NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006

28.12.2009

Málem bych zapomněla na tradiční povánoční procházku a vánoční besídku u manželů Drdových v Sojovicích. Den předtím u nás byla na návštěvě Olga s malou Adélkou a se špringříma slečnama a kokřicí. Čekala jsem celou rodinu, napekla jsem nějaké slané šneky a Jirka měl přísný zákaz cokoliv sníst. Nakonec tedy Olga přijela jenom s Adélkou, tak docela dost šneků zbylo. Říkám si: super, vezmu to zítra k Drdovým, budeme mít něco slaného k vínu. Asi už hádáte, jak to dopadlo. Zabalila jsem všechno možné, jenom šneky jsme samozřejmě nechala doma. Takže je Jirka měl nakonec všechny sám pro sebe:)

Počasí na venčení sice nic moc, trošku to povolilo, tak bylo po sněhu. Ale besídku, tak tu jsme si užili. Kupodivu mně Markéta tentokrát moc neopila, dokonce jsem věděla, co říkám a ani se mi nepletl jazyk:) Psí děti měli pod stromečkem nějaké dárky, akorát se nějak nemohli domluvit, čí jakej dárek bude.

Bela tradičně chtěla ukrást Arnoldovi jeho pamlskový balíček a Arnold pro změnu kradl Nelince její novou gumovou hračku. Plyšový balón Arnoldovi zabavila Belinka:) No, hlavně, že se spolu nakonec domluvili:)

Procházka začínala ve dvě hodiny a byla ukončena v jedenáct hodin večer:) Tj. zase celý den v ....., viď Market?

24.12.2009

Štědrý večer jsme si opět hezky užili. Holky si rozbalily těch pár dárků, co jim přinesl ježíšek. Největší úspěch měly plyšové veverky v kmenu a plyšová kočka, kterou dostaly od Zuzky Coufalové. Balónky ze Psích hrátek takový úspěch neměly. Balónku se svířecími zvuky se bojí a svítící balonek bude dobrý ven, až napadne sníh, doma na linu dělá děsný kravál:)

Jo a ještě každá dostala konzervu, kterou jsem jim dala v obýváku. Konzerva jim bohužel ujížděla po linu. Nela si jí zkušeně přenesla na pelech, kde jí neklouzala. Bela jí čumákem odstrkala ke zdi, kde se jí podařilo část obsahu konzervy naplácat na zeď. Je to moc šikovná holka:)

16.12.2009

Belinka dnes plnila dobré skutky. Olga si jí vzala sebou do domova důchodců v Lysé nad Labem, když se jim podařilo splnit tu canisterapeutickou zkoušku. Sebou měla Olga ještě pomocnici Adélku a tradičně již zkušenou anglickou špringřici Agátu. Belinka prý byla moc hodná, nechala se hladit od cizích lidí, což je u ní co říct. A samozřejmě když měli v ruce piškoty, tak to bylo jasné, to už se jí nezbavili:) Doufám, že obyvatelé domova byly s Belinkou také spokojeni a že budou rádi, když Olga zase někdy příště vezme Beluu sebou pro trochu zpestření:)

14.12.2009

Nela se stala oficiálně Maďarským šampionem. Maďaři se asi zbláznili a oni ten certifikát fakt poslali. Ale vůbec ne v lednu, ale už v prosinci. Co se děje?:)

11.12.2009

Je to tady, byl nám svěřen pes na hlídání. Jirka naštěstí nebyl proti, plánovaná akce se mohla uskutečnit:) Tereza Velková nám tedy ve čtvrtek večer přivezla svou Rozárku. Pátek úspěšně zvládla v koupelně (teda Rozárka, né Tereza) a na sobotu jsem jí připravila překvápko, protože to je fakt běhací a lítací ztřeštiprdlo. Domluvila jsem jí venčící návštěvu:) Sice Markéta hodně nadávala, že jsem to nenahlásila dopředu a že musí strašně moc uklízet, neb má v neděli přijet na návštěvu tchýně, ale nakonec to tomu Arnýskovi udělat nemohla, tak za námi přijeli všichni tři ze Sojovic. Bohužel než se Arnoldovci vykopali z domova, tak se venku trochu ochladilo. Tudíž jsem musela přidat ještě jednu vrstvu oblečení. No, abych řekla pravdu, tak jsem si moc nepomohla.

Nela hárala, tak byla o tuto bezva procházku ošizena. Venčení bylo super, Arnold s Rose si fakt padli do noty a řádili a lítali:)Před námi se tím pádem rýsoval klidný večer s usnavenými a usínajícími psy v obýváku.:) V neděli jsem pak vzala Rozáru s Belou na chvíli ven na házení tenisáku. Potkal nás kamarád, co má staforda. Na Rozáru tak nějak chvíli koukal a pak říká, že teda ta kolie vypadá jako když je nemocná a že se mu teda rozhodně vůbec nelíbí. Tak by mě zajímalo, jestli tohle majitele plesnivých kolií slýchají od kolemjdoucích často:)

Rozárku jsme v neděli živou a zdravou zase vrátili. Stihla jsem ještě upéct štrůdl. Říkala jsem si, že přijedou z těch hor vymrzlí, tak by jim třeba čaj bodnul. Nejdřív to vypadalo, že nic nebude, ale pak se Terezy Jirka nechal ukecat a na tu návštěvu nakonec šel. Sakra, je tady někdo, kdo nemá drahou polovičku se jménem Jirka? Tereza potřebovala ještě vyzvednout v Praze svou druhou fenku Ginu, jenže se jí nějak nedařilo odtrhnout ty dva praštěný modeláře od sebe. Po několika ústních urgencích si nakonec dali říct:)

A mně už jenom čeká to pečení cukroví. To docela brzy, že jo?:)

6.12.2009

Tak já nevím, kdy má člověk uklízet a péct vánoční cukroví, když se furt někdo objednává na návštěvy. Tentokrát nás tedy svou návštěvou poctil můj synovec Vítek. Který teda ten den vyváděl samé psí kusy. Kromě toho, že Jirkovi vykousal díry v polystyrénovém letadle. Jak můžete vidět z fotky, holek nový pelech se mu taky děsně líbí:)

30.11.2009

Opět jsem vyráběla adventní věnec, který kvůli Coreymu zapalujeme až den po první adventní neděli, tzn. v pondělí.

A pak jsem vám ještě vyfotila tu naší čerstvou maďarskou šampionku na zahradě:)

28.-29.11.2009

Tak a máme za sebou úspěšnou misi do Budapešti, na kterou jsem jela se Sabinou Havlíčkovou a se 4 kraťandama, tj. mojí Nelinkou, Mary-Lou Kangasvuokon, Whashishi´s Gideonem a Rose (Famous Blue Rose Flying Heartbreakers) Terezy Velkové, která s námi bohužel nemohla jet. Podařilo se jí Rose domluvit handlerku Lucku od dlouhosrstých kolií, tak s náma mohla poslat Rozárku na výlet:)

Maďaři nám udělali radost, výstava v sobotu začínala až od půl jedenácté a věděly jsme, že naše plemeno má přijít na řadu až v půl druhé, tak jsme to riskly, přispaly si a vyráželi jsme z Průhonic až v půl páté, neskutečné:) Cesta proběhla bez problémů, bez kolon. Na parkoviště u výstaviště jsme se také krásně dostaly, jenom jsme chvíli hledaly vhodné místo na parkování. Do výstavní haly jsme se dostaly kolem 10.45, vrazily psy do domečků a klece, Sabina šla zaplatit výstavní poplatek a přihlásit Mery a Gideona do párů. V pohodě a bez nervů jsme čekaly na začátek posuzování. Teda jak kdo:) Já jsem mohla být opět klidná, štěstí se na nás usmálo, asi se nás zalekla konkurence a do třídy šampionů se nikdo nepřihlásil:) No, stejně jsem byla tradičně nervózní, znáte mě, ne?

Mery v mezitřídě získala titul CAC, Rose s Luckou v otevřence taky a Nela taktéž, tak jsme se potkaly v kruhu při boji o CACIBa všechny tři. Těší mě, že Nela u maďarské rozhodčí Eleny Balázsovits získala titul r. CACIB, CACIB dostala Mery. A Sabině se nakonec zadařilo úplně a vyfasovala i titul BOB:) Tím pádem byla jasná dvojí účast v závěrečkách - v párech a ve skupině FCI I.

