami Agátou a Enynkou, ale bohužel jim to nevyšlo. Jirka se naštěstí opět obětoval:)
Na této výstavě se nám moc líbilo, přestože bylo šílené vedro a pralo do nás sluníčko. Pořadatelé se s neskutečným počtem přihlášených psů (cca 700) docela dobře vypořádali, přestože tuto výstavu pořádali vůbec poprvé. Postarali se také o kulturní vložku - skupinu českých dudáků. Výstava se konala na rozlehlé louce, byl zde dostatek parkovacích míst a možnost zajít vyvenčit a proběhnout psa na louku bez toho, aniž by člověk musel sebou neustále tahat očkovák a vstupák.
Kolie posuzoval pan rozhodčí Milan Krinke. Nelinka obdržela ocenění výborná 1, vítěz třídy a titul Krajský vítěz. Bela v otevřence získala také ocenění výborná 1 a vítěz třídy. Pan Krinke je jedním z rozhodčích, kteří hodnotí posuzované psy nahlas, což je skvělé jak pro diváky, tak pro vystavovatele. Dozví se tak, z jakého důvodu se rozhodčí přiklání ke svému výsledném rozhodnutí a proč dává přednost jednomu psu před druhým. Nela sice postoupila do závěrečných soutěží, ale my jsme vyrazili domů, bylo fakt na padnutí. Příští rok se opět těšíme na Rybníky:)
Tradiční Mezinárodní výstava psů v Mladé Boleslavi pro nás byla také úspěšná. Nelinka byla posuzována v mezitřídě spolu se svou sestrou Artemis. Od pana rozhodčího Kirilla Barbosova (RU) získala ocenění výborná 1, CAC. Takový výsledek jsme tedy opravdu nečekaly s ohledem na předešlé úspěchy Artemisky na poli výstavním:)
O tomto víkendu jsme vyrazili s Nelinkou na Národní a Mezinárodní výstavu psů, která se konala v dalekém Innsbrucku. V sobotu získala Nela od rakouské rozhodčí Heidi Poschacher ocenění výborná 1, CAC, Nejlepší fena, BOB. A v neděli pro změnu od německého rozhodčího pana Haralda Steinmetze opět výborná 1, CACA a CACIB:)
Zároveň jsem měla možnost poznat osobně chovatelku Monique Paulus z lucemburské chovatelské stanice Flying Heartbreakers, odkud pochází tatínek Nelson, která za námi přijela do kempu. Byla totiž shodou náhod také v Innsbrucku, ale né za účelem výstavy.
Bela v Lounech splnila dva běhy pro získání coursingové licence. Ještě nám zbývá splnit jeden běh.
Počasí se nakonec vydařilo, i když hrozily přívalové deště a krupobití. Nelu jsme sebou nebrali, začala před
týdnem konečně hárat. Snad nám nějaký trénink vyjde příště.
Videa z Loun jsem dala na YouTube, případně je najdete v záložce VIDEA.
Nelinka na Národní výstavě psů v Mladé Boleslavi získala svůj první titul CAC. Byla posuzována polskou rozhodčí paní Annou Kochan v mezitřídě. Zároveň tímto titulem Nelinka splnila podmínky pro udělení titulu Český junior šampión:)
Belince s Luckou bohužel juniorhandling nevyšel. Trochu jsme bojovali se sladěním posuzování v kruhu a s předkolem juniorhandlingu, nakonec jsme ho nestihli. Snad se podaří příště.
Školení pro štěňátka s Petrou Florschuetz v Úhonicích se vydařilo. Opět se nás sešla spousta různých plemen.