Nějak jsme se ani nestihly pořádně rozkoukat a závěrečky pomalu začínaly. Přestěhovaly jsme se k závěrečnému kruhu a čekaly a čekaly. Ale čekání nebylo zbytečné. Nevím, jak to Sabina dělá, ale v párech opět stála na bedně - získala 3. místo. A v soutěži BIG skupiny FCI I. opět stála na bedně, opět na třetím stupínku. Sobotní výstavní den byla pro nás hodně úspěšný:)

Po sbalení všech krámů a psů a po zapnutí navigace jsme vyrazily směr hotel. Navigace nebloudila, dovedla nás do cíle, ale bohužel Juditapartment Hotel jsme nikde na žádném baráku neviděly. Objely jsme bloky a nikde žádná cedule. Sabina někde v uličce zaparkovala a já vyrazila hledat hotel. A byla jsem úspěšná. Navigace skutečně nekecala, ale hotel jaksi nebyl vůbec označen a vůbec se zvenčí netvářil jako hotel. Vlítla jsem na recepci, jak se dostaneme na parkoviště, recepční odemknul vrata k parkovišti a já jsem mazala zpátky pro Sabinu. Parkoviště byla vlastně oplocená plocha kolem hotelu ze tří stran. Po vyřízení formalit jsme se smečkou vyrazily hledat pokoj a byly jsme nadšené. Podařilo se mi totiž sehnat hotel, kde byla na pokoji pidikuchyňka s ledničkou, mikrovlnkou, dřezem a dvouplotýnkou. Konvice bohužel chyběla, ale holky šikovné si samozřejmě poradily. Sabina vezla sebou toastovač, měly jsme výbornou teplou večeři a kafe. Pak jsme řešily, kam půjdeme ty psy vyvenčit, když jsme v zástavbě v centru města. Parkoviště vyřešilo náš problém za nás. Popadly jsme pytlíky na hovínka a vyrazily venčit. Mohly jsme krásně vypustit všechny psy na parkovišti na volno, Mary s Rose řádily jak černá ruka a my jsme nemusely nikoho hlídat:)

Pak musím ještě pochválit koupelnu. Po spláchnutí záchodu necákala voda z mísy na zem, v koupelně byl fén, sprchový kout, ze kterého nestříkala voda po celé koupelně, sprchová hadice nebyla ucpaná vodním kamenem a voda tekla tak teplá a studená, jak si člověk našteloval:) Musím se pochválit, jak jsem tenhle hotel krásně vybrala:) Teda menší mínus byla akorát postel, bylo to takový to čalouněný letiště a Nelinka s ním fakt nebyla vůbec spokojená. Letiště bylo trochu menší, tak tam ten pes byl trochu znát. Sabina se odmítala uskromnit ve prospěch svého úspěšného odchovu, tak jsem se s Nelou musela mačkat já.

Naši psí miláčci nás nechali krásně vyspat. Vyběhly jsme s nima na venčení a pak zpátky na pokoj na snídani. Navařila jsem na dvouplotýnce čaj do termosek, daly jsme si v klidu snídani a když jsme dorazily na výstaviště, tak bylo myslím něco málo před jednou. Takže nám moc času nezbývalo, neb jsme měly jít na řadu opět kolem půl druhé. Vrtalo mi hlavou, jak je možné, že pan rozhodčí Harsányi posuzuje tak hrozně rychle. Pak jsem se dozvěděla od manželů Suvákových, že na výstavě Derby Show se nepíší posudky. Takže rychle vzít ještě psy ven a honem se převléknout do výstavního oblečení a jde se na zase na to:) Sabina s Gideonem si opět vyběhala titul CAC. Mery znovu zabodovala a dostala také titul CAC. Lucce s Rose se bohužel tentokrát nedařilo, přestože se jí povedlo Rose vystavit mnohem lépe než v neděli, ale bylo to holkám houby platné. Dostaly titul r. CAC, škoda. Nelinka opět neměla ve třídě konkurentku, tak jsme si odnesly dalšího CACe:) Titul CACIB získala Mery nad Lien slovenské chovatelky Jany Semianové. A titul BOB si tentokrát odnesl velice pěkný rakouský zlatý pejsek.

Bohužel se nám smůla lepila opět na paty. Chtěly jsme po posuzování a vyřízení potvrzení maďarského šampiona (certifikát měl být vydáván přímo na výstavě) vzít co nejdřív dráhu domů. Přece jenom to byla pěkná štreka. Jenže Mery získala také titul Derby vítěz, který je na této výstavě zadáván psům do věku 2 let. A pan rozhodčí při zadávání tohoto titulu Sabině prozradil, že musí do závěreček. V opačném případě jí nebude potvrzen titul maďarského šampiona a bude si muset vyjezdit 4 regulérní CACy:( Náš osud byl tímto pádem spečetěn.

Po posouzení jsem vzala posudky a šla si vystát frontu na vytištění certifikátů. Vrazili mi do ruky žádost komplet celou v maďarštině a k ruce nám byl dán anglicky nemluvící Maďar. Výborná kombinace. Po víceméně úspěšném vyplnění tohoto úžasného formuláře jsem si stoupla do další fronty, tentokrát na zaplacení poplatku. Pak do další fronty, kde byla konečně převzata má žádost a bylo mi sděleno, že certifikát nám bude zaslán poštou, prý snad během ledna. A pohár? Tak na na ten jsme dostali poukázku, že si ho můžeme vyzvednout v květnu na nějaké výstavě v Maďarsku. Miluji maďarskou organizaci. Od Sabiny jsme se posléze dozvěděla, že certifikáty jim došly již v půl jedné. A my jsme končily s posuzováním kolem třetí hodiny, tak to bychom nestihly ani náhodou:)

Opět stěhování krámů k závěrečnému kruhu a čekání a čekání. Ale tedy ty nedělní závěrečky byly teda něco. Protože nikdo nechtěl přijít o titul maďarského šampionu, zůstalo do soutěže o Derby vítěze šíleně moc psů. Nastupovalo se podle jednotlivých skupin FCI a Sabina s Mery byly vybrány do užšího výběru. No a teď to přišlo. Chudinky tam musely stát celou tu dobu, než byly vybráni ostatní psi z dalších 9 skupin:( Já bych tam asi umřela. A chudák pes:( No, je to neuvěřitelné, ale Sabina s Mery byly vybrány byť na 4. místo, ale z tohodle množství psů to je fakt úspěch.

Je vám určitě jasné, v kolik hodin jsme tak mohly vyjíždět z Budapešti. Naše hodná navigace nás hezky vymotala na dálnici a nic nám nebránilo v tom, vyrazit směr domov. Chudák Tereza s námi měla rande kolem půl jedné na benzínce v Průhonicích. Tam si vyzvedla Rozárku a byla tak hodná, že mě odvezla domů do Benátek, neb naše auto bylo na generální opravě.

Sabi, díky za pohodovou výstavu a za to, že jsme to zdárně přežily:)

28.11.2009

Moje kamarádka Olga od špringršpanělů (a jedné kokřice) byla tak hodná, že na canisterapeutickou zkoušku, kterou chtěla složit se svou Agátou, vzala také naší Belinku. Před zkouškou jsme měly dvě secvičné:) Přeci jenom už není Olga s Belou tak často ve styku, jako když jsme bydleli v Milovicích. Takže jeden víkend jsme měly nácvik hlučící skupinky, která čítala mě s deštnikem a lítající Adélku s miskou plnou rachotících příborů. Kupodivu se nám jí nepodařilo ani náhodou přemluvit, aby u toho ještě pořádně ječela. Nechápu to, ona si může beztrestně zakřičet a zrovna, když to člověk potřebuje, tak se bude jenom uculovat:) Dále byla Adélka použita jako pomůcka pro polohování, to se oběma holkám evidentně moc líbilo. A pak byla použita jako pomůcka pro dopilování jemného braní pamlsků z ruky, naštěstí se toto pilování obešlo bez ukousných prstů:) Nácvik poté pokračoval venku, kde Adélka najížděla kočárkem na Belinku na vodítku. Ráda bych upozornila, že kočárek Adélky nevypadá jako kočárek pro panenky, ale je zřejmě vyráběný pro přerostlé panenky, ta velikost kočárku mě fakt překvapila a nechtěla bych s ním mít přejetou nohu ani náhodou.

Na poli Adélka naběhávala na Belinku, upadávala před ní a pak před ní házela opět misku s příbory. Pak jsme ji vrazily do ruky plyšovou veverku, ať jde Belinku rozdovádět, že se jí Olga pokusí odvolat. No, vzít veverku nebyl dobrý tah, Belinka je z ní hodně hotová:) No, ale na poněkolikátý povel se zadařilo. Rychle ještě vyzkoušet dlouhodobé odložení s rušivýmy elementy a holky mohly zas mazat zpátky do Milovic. Další secvičný víkend se nekonal, Olga dostala chřipku. Ještě přijela ve čtvrtek před zkouškou, když jsem byla v práci. Jirka byl tak hodný, že šel s Olgou a s Belou ven, aby mohly ještě něco potrénovat. V pátek odpoledne si Olga Belu odvezla, že se budou stmelovat přes noc:) Adélka si uklidila celý pokojíček, aby Belinka na něco nešlápla (Olga jí k tomu přemlouvala již dva týdny). ale jak se dozvěděla, že u nich bude Bela spát, tak bylo ulizeno nato šup:) Myslela si, že s ní Bela bude spát v posteli, ale zrovna se jí nějak nechtělo. Takže se Adélka přestěhovala s Belou do postele k Olze. No, prý se holky moc nevyspaly, Belinka po nich šlapala a furt se vrtěla. Je vidět, že se mají ještě hodně co učit. To jsou ta léta praxe:)

Druhý den ráno jela Olga s Agátou a Belinkou a kamarádkou Norou, co má ségru Agáty Zazu (ještě v tom nemáte guláš?) na tu důležitou zkoušku. Já jsem zrovna tou dobou byla na cestě do Budapešti, neb jsem jela na dvoudenní mezinárodní výstavu.

Ze začátku to vypadalo, že díky organizačním problémům nebudou holky vpuštěny ke zkoušce. Bylo jim to moc líto a byly hodně zklamané. Naštěstí byly občanským sdružením HELPPES na zkoušku vpuštěny a všechny tři fenky zkoušku splnily. Byl to pro ně všechny hrozně vyčerpávající den a jsem ráda, že zkoušku zmákly bez problémů a úspěsně.

Olga již delší dobu navštěvuje s Agátou domov důchodců v Lysé nad Labem (kde jsem já kdysi měla také dědečka) a plánuje, že bude k Agátě brát i Belinkou, aby měli obyvatelé domova také nějakou změnu. Já se bohužel kvůli pracovní době v týdnu do domova důchodců nedostanu, abych mohla Olze asistovat.

Oli, děkuji moc za ten úžasný výkon. Za ty nervy to rozhodně stálo. Obdivuji tě.

Zas je tady pro mě to smutné výročí, kdy nás opustil náš první pes - dobrman Corey. Strašně rychle to utíká, už to jsou 4 roky:( A protože mám díky Coreymu ráda dlouhé čumáky, musela jsem si pořídit hned dva:)

Corey, děkuji, že jsi tu byl se mnou. Chybíš mi.

27.11.2009

Od dneška máme doma nového miláčka. Nebojte se, není to další zvíře do naší zoologické, to už by Jirka asi nepřekousl a mazala bych zpátky k mamince. Pořídili jsme si nového uklízecího miláčka.

Vzhledem k tomu, že moje kamarádka měla na vyzkoušení doma robotický vysavač a ověřila si, že fakt funguje, tak jsem si jeden exemplář také pořídila. Jedná se o vysavač značky Roomba model 563 pet series, to jest model vyrobený zvláště na uklízení po našich mazlíčcích. Tenhle model má větší nádobu, aby se nemusela tak často vyprazdňovat. Přece jenom chlupy ze psa zaberou víc místa než vyházený písek z terária:) Vysavač na jedno nabití vysaje až 4 místnosti. Bez problémů přejede práh až do výšky 1,5 cm, takže přechodové lišty mu nedělají žádné problémy. Prý i krásně vysaje chlupy z koberce, ale to nemůžu potvrdit, máme doma kvůli psům po celém baráku lino a dlažbu. Takže už se nám doma nepřevalují chuchvalce z chlupá a bláto opadané ze psů mi již také nechroupe pod bačkorama:)

Až vykradete banku (asi jako já), tak se po tomto uklízecím příteli podívejte. Je to bomba vykopnout vysavač do obýváku, vypadnout se psama ven a vrátit se do čistého baráku. Teda samozřejmě ještě někdo musí tu podlahu vytřít:)

17.11.2009

Tak jsme to zvládly! Máme s Belinkou splněnou zkoušku OB-1! Sice s odřenejma ušima, ale máme jí. Zkouška se konala v Petrovicích u Týniště nad Orlicí na fotbalovém hřišti. Z čehož jsem já byla nadšená, že tam konečně nebude žádné listí. Bohužel jsem si to myslela špatně. Stadion byl obklopen jehličnatými i listnatými stromy:)

Vzhledem k tomu, že od rána střídavě drobně poprchávalo, bylo mi jasné, že cviky s pozicí "lehni" budou asi opět velice zajímavé. A že jsou ve zkoušce zrovna čtyři:) Odložení v sedu bylo moc pěkné. U lehni Belinka tradične nezklamala, opět nechala lokty ve vzduchu a já debil jsem nepoužila druhý (přesvědčivější) povel. Odcházíme od psů, otáčíme se čelem k nim a opět překvapeně zírám - můj pes jako jediný sedí, jako by se nechumelilo. Tak se tak v duchu ptám: co jsem komu udělala?:)

Chůze u nohy byla o něco lepší, než ve Staré Pace, Bela se držela víc u nohy a když jsem šla pomalou chůzí, tak to se ode mně ani nehla.

Odkládání za chůze jsme tentokrát měly bez dogdancingovým prvků a dokonce se zalehnutím (byť na druhý povel), heč! U přivolání Belinka přeslechla první povel "poběž", ale pak krásně nacválala, zalehnutí bylo stejné - pomalé, to musíme ještě hodně dopilovat. Prostě sebou z fleku neflákne na zem jako bordera, ale holt musí udělat ještě několik zpomalovacích kroků. Ale až já přijdu, jak na to, tak budou všichni koukat:)

Dalším cvikem je vysílání do čtverce. Bohužel 15 metrová vzdálenost je pořád na ní moc. Vybíhá do boxu, těsně před ním se otáčí čelem ke mně a zastavuje se. Škoda, zbýval takový malý kousíček:) Další nula. Pokládaný aport zvládla moc hezky, sice pro něho necválala, jenom malinko zaváhala při jeho zvednutí, ale nezdálo se mi, že by ho nějak překusovala a předsednutí měla taky docela rovné, měla jsem z něho dobrý pocit.

Pak jsme vyrazily na aport přes překážku a tady došlo na mnou obávané listí. Bela skočila přes překážku, došla k aportu, vzpomněla si na Paku a začala prozkoumávat lísteček vedle čínky. Přemýšlela jsem, co mám asi tak dělat. Opakuji tedy znovu povel aport, pes zvedá hlavu a kouká jako debil. Tak si říkám, tak a je to v p..., když dám další povel, tak to máme za nulu a můžeme jet rovnou domů. Štěstí se na mě usmálo (nebo se nade mnou Belinka smilovala), pes sklání hlavu, zvedá aport a skáče přes překážku a dokonce si předsedá:) Je to dobrý:) Holka šikovná:)

Rozlišování předmětů se jí také povedlo, tentokrát si odpustila rovnání dřívka v hubě, tak jí ani neupadlo a vzorně s ním předsedla. Pozice před psovodem klasika. Všechny pozice udělala, ale ta mokrá tráva jí evidentně hrozně vadila.

Pro změnu na zkouškách v Petrovicích posuzovala rozhodčí Milena Bečková. Že by se z ní stala naše dvorní rozhodčí?:)

A tady máte hodnocení, které jsme si odnesly:194 bodů (známka dobře)

* SEDNI ve skupině: 10 bodů
* LEHNI ve skupině: 0 bodů
* Chůze u nohy: 7,5 bodů
* Odkládání psa za chůze: 6 bodů
* Přivolání: 6,5 bodů
* Vyslání do čtverce: 0 bodů
* Přinášení předmětu: 7 bodů
* Aport přes překážku: 5,5 bodů
* Rozlišování: 8 bodů
* Ovladatelnost: 9 bodů

Fotky, ani video bohužel nemáme, selhala technika:( Jo a málem bych zapomněla, Zuzka Coufalová s kavalírkou Jambalaya Jazee Kodaikanal udělala OB-Z na velmi dobře:)

13.11.2009

Samozřejmě měla Markéta od Arnolda pravdu jako vždy. Belinku jsem nemohla ochudit o její každoroční narozeninový dort. V poledne jsem v rámci oběda zakoupila ingredience s tím, že tentokrát to už bude fakt dort zalitý krásnou průhlednou želatinou a ještě ke všemu hrající všemi barvami. Kdo mě zná, ví, že teda zrovna dvakrát nadaná kuchařka nejsem.

Domů jsem přijela poměrně pozdě z práce a při představě minimálně půl hodiny tuhnutí krému a půl hodiny tuhnutí želatiny mě jímala hrůza, prože chudáci holky jsou zvyklé jíst v sedm hodin večer. A to by mě Belinka asi moc ráda neměla, když bych se opozdila. Tvarohový krém se povedl a krásně během chvilinky ztuhnul. Želatinu jsem opět udělala podle návodu, prdla jí do ledničky, když tedy psali v návodu, že se má nechat hodinu želírovat v chladnu. Po čtvrt hodině v ledničce jsem jí vrazila na terasu, jestli tam jako nebude větší zima. Nebyla:( Z želatiny byla stále tekoucí tekutina. Začínala jsem být nervózní a Belinka taky. Kašlu na to, něco s tím provedu. Improvizace na rychlé ztuhnutí želatiny mě nenapadla, improvizace designu dortu mě napadla.