Učili jsme se, jak si hrát, jak na přivolání, trénink pozornosti a chůze u nohy, cvik sedni- lehni- vstaň na stole,
jak na nácvik vysílání vpřed a nakonec ještě zkouška, jak si štěnda vyčmuchají hračku:)
Děkuji kamarádce Zuzce Coufalové, že mi pomohla s dopravou:)
43. Podbrdská krajská výstava psů se konala v Rokycanech a samozřejmě jsme na ní stejně jako loni nemohli chybět. Tuto výstavu posuzoval pan rozhodčí Milan Krinke. Arnold byl v mezitřídě a obdržel ocenění výborný 1, vítěz třídy. Nelinka si ze třídy mladých odnesla stejné ocenění. V mezitřídě byla přihlášená fenka Ilony Petruškové Delikatesa Nirreterrit, která na závěr bojovala s Belinkou o titul Krajský vítěz. Belinku opět vystavovala Lucka v otevřené třídě a bylo vidět, že se jim to začíná oběma líbit.
Pan rozhodčí udělal závěrečné klání opravdu velice napínavé, rozhodoval se mezi oběma fenkami docela dlouhou dobu, což mě docela potěšilo. Konečně nějaké pořádné vzrůšo:) Nebudu napínat, titul si odnesla Tesa:) A rozhodně zaslouženě.
Ilono, díky za pokec a Monice děkujeme za bezplatnou lekci juniorhandlingu:)
No a abych se nenudila, tak jsem druhý den vyrazila s Nelou na dámskou jízdu na mezinárodní výstavu psů v rakouském Salzburgu. Účastníky výpravy byli: Sabina s Grace a Shottim, Týna s Odiem, Pavla s Abuškou a já s Nelinkou:) Nela na této výstavě získala od pana rozhodčího Clause Petera Frickeho poslední titul Jugendbester a tím Nelinka splnila podmínky pro udělení titulu Rakouský junior šampión:)
Málem bych zapomněla:) Na tuhle výstavu jsem málem neodjela. Jirka mě měl brzy ráno odvézt tradičně do Prahy,
kde mě pak vyzvedávají holky. Ráno jsme naložili výstavní věci do auta, potom psa a sebe. Jirka otočil klíčkem -
a nic. Auto nenastartovalo, baterka odešla:(
Ale tohle mi je do dneška záhada. Sabina pro mě jela z Ptic přes celou Prahu do Benátek,
pak zpátky na Zličín vyzvednout Pavlu s Týnou a my jsme tu výstavu stihly. Chápete to?
To si pište, že ve mě byla malá dušička, že jestli výstavu nestihneme, tak mě holky uškrtěj.
Od té doby mám nakázáno v rámci snížení rizika neodjetí na hodně vzdálenou zahraniční výstavu přespání
u řidiče noc před výstavou:)
S majiteli Arnolda jsme vyrazili na mezinárodní výstavu PRESTIGE 2008 v polském Lesznu. Sice se mi povedlo nevzít si sebou vstupní list, ale nakonec se nám podařilo na výstavu probojovat. Na řadu jsme přišli kolem čtvrt na dvě, kdy jsme byli všichni pěkně upečení, upocení a psi zmordovaní vedrem. No, i přes tento drobný handicap jsme si odvezli také docela hezké ocenění od švédského rozhodčího pana Larse Adeheimera: výborná 1, CWC, Nejlepší fena v rase, CACIB, BOB.
Bráška Arnold získal: výborný 1, CWC, Nejlepší pes v rase.
Měli jsem přihlášenou mezinárodní výstavu psů NORD BOHEMIA CANIS v Litoměřicích. Nela byla přihlášená opět do třídy mladých, protože jsem si usmyslela, že by titul junioršampion nebyl k zahození. K mému velkému překvapení bylo mé přání vyslyšeno a Nela získala od paní rozhodčí Mgr. Dany Fialové ocenění výborný 1 a titul CAJC. A od tohoto druhého CAJCe nám zbývá už jenom malý krůček k titulu junioršampion - splašit do konce roku na nějaké výstavě titul CAC:) No, tak to jsem na to fakt zvědavá:)
Úplně bych zapomněla na Belinku. Bela si vyzkoušela s Katkou Pánkovou od šeltiček juniorhandling. Bohužel jsem je neviděla, protože jsem musela naklusat zpět ke kruhu, abych neprošvihla vystavit Nelu. Ale podle Katky se jí s Belou moc hezky spolupracovalo, byť se jim bohužel nepodařilo probojovat do dalšího kola.