Všechno jsem to tedy rychle naplácala na dort, zapíchala svíčky, nanosila pohoštění na jídelní sttůl a oslava mohla začít. Myslím, že Belince neexistující želatina ani nechyběla, za to já jsem jí našla po skončení hodování krásně ztuhlou v misce, mrcha jedna!

Při přípravě oslavy samozřejmě asistoval Herbert, jak můžete vidět na fotce, kde je celý upatlaný od tvarohu:) Holky se společně nacpaly dortem a padly za vlast. My s Jirkou jsme se nacpali chlebíčkama, dortíkama a růžovým šampaňským od Olgy a padli jsme taky:)

Jako každý rok bych chtěla poděkovat osudu, že mi přivál do mého života Belinku, a že mám díky tomu hromadu nových kamarádů a taky zážitků. Belinka začala tento rok závodit na coursingových závodech a já jsem se konečně odhodlala ukázat se na zkouškách obedience, tak nám držte palce, ať to někam dotáhneme:)

P.S. Rada nakonec. Pokud se vám zdá, že jste zvorali přípravu želatiny a je na vyhození, nelijte jí do dřezu. Můžete si tím přivodit dost velké potíže a vaše drahá polovička vás asi zrovna nepochválí.

1.11.2009

Konečně chvilka času, vrhla jsem se rychle na zazimování rybníčku a jeho okolí. Otrhala jsem a ostříhala uschlé kytky a větve, zakryla folií můj nechutně drahý čimišník, lekníny Jirka odnesl do sklepa. Vodní kytky v květináčích jsme z mělčiny hodily do větší hloubky, aby v zimě nepromrzly. Pak jsme odlovili závojnatku a vrazili jí chuděru opět na verandu k papouchům do akvárka. Teda jako k papouchům na verandu, papouchy nemáme v akvárku:) Ale je to v jejím zájmu, zimování venku v zamrzlým jezírku by asi nezvládla. Jinak jsem zvědavá, jak si s letošní zimou poradí všichni ti mladí i staří karasi. Pokud přežijou všichni, tak platí má nabídka na darování zdravých a hóóódně odolných karasů. Pokud chcípnou všichni, budu na jaře shánět nové šupinatce:) Ráda bych zmínila, že naše jezírko je hluboké 60 cm a minimální nezámrzná hloubka pro ryby je 80 cm.

Ještě se mi u toho zazimovávání furt motaly nějaký kolie, tak jsem vám je taky vyfotila.

31.10.2009

Protože nejsem normální, tak jsem v zápalu radosti z udělání zkoušky OB-Z přihlásila Belu na OB-1 do Staré Paky. Říkám si: máme na to ještě měsíc, resty musíme dopilovat levou zadní. Resty jsem tak nějak skoro dopilovala, jak jsme na zkoušce dopadly se dočtete dole:)

Na cvičák jsme dorazily s Pavlou Kůsovou brzy ráno. Nikde ani noha. Skoro jsme se lekly, jestli jsme si nespletly den. No, nebyly jsme jediné. V autě už mrzla Zuzka Coufalová, která dorazila před námi. Vzaly jsme teda vyvenčit psy a čekaly na někoho ze cvičáku. Úspěch se dostavil a my jsme mohly zapadnout do klubovny, kde hořel oheň v krbu. To je luxus, co? A to ještě nevíte, že tam měli i splachovací záchod:) A ještě ke všemu pánskej i dámskej.

Když jsme se tedy nakonec všichni sešli, začaly skupinové cviky odkládání začátečníků a jedničkářů. Bele byla opět hrozná zima. Za LEHNI dostala málo bodů, neb jí 2 minuty přišly děsně dlouhé, tak se jala očmuchávat nenápadně okolní trávu. Naštěstí stále ležmo, tak bodová ztráta nebyla tak hrozná.

Další cviky byly také moc zajímavé. O chůzi nemluvím, to si pořád myslí, že jde na procházku. Odkládání do "lehni" za chůze máme 0 bodů. Bohužel jsme si nevšimla, že si opice opět nedolehla a nestihla jsem již použít druhý povel. A po vyzvednutí k noze a zatočení doleva kolem kuželu jsme použily v rámci kreaitivity cvik "dokola" z dogdancingu a u zastavení taky. To abysme aspoň trochu pobavily diváky. Přivolání ušlo, Bela lehla, sice po několika krocích, ale lehla. Což je fakt úspěch, když jsme to trénovaly jenom měsíc. Vyslání do čtverce opět za 0 bodů. Belu zmátl divný modrý kužel, který bohužel byl v zorném dosahu před boxem, tak se Bela prostě vydala k němu. U přinášení předmětu jsem se opět bavila, neb se tento cvik prováděl ve spadaném listí. Bela čučela bůhvíkam, když stewardka aport pokládala. Po povelu "aport" teda někam šla, naštěstí podobným směrem. Ještě že věděla, že má jako přinýst aport, tak ho začala náruživě hledat. Tak jsem tak v duchu přemýšlela, jestli je nějaký časový limit na přinesení aportu, když je časový limit u cviku "rozlišování". Ještě, že ty naše kolie mají výborný nos, vyčmuchání aportu se nakonec podařilo. No, taky ty body podle toho vypadaly, že?

Dál tam byl aport přes překážku, tak u toho se Bela nadšením zrovna nepřetrhla. Aport zvedla i přinesla zpátky přes překážku, takže taky nakonec dobrý. Ale rozlišování bylo bombastické, taky jsme za něho dostaly 9 bodů. Prostě to je ten dlouhej čuchací frňák:) No a nakonec byla ovladatelnost (lehni, sedni před psovodem). Bela mohla rozhodně přidat na rychlosti, doma sebou samozřejmě flákne, až jí musej bolet lokty.

Po složení zkoušky jsem dala Belu zpět do auta k Neldovi. Průběžně jsme se chodily s holkama dívat ven na výkony dalších týmů, případně fandit. A v mezičase jsme se chodily ohřívat ke krbu a nalívat se horkým čajem. Někdo i grogem:) Dostaly jsme i oběd, výborné domácí ptáčky, jak řekla Zuzka Coufalová, "na stopovačce", neb niť, jíž byli ptáčci obmotáni, měla přibližnou délku cca 160 cm. Z důvodu nedostatku řezacích nožů jsme všichni zápasili s rozmotáváním ptáků z nitě, někteří se tohoto úkolu ujali velice náruživě. Někteří si raději ke kaši objednali párek, viď Pavli?

Po skončení posuzování všech výkonů se začalo papírovat, což se trochu protáhlo. Ze Staré Paky jsme s Pavlou vyrážely kolem čtvrt na sedm, aspoň myslím. Jinak se mi na tomto cvičáku fakt líbilo. Byla tam děsná sranda, výkony některých týmů byly úsměvné. Nejen ty naše s Belinkou. Nikdo se nikomu nesmál ve špatném smyslu slova, ale prostě jsme si ten super den všichni užívali s dobrou náladou:)

Ježíš, málem jsem vám nenapsala, jak jsme s Belinkou dopadly. Zkoušku OB-1 jsme neudělaly o 2 a půl bodu, to je dobrej fór, ne?

A jak náš super výkon ohodnotila rozhodčí Milena Bečková: 189,50 bodů (známka nehodnocena)

* SEDNI ve skupině: 9 bodů
* LEHNI ve skupině: 8,5 bodů
* Chůze u nohy: 7 bodů
* Odkládání psa za chůze: 0 bodů
* Přivolání: 6 bodů
* Vyslání do čtverce: 0 bodů
* Přinášení předmětu: 5,5 bodů
* Aport přes překážku: 7 bodů
* Rozlišování: 9 bodů
* Ovladatelnost: 9 bodů

Pavli, moc děkuju za odvoz, za morální podporu a za dobrou náladu, byla jsem fakt v pohodě.

Zuzce Coufalové děkuji za cvičící rady, jak na tu mojí kraťandu:)

27.10.2009

Shodou náhod jsem na internetu narazila na chválení jednoho pelechu, který je zrovna v akci. Mrkla jsem na webovky, přečetla hodnocení a objednala jsem ho holkám k vánocům. Samozřejmě k tomu ještě hromadu pamlsků a sušeného masa, neb jsem se chystala na naše další "poslušnostní" zkoušky, tak aby měla Bela pořádnou motivaci:)

U pelechu DOG GONE SMART psali: "Díky technologii NanoSphere™ zůstavá pelíšek přirozeně čistý, omezuje šíření bakterií, které způsobují zápach, infekce a alergie. Vrchní část Sherpa je imitace ovčí kůže, která zvyšuje komfort." Mně osobně hlavně zaujala věta: "Odolávají opotřebení i v případě těch nejaktivnějších psů."" Samozřejmě tak blbá nejsem, abych ten pelech objednala holkám do kuchyně, to už mě rozhodně přešlo. Tam zatím stále odolává nechutná hnusná vojenská deka. I když je fakt, že ta asi taky brzo vysublimuje, každá den z ní nacházím odtržené proužky či nějaké kousky. Nechápu, jak to ten pes může utrhnout, to mi je fakt záhada.

Ten nový pelech jsem tedy objednala ten největší, aby se na něho holky krásně vešly obě:) A musím říct, že je naprosto úžasnej. Chtěla jsem ho samozřejmě dát holkám k vánocům (nemůžu je zas až tak rozmazlovat), ale Jirka si ťukal na hlavu a žbrblal něco o tom, že těm psům to je jednou, že nevědí, že jsou nějaký vánoce. Holky ho dostaly rovnou. Ta imitace ovčí vlny je hrozně příjemná (samozřejmě jsem to musela ulehnutím vyzkoušet) a Nelina se teď válí na novým pelechu místo na gauči a Belinku tam nechce pustit, mrcha jedna:)

Pokud jste vyhráli ve sportce nebo vykradli banku (jako třeba já), mrkněte se na stránky prodejce,třeba si taky budete chtít udělat radost:)

17.10.2009

A opět jsme výstavy prostřídali sportem. Nechala jsem se ukecat Zuzkou a přihlásila se na první ročník závodu Lyský šikula. Jednalo se o závod podle ZOP bez speciálních a společných cviků + kladina + odložení za pochodu vleže dle ZZO, který se konal na cvičáku v Lysé nad Labem. No, nápad to byl výbornej, když pořád zápolíme s tou naší chůzí u nohy a kladinu doma rozhodně nemáme. Kladinu jsem si tedy šla zkusit ráno před závodem. Samozřejmě, Belinka nezklamala a nedala si vymluvit, že by neměla konec kladiny opouštět s minutovým předstihem přede mnou:)
Zuzka nakonec nedorazila, ale naštěstí přijela Jana s Radkou, s kterými jsem se byla podívat na světovce. Bohužel byla docela slušná zima a Jirka mě na cvičák jenom odvezl a jel zase domů. Neměla jsem Belu kam schovat. Do odkládačky to nemělo cenu, tam by umrzla asi úplně. Nechala jsem si jí tedy na terase u klubovny na pelíšku a chodila se s ní proběhnout a zahřát.
Na řadu jsme šly myslím desáté, tak Bela trochu vymrzla. Nastoupily jsme na dlouhodobé odložení a to byl fakt výbornej cvik. Dlouhodobé odložení jsem nějak zapomněla natrénovat, v obedienci jsme měli odložení vleže podstatně kratší. Tady je pes odložen po celou dobu, kdy druhý pes provádí cviky poslušnosti. Dala jsem povel lehni, pes lehnul. Jdu od psa, zastavím se na pokyn rozhodčí, otočím se a koukám s údivem na tu mojí opici. Opice samozřejmě seděla. Už zase. Tak tam tak stojím, klepu se, smrkám a koukám na psa, jak se vsedě klepe taky, pak očuchává zem, pak štěká a nejlepší nakonec - zvedá se, popochází pár kroků a naštěstí zůstává stát. Jsem ráda, že se Bela nerozhodla provést celou škálu cviků poslušnosti a že si to s cvikem přivolání rozmyslela. To by byl náš konec. Teda naše nula.
Pak následovala naše poslušnost. Dostaly jsme tedy hned nulu za přivolání. Cvik volno jsem také podcenila a nevěnovala mu při tréninku dostatečnou pozornost. Belu jsem nedostala od sebe ani omylem. Typická kolie. Tudíž jsme nemohly provést ani cvik přivolání. Chůze byla taky zajímavá. Přeučovala jsem Belu německý obrat u čelem vzad na neobcházení a Bela na to nějak zapomněla, tak jsme se tam trochu motaly. Jinak jí musím pochválit. Měla krásné sedni-lehni-vstaň u nohy a obraty u nohy taky vyfrkla moc pěkně a bezchybně. Pak jsme šly na kladinu. Nezklamala. V půli kladiny jsem musela Belu doklusat, abych jí pak nemusela dole hledat:)
Přestože paní rozhodčí Jana Svobodová byla docela mírná, tak nás 0 bodů za přivolání srazilo v žebříčku hodně dolů. Musím se proto pochlubit, že Bela na svých prvních závodech podle ZOP získala krásné předposlední místo. Vůbec mě to nemrzí, byl to trénink mé závodní nervozity a trénink fungování Belinky na cizím cvičáku. Atmosféra byla super, ostatní závodníci sympatičtí, sešla se tam spousta různých plemen psů od bostonského teriéra až po německou dogu. Ceny za umístění v závodech byly krásné. I za předposlední místo, heč:)

Příští rok jedeme zase:) Stránky lyského cvičáku najdete v Odkazech.

10.10.2009

Na světovce se také konalo Mistrovství světa v obedienci a to jsem si rozhodně nemohla nechat ujít. Ve čtvrtek, když se vystavovaly kraťandy, se bohužel konaly jenom tréninky, závodilo se až od pátku. V pátek večer jsem přespala v Praze u kamarádky Zuzky Coufalové a ráno v půl páté na nás čekaly Jana a Radka z Úhonic. Auto jsme zaparkovaly na parkovišti E, které bylo k dispozici návštěvníkům bez dopředu zakoupené parkovací karty. Z tohoto parkoviště měla odjíždět autobusová kyvadlová doprava a fakt to fungovalo:) Kupodivu.
Zabraly jsme strategická místa na sezení u soutěžního prostoru a musely jsme si je hlídat, jak postupně končilo posuzování jednotlivých plemen, tak přibývalo dalších a dalších diváků. V sobotu závodila česká závodnice Lada Richterová s bodrder kolií Kačenkou (Cat Ballow Hardy Horde) a získala bohužel jenom 176,67 bodů. Škoda, holky jsou moc šikovné.
A aby nás nebolel zadek, tak jsme couraly po stáncích, které jsem si ve čtvrtek nestihla pořádně prohlédnout. Samozřejmě mi to nedalo a zase jsem tam nechala spoustu peněz. Nelince jsem koupila památeční kokardu na Světovku, nový dřevený hlavolam, pak francouzské výstavní vodítko, Belince další fleecové přetahovadlo a sobě jsem nesehnala žádný stříbrný přívěsek s kraťandou (a že tam těch výrobců bylo docela dost) a musela jsem se uklidnit zakoupením ručně dělané vitrážové zlaté krátkosrstky:) No, to jsem fakt zvědavá, kam si to pověsím. Asi Nelině na boudu, až jí Jirka vystěhuje na zahradu za tu její nežádoucí činnost, kterou provádí v kuchynia kterou se nám stále nedaří přerušit:)
Sobotu na světovce jsem si moc užila. Výkony závodníků ze zemí, kde se obedienci věnují podstatně déle než u nás, byly neskutečné a občas se mi u nic tajil dech, jaká to byla nádhera. Každopádně věřím, že Češi světu jednou ukážou, že na to taky maj:)

8.10.2009

Světovou výstavu psů v Bratislavě se nám sice nepodařilo dobýt, ale odvezli jsme si více než krásné ocenění přes mé skeptické odhady, že Nelinka bude s ohledem na konkurenci poslední. No, nakonec mě uklidnilo to, že se zadává pořadí u prvních čtyř posouzených psů, tak se tím pádem nedozvím, jestli jsme byly s Nelou poslední nebo až předposlední:) Přípravy na Světovku byly velkolepé. Bohužel na barvu k holiči jsem to už nestihla, tak jsem si zakoupila krásnou červenou barvu, abych byla trochu veselejší. No, nové oblečení jsem si kupovat nechtěla, chtěla jsem si vzít to samé, co jsem měla na Evropské výstavě před rokem v Budapešti. Pak jsem si vzpomněla, že jsem si debil trochu víc zkrátila kalhoty a vzhledem k tomu, že jsem za ten rok podstatně přibrala, tak by délka mých nohavic byla ještě o něco kratší, tak jsem si radši koupila nové kalhoty a krásnou červenobílou svetříko-halenku. Červenou proto, abych se sladila k té nové červené hlavě, a s bílou, aby mi to celkově ladilo i s barvou výstavního vodítka. Samozřejmě jsem se nezapomněla večer nacpat protinervními a protistřevněpotížními prášky. Na výstavu jsme vyráželi v půl čtvrté ráno z Čerňáku. Měli jsme opět dámskou jízdu, jelo nás 5 ženských a k tomu dvě kraťandy, australská ovčačka slavné dogdancingové tanečnice Vandy Gregorové, fenka peruánského naháče a mlaďoučká bluemerle dlouhosrstka.