Spolu s majiteli brášky Arnolda jsme vyrazili na Národní výstavu psů Jelenia Góra v Polsku. Nela si odnesla v mezitřídě od polské rozhodčí paní Anny Kochan ocenění výborná 1, CWC, Nejlepší fena v rase a ještě BOB. Arnold se také nenechal zahanbit a odvezl si také výborný 1, CWC a Nejlepší pes v rase.
Přihlásili jsme se na další krajskou výstavu, tentokrát do Lysé nad Labem, kterou máme ještě blíž než za nosem:) Nela byla opět ve třídě mladých a bylo jí paní rozhodčí Mgr. Boženou Ovesnou zadáno ocenění výborná 1 a titul vítěz třídy. Belu vystavovala dcera mé kamarádky Olgy Lucka a povedlo se jí získat titul Krajský vítěz. No a na výstavě nemohla samozřejmě chybět ani malá Adélka, která s Belou opět vyrazila do soutěže Dítě a pes. Sice jsme tomu moc nevěřili, konkurence byla nesmírně roztomilá, ale nakonec si v mladší kategorii odnesla opět pohár za 1. místo:)
Abych se nenudila, tak jsme vyrazily s Pavlou Kůsovou do německých Drážďan na 5. Národní výstavu psů. Pavla vystavovala Abigale ve třídě mladých a získala od německého rozhodčího pana Rolfa Blessinga titul CAJC. Nela byla přihlášená do mezitřídy a dostala ocenění výborná 1 a titul CAC.
Jen tak pro pobavení, na získání titulu "německý šampion" ty CACe potřebujeme získat ještě 4:)
Aby se holky nehádaly, tak jsem je obě nahlásila na IX. Pojizerskou výstavu psů v Mladé Boleslavi. Opět nechyběl bráška Arnold, který má tuto výstavu také za nosem. A abysme se nenudili, tak na výstavu jela také má kamarádka Olga se svojí rodinou a dvěma špringršpanělkami Agátou a Enynkou. Olgy starší dcera Lucka měla ode mě slíbeno, že si může zkusit vystavit Belinku, tak jsme se těšili na jejich první společné výstavní klání. Náhodou jim to spolu hezky šlo, akorát jsem jaksi nestihla Belinku víc zhubnout a byla opravdu ve výborné výživné kondici a tím pádem se zvýraznila její měkčí horní linie, protože má Bela trochu delší tělesný rámec. Ale v každém případě pan rozhodčí Ing. Leoš Jančík dal Bele ocenění výborná 1, vítěz třídy.
Nelinka byla ve třídě mladých a získala také ocenění výborná 1 a titul vítěz třídy mladých. No a nakonec běhala s Arnoldem o Vítěze Mladé Boleslavi a tento titul si také odnesla. Arnold předtím v mezitřídě získal titul Krajský vítěz.
Přihlásila jsem se s Belou na dvoudenní seminář v obedienci s Petrou Florschuetz, které se konalo v Nymburce. Na školení mě sebou vzala kamarádka Kamila Kuchařová se svou briardicí Digy. Byli jsme rozděleni do dvou družstev a skladba plemen byla opravdu bohatá: dlouhosrstá kolie, velškorgi, howawart, voříšek, knírač, kavalírka a samozřejmě nikde nechybějící borderky. Skupiny se střídaly po hodině, aby si pejsci stihli odpočinout. Druhá zrovna necvičící skupina přihlížela první skupině, aby jsme neztráceli drahocenný čas a Petra nemusela znovu vše opakovat. Zároveň bylo přihlížení pro nás velkým přínosem, neb jsme viděli, na jaké další problémy můžeme při výcviku narazit, stejně jako naši spolucvičící.
Za víkend jsme stihli projít všechny cviky ze zkušebního řádu obedience a zároveň si stihli ještě potrénovat ti, kteří se v květnu chystali do Dvora Králového na první oficiální zkoušky v obedienci. Pořadatelé školení členové ZKO Nymburk na nás byli moc hodní, nechali nás ohřát a dokonce nám dali i najíst:) Počasí se zrovna dvakrát nepovedlo, poměrně často drobně mrholilo, ale to nás samozřejmě neodradilo od získávání nových zkušeností:)
Doufám, že v Nymburce pro velký úspěch zas nějaké školení domluví, máme to docela blízko a toto školení pro nás bylo doopravdy skvělým přínosem.
Tento rok byla Mezinárodní výstava psů v Praze posunuta z dubnového termínu na březen. Samozřejmě jsme tam nemohli chybět, je to naše první letošní výstava. Na tuto výstavu jsem přihlásila pouze Nelinku do třídy mladých. Na výstavu vyrazil samozřejmě bráška Nelinky Arnold a až z daleké Ostravy přicestovala vlakem ségra Aireenka se svým páníčkem. Na výstavu nás přijela podpořit také majitelka tatínka našich kraťand Pavla Kůsová. Tuto výstavu tentokrát posuzoval rozhodčí pan Vladimír Fiala. Nelinka byla ve třídě se sestrou Aireenkou a s dalšími dvěma fenkami. Doopravdy jsem si nedělala naděje, že bysme třeba jenom teoreticky mohli být první, nebo že by se nám dokonce podařilo také ukořistit titul CAJC, který si už Arnold i Artemiska dávno nahamounili:) Nelinka se předvedla moc hezky, dokonce se nám povedlo i pěkně ukázat v pohybu. A když si nás pan rozhodčí popřeházel a nás dal na první místo, tak jsem tomu nechtěla věřit.
Takže Nelinka si odnesla svůj první titul CAJC, sestra Aireenka získala ocenění výborná 3. Arnold dostal svůj druhý titul CAJC, takže Nela i Arnold se zapojili do závěrečného klání o titul BOB. S Nelou šla do kruhu Pavla, která už má s Nelou ta závěrečná klání natrénovaná a Nelinka jí moc hezky stojí. Škoda, že pan rozhodčí nenechal psy ze třídy mladých oběhnout s ostatními psi ani jedno výstavní kolečko, a po krátké chvilce je poslal rovnou pryč a rozhodoval se již pouze mezi dospělými psy.
Bohužel na společné fotografování sourozenců jsme úplně zapomněli, jak jsme byli všichni nervózní, kdy už půjdeme konečně na řadu a Aireenka po výstavě pospíchala zase na vlak:( Tak se snad holky spolu brzy někde potkají a pořádně se vyřáděj:)
Belince jsem od minulého roku slibovala vyzkoušení coursingu, tak se nám podařilo přihlásit se na trénink, který se konal v Kralupech nad Vltavou. Bohužel Jirka v sobotu ochořel chřipkou a shodou náhod moje kamarádka Olga měla zrovna v neděli volno, tak byla moc hodná a nabídla se, že mě tam odveze. Cestu jsem si hezky podle internetového vyhledávače nastudovala, ale bohužel itinerář nic neříkal o zákazu vjezdu, který nám udělal trochu čáru přes rozpočet. Naštěstí nám ochotný domorodec poradil náhradní cestu, která vedla podél zahrádkářské kolonie. Cesta byla samá díra, takže jsme museli jet jak s hnojem a ještě nám auto občas z pomalé jízdy chcíplo. No, pán nás naštěstí navigoval dobře, dorazili jsme úspěšně do cíle. Zaplatila jsem poplatek za trénink a zaregistrovala se. Za chvíli dorazila i Sabina Havlíčková, chovatelka Nelinky, se svou maminkou, synem Tomáškem, dvěma ibizskými podengy a dvěmi KK. Nechala Belinku přihlásit ke své kolii Grace, která si měla plnit svůj poslední licenční běh. Vzhledem k tomu, že Belinka nikdy coursing neběhala, tak jsme počítali s tím, že se spíše chytne, když poběží s nějakým psem. Nápad to byl dobrý, ale protože je Grace běhací šílenec, tak museli kvůli ní navíjet střapec hrozně rychle, takže Belince zmizela z dosahu a ona chudinka nevěděla, co se děje, tak se z půli trasy vrátila zpátky. Sabina pak ještě odběhala s podengy a odjela domů.