Čas příjezdu jsme měli dobrý, myslím kolem čtvrt na osm. Šílené fronty se nám naštěstí vyhnuly, proto jsme jeli tak brzy ráno. V klidu jsme zaparkovali na parkovišti nahoře u hal. Trochu jsme zmatkovali při hledání výstavního kruhu a pak nás tak trochu čekal šok, když jsme ho našli. Nejtmavší kout spodní výstavní haly, kde bylo totálně nedýchatelno. Výstavní kruh byl asi původně určen pro čivavy či co, jinak si to nedovedu představit. Nechápu, kdo ho stavěl. Jak do něho jako chtějí nacpat 12 kolií najednou? Abysme se nenudili, tak finská paní rozhodčí měla zpoždění, zasekla se někde cestou z hotelu. Posuzování začalo myslím s hodinovým zpožděním. Za tu dobu mě stihla přepadnout nervóza, tak jsem se nakonec domluvila s Terezou Velkovou, jestli by mi Nelu nevystavila. No, sice jsem tím pádem vyhodila peníze za nové hadry zbytečně, ale fakt jsem neměla v plánu se klepat strachy a zkazit to svému psovi. Tereza se svou Rozárkou dopadla moc dobře, odnesla si v mezitřídě výbornou 2 a res. CACe.

Před námi byla ještě dost početně obsazená mezitřída a také třída otevřená, kde vystavovala Šárka Tvrdá sestru Nely Artemisku, ale bohužel si odnesla velmi dobrou. Je to škoda, Artemiska se předvedla krásně. Výstavní kruh byl moc zajímavý, bylo tam místo posypané pilinami, někteří psi s tím měli trochu problémy. Pak se zjistilo, že se na onom místě nějaký pes vykálel, proto to bylo zamaskováno. Paní rozhodčí pak toto místo zakryla aspoň cedulí BOB. A aby toho nebylo málo, tak část podlahy ve výstavním kruhu byla pod kobercem dřevěná. Při běhu psa přes toto místo se mu podlaha prohýbala pod nohama, takže někteří psi z toho byli rozhození. Nevěděli co se děje a bohužel pak měli problémy s běháním a vyvlíkali se z vodítka. Nelinka nebyla výjimkou, taky na výstavním vodítku vyváděla brikule:) Paní rozhodčí Nele za tento drobný prohřešek vepsala do posudku: should move with better drive.
Nebudu vás napínat. Nela se jinak předvedla docela dobře, ukazovala i uši a jako debil stála jenom občas:) Dělám si srandu, naše "blondýna" stála úžasně. Ve třídě šampionů bylo celkem 8 fen (dvě nedorazily) a Nela si v této konkurenci odnesla ocenění výborná 4 !!!

Děkuji moc Tereze Velkové, že mi s Nelou vyběhala tak úžasné místo, v to jsem nedoufala ani náhodou:)

6.10.2009

Výstav bylo dost, vyrazili jsme si pro změnu za sportem, tentokrát na Mistrovství České republiky v coursingu nechrtích plemen, které se konalo v našich oblíbených Kralupech nad Vltavou. Udělaly jsme si dámskou jízdu a vyrazily s Olgou naší oktávkou a do kufru jsme nacpaly dva špringry a dvě kolie. Počasí bylo docela větrnné, opět jsem to trochu podcenila. Olga mě naštěstí zachránila svou nadpočetnou bundou. Agátka měla domluvenou sparingpartnerku - svou setru Azaleu, neboli Zazinku od Nory Čapkové. Po odběhání prvního kola běhů a po delší pauze na oběd jsme se dozvěděli, že druhé kolo běhů odpadá, neb se rozbila motorka. Doběhalo se ještě druhé kolo licenčních běhů. Bylo nám líto, že si psi již nemůžou zaběhat, tak jsme je ještě pustili zaběhat na malé dráze po těch licencích. Pak už bylo vyhodnocení a předávání diplomů a medailí. Zase jsme si domů dvě přivezli:)

Tak a jak na tom byly holky: Agáta: 169 bodů, Zaza: 160 bodů, Nela: 171 bodů, Bela: 173 bodů

Málem bych zapomněla. Koupila jsem holkám nový závodní trika a originál coursingový náhubky. Chtěla bych se příští rok tomuto sportu dál věnovat.

Oli, děkuju moc za odvoz. Doufám, že to neodmarodíš:(

3.10.2009

V Mladé Boleslavi se konala 52. Klubová výstava, kam jsme se přihlásili na všechno možný: Nelinku do třídy vítězů, Belinku s Adélkou do Dítě a pes a Belu s Nelou ještě na oftalmologické vyšetření, které prováděla paní doktorka Lenská přímo na výstavě.

Nelině se moc nedařilo, získala ocenění výborná 2 a titul res. CAC, ale to je jedno. Tuto výstavu jsem brala spíš jako generálku na Světovku. Nelinka tentokrát běhala hezky, ani mě netáhla doprostřed kruhu jako vždycky. V postoji si myslím to taky ušlo. Jo a zapomněla jsem zmínit, že na této klubové výstavě posuzovala německá rozhodčí Dina von Hahn.

Vyšetření očí nám dopadlo dobře. Obě holky jsou prosté klinických příznaků všech možných očních onemocnění:)

26.9.2009

Jak jsem slíbila, tak jsem fakt vyrazila na zkoušky obedience do třídy začátečníků. A hádejte, jak jsem dopadla:)

Vzhledem k tomu, že to byla vůbec moje první cvičící zkouška se psem, dovedete si asi živě představit, kolika druhy protinervních prášků jsem byla asi tak nacpaná:)

Atmosféra na cvičáku byla výborná. Měla jsem tam i známe tváře a morální podpory v podobě Pavly Kůsové a Zuzky Coufalové. Ráno jsme měli možnost tříminutového tréninku na zkušební ploše stejně jako ostatní. Člověk je tam se svým psem sám a nikým nerušen a může si vyzkoušet, co potřebuje. Vzala jsem tedy klikr, dlaždičku a hračku a vyrazila hrdě na plochu. Bela byla totálně v tranzu. Vůbec na mě nereagovala, překážku přeskočila a začala štěkajíce lítat po cvičáku. Do boxu jsem jí taky nedostala. Bylo mi do breku. Říkám si: výborně, ten pes je úplnej magor, asi snad radši pojedu domů, abysme si nedělali ostudu. Vzhledem k tomu, že nechodím na žádný cvičák, Bela tím pádem moc nezná cvičákovské prostředí (pokud nepočítám občasně semináře a nebo tréninky) a holt si prostě myslela, že jsme na coursingu. Takže jako cvok hledala na tý ploše střapec.

Za dvě hodiny jsme měly jít na skupinové cviky - SEDNI ve skupině a LEHNI ve skupině. Naštěstí se Bela uklidnila a přestala se chovat nepříčetně. První cvik se nám podařil, druhý jsem bohužel svou nervozitou zkazila. Bela si lehla nakřivo a ještě ke všemu zůstala lokty ve vzduchu. Bohužel si už nedolehla a mě nenapadlo, že mám použít druhý povel na LEHNI. Za povel navíc je jenom ztráta bodů, za změnu pozice je nulový počet bodů. Belinka si z POLOLEHNI sedla, asi se jí ta krásně posekaná tráva nelíbila:)

Za další hodinu jsme šly s Belou konečně na řadu. Ze zkoušky si vůbec nic nepamatuju. Dávala jsem povely dle instrukcí stewarda. Jestli se na mě Bela pozorně koukala vůbec nevím. Když bylo potřeba, dala jsem povel navíc. Když jsem se pak koukala na video, tak to vypadá, jak jsem děsně v pohodě. Vůbec nechápu, že ta Bela na tu svojí zkamenělou a nervózně se mračící paničku vůbec reagovala. Bela totiž dost silně vnímá mimiku obličeje a při cvičení si musím dávat pozor, abych se blbě nezatvářila, pokud se Bele něco nepodaří.

Takže nakonec jsme měli 0 bodů za LEHNI ve skupině, zbytek už se nám docela povedl. Jsem ráda, že jsem se nechala přemluvit a vyrazila konečně na zkoušku. Zjistila jsem, že to zas tak hrozný není, když na to člověk není sám, ale má sebou spolupracujícího psího kámoše. Doufám, že budeme mít čas pilně trénovat a snad se zas někam brzy přihlásíme.