My jsme poté čekali asi necelou hodinu na začátek tréninkových běhů. První na řadu šla Nelinka, která běžela sama. Krásně vyběhla za střapcem, ale v půli trasy jí to nějak přestalo bavit, tak jsem byla vyslána jít jí trochu navnadit. Tak jsem běžela přes celou louku ukázat jí, co zajímavého by měla honit. Střapec se zas pomalu rozjel a Nelinka za ním krásně doběhla až do cíle. Pak šla na řadu Belinka. Pan Holub, který ovládal navíjecí buben, chtěl Belinku trochu nabudit na střapec. Myslela jsem, že bude Bela otrávená a nebude jí zajímat. Ale tím, jak jsme před tím čekali tu necelou hodinu na začátek tréninkových běhů, tak mezitím Bela sama zaregistrovala, že se něco honí a pozorně to sledovala. Takže se stihla vyhecovat sama. Pan Holub zvednul střapec do vzduchu, zamával s ním a já jsem nestihla ani Belinu povzbudit a málem mu tu ruku ukousla i se střapcem:) Tak pak vypustili střapec a Bela odběhla bez zaváhání celou trasu jako by se nechumelilo. A nakonec šla ještě ten střapec zakousnout:) Měla jsem z holek obrovskou radost. Určitě rády zas vyrazíme na nějaký trénink. A Olgu tento sport také zaujal, tak ho prý příště také vyzkouší s tou svojí malou dračicí Enynkou.
Tímto Olze moc děkuji za odvoz, držení psů a omlouvám se ještě jednou za poslintané auto:) Zároveň bych chtěla poděkovat Andreje Soldánové za fotky z coursingu. A spoustu dalších krásných fotek najdete na stránkách Andreji.
Řekli jsme si s Jirkou, že budeme každou neděli vyrážet s holkama na kolo, pokud bude hezky. Takže jsme absolvovali druhou vyjížďku do benáteckého lesa. S Nelinkou zatím nemáme natrénovánu chůzi vedle kola po silnici, tak tam radši slézám a jdeme spolu pěšky. V lese pak samozřejmě lítá jak ztřeštiprdlo, zatímco Bela zkušeně vyklusává, neb jí je jasné, že máme před sebou ještě kus cesty.
Malá dračice skoro celou cestu prokňučela, protože byla hrozně nešťastná z toho, že je páníček vepředu a panička strááášně moc vzadu a jako správné stádo by měli být přece u sebe:) Takže když jsem dohonila Jirku a jeli jsme vedle sebe, tak Nelinka zmlkla a spokojeně vedle nás klusala. Už se moc těším, až bude déle světlo i v týdnu a budeme moct vyrážet na kolo častěji.
Protože jsem padla za vlast a ležela doma s chřipkou, tak jsem z nudy holkám objednala nové obojky -
polostahovací. Když tak nad tím přemýšlím, tak to vlastně nebylo z nudy, ale z nutnosti. To jsem se tuhle
domluvila s Jirkou, že mi přijde s holkama naproti k autobusu. Nějak jsme se minuli, tak mu utíkám domů
vynadat, že na mě zase zapomněl. A najednou se zezadu ke mně přižene Nelinka bez obojku.
Seš blázen, proč jí pouštíš? Já jsem jí nepustil, ona se mi vyvlíkla. No když jsem viděla tu naši rušnou
silnici vedle, tak mě málem klepla pepka.
Prostě si ten chlap nedá říct, že do města jí má dat radši postroj, tak jsem to vyřešila za něj. Objednala jsem
krásné polostahovací obojky ROGZ, k tomu nechutně drahá vodítka a aby to holky měly kompletní, tak ještě
každé ocelovou Tagisku, kdyby se nedejbože někdy ztratily.
Nelinka dnes oslavila své první narozeniny. Žádný dort od nás nedostala, ale za to jsme jí opět přeměřili a převážili, takže: 17 kg a přibližně 53 cm.
NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 |