Tady máte všechny naše cviky bodově ohodnocené moc sympatickou a hodnou rozhodčí Milenou Bečkovou:278,50 bodů (známka výborný)

* SEDNI ve skupině: 10 bodů
* LEHNI ve skupině: 0 bodů
* Chůze u nohy: 9,50 bodů
* Odkládání psa za chůze: 9 bodů
* Přivolání: 10 bodů
* Vyslání do čtverce: 9,50 bodů
* Přinášení předmětu: 10 bodů
* Aport přes překážku: 9,50 bodů
* Rozlišování: 9,50 bodů
* Ovladatelnost: 7 bodů

24.9.2009

Protože změna je život, připravila jsem vám překvapení, než na vás padnou podzimní deprese nebo chřipky:) Snad se Vám naše nové stránky budou líbit. Pokud u nás objevíte chybičku nebo překlep, dejte mi vědět. Zatím nebylo v mých silách všechno po sobě pořádně přečíst, víc očí samozřejmě víc vidí:)

Za nový kabátek moc děkuji Marcele Kubů, která mě zasvětila do tajů html a navrhla tento nový design:) Mým hlavním úkolem bylo přeťukat informace ze starých stránek a ještě ke všemu v programu, který pracuje s html kódem a není to editor pro blbé jako Frontpage. No, ale zase jsem se díky tomu naučila něco nového:)

13.9.2009

Původně jsme měli jet na dvoudenní výstavu a přespat ze soboty na neděli v Lipsku. Bohužel shodou špatné konstelace hvězd nám to nebylo přáno a na výstavu jsme s Terezou Velkovou mohly jet až v neděli. V neděli se konala Národní výstavu psů, v sobotu byla mezinárodní. Kraťandy šly na řadu hned jako první, z Černého Mostu jsme vyrážely už v pět hodin ráno. Cesta docela rychle ubíhala a na výstavu jsme přijeli s docela hezkým časovým předstihem, tak jsme stihly všechno připravit a protáhnout trošku psy po té jízdě:)

Měli jsme takovou vizi, že zkusíme, jak by se Nela vystavovala s Terezou, jestli by se trochu líp a radostněji nepředváděla než se svou děsně nervózní paničkou, která se prý v kruhu děsně mračí a vypadá, že chce zavraždit rozhodčího. Nela byla ve třídě sama, tak nám vlastně o nic nešlo a pokus mohl začít:) Nelinka dostala ve třídě šampionů titul VDH-Ch a titul CAC. Potom se běhalo o titul BOB spolu s mladou fenou, veteránkou, fenou z mezitřídy a z otevřené třídy. A budete se možná divit, ale Nela dostala od rakouské rozhodčí paní Eriky Heintz svůj další titul BOB! Nechtěla jsem tomu věřit. A na téhle výstavě bylo super to, že za titul CAC posouzený pes obdržel pohár už v kruhu a za titul BOBa také. Člověk díky tomu nemusel čekat až na závěrečné soutěže, po kterých ocenění psy dostávají poháry za titul BOB.

Že budeme brzo doma jsme si s Terezou myslely špatně. Bohužel nám nebyly předány posudky hned po posouzení, ale muselo se čekat, než je paní rozhodčí podepíše. Nezbylo nám nic jiného než utrácet čas couráním po stáních. Někteří jedinci čas utráceli utrácením peněz, viď Terko? Nelinka nemohla být samozřejmě ošizena. Za svůj úžasný výkon dostala hlavolam od Karlie, novou deku do auta a přetahovací cop z fleecu:) Ten teda doma asi víc ocenila Belinka, která je z něho fakt hotová:)

Posudky jsme dostaly až kolem druhé hodiny. Domů jsme přijely v pět hodin.

Terezo, díky moc za vystavení Nelinky a za ty úžasný červený poháry. Kdy si to s Nelinkou zopakujete?:)

5.9.2009

Krajská výstava s názvem DOGSHOW RYBNÍKY začala trochu chladně a s drobným mrholením. Byla nám pěkná zima. Docela dobrej fór na to, že jsme tam loni s Jirkou málem umřeli vedrem. Krátkosrsté kolie posuzoval pan rozhodčí Milan Krinke, na kterého ráda jezdím, neb je jedním z rozhodčích, kteří říkají svůj názor na posuzovaného psa nahlas a při boji o tituly okolí objasní, proč se pro kterého psa rozhodli. Jsem ráda, když z výstavy mají něco i diváci:)

Arnold dostal ve třídě vítězů výborný 1, vítěz třídy a titul Krajský vítěz. Bela s Nelou byly obě vítězky tříd. Bela otevřené, Nela vítězů, a spolu pak bojovaly o Krajského vítěze. To jsem musela poprosit Jirku od Arnolda, protože bych dva psy najednou asi nezvládla. Krajského vítěze dostala opět Nelinka. Na závěrečné soutěže jsme nečekali. Nechtěli jsme riskovat zánět močového měchýře nebo něco podobného. Cestou zpátky jsme stavili kousek za Dobříší na chutném obědě. Pak mě manželé Drdovi odvezli až domů, tak jsme tam nechali Jirku s Jirkou a šly jsme se s Markétou ještě projít, aby ty naše kraťandy z toho výletu aspoň něco měly. Pak jsme si dali kafčo na zahřátí, bohužel rum došel:)
Této výstavě nemohu opět nic vytknout. Tentokrát jsme v žádných velkých kolonách nestáli. No i když je pravda, že nás Markéta honila, tak jsme vyrazili docela brzy ráno:) Jenom díky posunutí začátku posuzování jsme mrzli o něco déle. V Rybníkách oceňuji hlavně to, že je kolem výstaviště ohromná louka, kde se psi mohou úžasně vyběhat:)

Markét, děkuji za odvoz a Jirkovi za vystavení Belinky:) Příště jedeme zase!

22.-28.8.2009

Vzhledem k tomu, že mi byla v práci dovolena ještě jedna dovolená (to zní blbě), zkusila jsem najít zas nějakou chatu u rybníka, když nám to koupání v červnu nevyšlo. A opět se podařilo: nádherná chata u Jindřichova Hradce v chatové osadě u rybníka. Přímo před chatou bylo v rybníce písčité, postupně se svažující dno. Okolo samý les a spousta cyklotras (hlavně v lese), kam jsem chtěla jezdit se psy.

Samozřejmě jsem na kole byla jenom jednou, neb jsem v úterý dostala chřipku, tak jsem se válela v posteli. Jirka domů nechtěl, že prý ještě všechno neobjel. Jezdil si každý dopoledne po lese a holky se se mnou nudily u chaty. No, aspoň si zaplavaly s Jirkou v rybníce. Já jsem taky jednou neodolala a vlezla do vody. A byla to nádhera.

Taky jsme několikrát grilovali, opékali buřty a mastili karty. Jo a taky nám někdo ukradl dumýka na aportování.¨Jirka ho dal k cestě, abysme ho našli, protože s ním holky lítaly všude možně. Pak tam zaparkovali houbaři autem a když odjeli, tak byl dumýk v prdeli. Nechápu, co s tím prokousnutým, smradlavým a poslintaným aportem dělali.

A náhodou rostly houby, byli jsme dvakrát v lese a přinesli si dva košíky hub. Neskutečný. A pak, že nerostou:)

Jak holky plavaly najdete ve Videích a v Odkazech najdete chatu, kde jsme byli ubytovaní.

15.-16.8.2009

Další výstava DUODANUBE BRATISLAVA. Když už máme ty dva CACe z května, tak by byla škoda nezkusit získat titul Šampion Slovenska. Takže stačí získat letos ještě jeden titul a příští rok ještě poslední 4. titul. Proto jsem se na tuto dvoudenní výstavu opět přihlásila. Jela jsem opět s Terezou Velkovou a její Rose, jako další spolujezdce jsme měli Renatu s hladkosrstým teriérem a Danuši s peruánským naháčem. Díky nim se nám podařilo získat u super ubytování 20 km od Bratislavy s vlastní sociálkou a balkonem.

V sobotu ráno jsme vyjížděli z Prahy asi v šest hodin. Báli jsme se zácpy na brněnské dálnici díky Velké ceně silničních motocyklů. Naše obavy se nevyplnily, na výstavu jsme tak dorazili s dostatečným předstihem. Takže jsme si vklidu vybalili věci, našli místo u kruhu a pak už jenom 4 a půl hodiny čekali, než přijdeme na řadu.

U slovenské rozhodčí paní Ridarčíkové získala Rose v mezitřídě ocenění výborná 1, CAC a res. CACIB. Nela dostala ocenění výborná 1 a titul CAC. Super, úkol na dnešní rok jsme splnily:) (Teda co se týče slovenských výstav.)

Protože jsme dorazili do ubytovny poměrně brzy, vymyslela si Tereza, že se půjdeme vykoupat. Měli tam totiž přírodní koupaliště, které mělo vybetonované břehy a uprostřed schody. Paní na recepci říkala, že se tam psy koupat můžou, tak jsme do toho šly:) Mně osobně teda trvalo delší dobu, než jsem do vody vlezla, ale voda byla neskutečně teplá, ale bohužel vody tam bylo tak něco málo přes pas. Rose se také dlouho osmělovala, přece jenom nevěděla, co s těmi schody, jak se z nich odstrčit:) Nelinka by do vody nevlezla sama, tak jsem si jí tam odnesla. S Rose se jim to děsně líbilo a svorně plavaly bok po boku.

Po vykoupání jsme si šli zahrát minigolf, to ovšem nebyl můj nápad, já nejsem sportovně založená, takže podle toho jsme tam taky strávili spoustu času, neb jsme se prostě nemohla trefit:) Po minigolfu jsme vyrazili do restaurace na večeři. Dala jsem si halušky, ale nějak mě nenadchli. Pak jsme vyrazily venčit. Nějak jsme nemohli najít les na venčení, tak jsme skončili ve vojenském prostoru přes silnici.

Po uložení psů do postele jsme ťukli na holky odvedle a vyrazily na návštěvu s lambruscem a colou v ruce. Probíraly jsme všechno možné a když došly zásoby alkoholu, vyrazila Tereza doplnit zásoby a přinesla z hospody plechovková piva a brambůrky:) Do postele jsme šli kolem jedenácté hodiny. Akorát to mělo takový menší zádrhel. V kempu zároveň probíhal sraz kabrioletů s nějakou diskotékou nebo co. Tudíž jsme museli mít zavřené balkónové dveře a v pokoji teda zrovna dvakrát příjemně nebylo. A kromě toho po chodbě pořád někdo cestoval, takže se ze všech možných dveří ozýval štěkot psů.

V neděli ráno jsme vyráželi na výstavu v půl deváté ráno, to se mi dlouho nestalo, moct jet na výstavu takhle pozdě:) Na řadu jsme přišli o něco dřív než v sobotu. Je to nespravedlivé, všichni ostatní byli ve třídě sami, jenom já jsem musela vyfasovat do třídy šampionů rakouskou šampionku:) Do poslední chvíle jsem si myslela, že bysme jí mohli porazit, ale bohužel pan rozhodčí Tibor Havelka si myslel něco jiného. Tereza s Rose si opět odnesla titul CAC a res. CACIB, Nelinka tentokrát jenom výborná 2, res. CAC. Rakouská šampionka nakonec kromě titulu CACIB získala i titul BOB.

K domovu jsme vyrazili už ve čtvrt na tři. Krásně jsme stihli projet Brnem, než vyrazili domů ty šílené davy z Velké ceny. Na čerňáku jsem byla před šestou hodinou, fakt nádhera.

Tak tahle výstava se fakt povedla. Poznala jsem další lidi a ještě jsem si zarelaxovala. Teda když nepočítám mou tradiční výstavní a předvýstavní nervozitu.

Jen tak pro zajímavost uvádím odkaz na hotel, kde jsme byli ubytované, pokud byste třeba sháněli levné ubytování se psem. Za dvoulůžkový pokoj jsme platili pouze 20 EUR plus 7 EUR za psa.

1.8.2009

Takže ze zdravotních důvodů se Bela nezúčastnila coursingového závodu v Lounech, ale Nela si v sólovém běhu vedla moc dobře. Docela jsem se bála, jestli se na to v půlce nevykašle. Ale zvládla to a přivezli jsme si zase medaili do sbírky:)

Aby toho nebylo málo, tak jsme shodou nějaké blbé konstelace hvězd přijeli domů v půl desáté večer:( Bohužel se hned na začátku závodu rozbila pořadatelům motorka, střapec se musel natahovat ručně. Asi si dovedete živě představit, jaké bylo časové zpoždění. V půlce prvních běhů se podařilo motorku opravit, ale přesto se časový skluz už nepodařilo dohnat. Vyhlášení konečných výsledků začalo až v sedm hodin večer.
Z Loun jsme vyrazili ve čtvrt na osm. Jirka měl takovou vizi, že se cestou zpátky stavíme ještě koupit něco v Hornbachu. Nastavila jsem tedy navigaci směr Černý Most. Bohužel Jirka navigaci neposlechl a jel podle značek na silnici. Díky tomu jsme místo na Čerňáku skončili na letišti, dále v Dejvicích a pak nás to vyplivlo v rozkopané Letné, fakt výborná varianta. Na Černý Most jsme přijeli samozřejmě po zavírací době Hornbachu, tak jsme se aspoň stavili u McDonalda pro něco k jídlu, byli jsme hladoví jako vlci. Jirka mi po příjezdu domů oznámil, že žádné coursingy už hlásit nemám, že už se mnou nikam fakt nepojede:(

Tím pádem sháním dobrou duši, která by měla volno v autě pro jednu osobu a dvě skladné KK na občasné coursingy v Kralupech atd., s odjezdem z Prahy nebo okolí. Bohužel Jirka odmítl další spolupráci:(

Úžasný běh Nelinky v Lounech se nám podařilo natočit a můžete se na něho podívat na našich stránkách.

22.-24.7.2009

Krátká dovolená na Slapech, kam jsme vyrazili na chatu za mnou sestrou, jejím přítelem a mým synovcem Vítkem, se trochu nepovedla. Bela si hned první den dovolené stihla sedřít polštářek, když jsme navečer vyrazili na kolo. No a pak to ještě završila roztrhnutím si slabiny o železnou trubku, která byla zatlučená u břehu, když jsme se po tom sportování šli s Jirkou vykoupat. To jednou vykoupání nás stálo shánění veterináře, který nám jí večer ve čtvrt na osm zašije, hromadu nervů (teda mých), 5 stehů, 950 Kč, dlouhatánský telefonický rozhovor s Pavlou Kůsovou (naštěstí už po špičce), víceméně zkaženou dovolenou a předčasný odjezd domů již v pátek po obědě.

Malý Vítek měl od středy bohužel teplotu a průjmy, tak si ho v pátek nechali v nemocnici v Příbrami. Sešlo tak z oslavy jeho prvních narozenin, která byla plánovaná právě na pátek. Naštěstí to nic vážného nebylo, chytnul nějaký vir a kvůli riziku dehydratace si ho radši v nemocnici nechali do neděle.

V pátek jsme se stihli všichni na Slapech ještě jednou vykoupat. Teda bez zašité Belinky, tu hlídala moje sestra. Do vody jsme museli s Jirkou zase oba, jinak by tam ta Nelina nevlezla. Trochu jí trvalo, než jí došlo, že bysme jí třeba fakt mohli uplavat pryč a než se tedy rozhodla nás jít zachránit.
A málem bych zapomněla, zajeli jsme si do Dobříše, kde jsme s Jirkou rychle prolétli nádherný zámecký park se zajímavými sochami, holky musely bohužel počkat s mojí sestrou.

11.7.2009

S Terezou Velkovou vyrážíme na výlet s KK, který jako každý rok organizuje chovatelská stanice Krásná Louka a pan Bílek od Fara Krásná Louka. Jirka tentokrát zůstává doma, musí něco málo udělat na baráku, když je se mnou pořád někde v prčicích:) V červencové fotogalerii najdete na stránkách manželů Hillebrantových krásné fotky z tohoto výletu.

5.7.2009

Objevila jsem další coursingový závod v Křešíně, kde jsme ještě nikdy nebyli. Dráha byla zajímavá, vedla do kopce a pak zpět z kopce, takže v propozicích stálo, že je určena pro trénované psy:) A to my přece jsme. Teda naši psi:)
Byl to konečně coursingový závod, kde běžela Nela a Bela spolu. Přestože teda bylo úděsné vedro, holkám to evidentně po uzření střapce nevadilo. Bela celkově získala 364 bodů a Nela 360. Máme se ještě co učit, měli jsme drobnou kolizi na startu, za kterou jsem já ale tentokrát nemohla a stálo nás to možná pár bodů dolů u Nelinky. A to jsem si myslela, že se na coursingu nedá co zkazit:)
Jirka totiž předčasně vypustil Nelu na mávnutí praporku místo toho, aby počkal na ústní povel GO.

Na louce pod tratí, kde se parkovalo, se bohužel nedalo kam schovat do stínu, byli jsme všichni zalezlý pod slunečníky nebo ve stanech. Příjemné bylo, že na louku byla zavedena hadice s vodou, tak jsme mohli psi aspoň osvěžit. A pokud byla někomu dlouhá chvíle, mohl si zajít na procházku do blízkého lesa, tam stín rozhodně našel:)

Pokud budu mít možnost, ráda na coursing do Křešína zase zavítám:)

27.6.2009

Na Mezinárodní výstavu v Brně jsem jela opět se Sabinou Havlíčkovou. Měly jsme zde i sraz se sestrou Nelinky Aireenkou, která byla přihlášená do otevřené třídy. Nela získala ve třídě šampionů ocenění výborná 1, CAC a nakonec dostala i titul CACIB, o který bojovala právě s Aireenkou.

Hani, tak ti teda nevím, která z těch dvou si ten titul spíš zasloužila, ségry se fakt nezapřou:)

Touto výstavou splnila Nela podmínky pro udělení titulu Český grandšampion a zároveň titulu Interšampion. Takže v Čechách už můžeme klidně sedět doma na zadku nebo se věnovat zajímavějším aktivitám:)

8.6.-14.6.2009

Týdenní soustředění obedience pod vedením finské úspěšné závodnice a instruktorky Katjy Tamminem. V loňském roce u nás měla Katja víkendový seminář obedience a byla jsem vděčná za úžasné nové fígly a triky jak na to:)

Zuzka Coufalová objevila naprosto úžasné místo v Záměli u Potštejna. Naprosto ideální pro tábor se psy i jiné aktivity:) Psi mohli naprosto všude, včetně jídelny, kde jsme mimojiné také často trénovali v době nepřízně počasí:) Apartmány pro 4 lidi včetně koupelny a wc. Dva apartmány měly vždy společnou kuchyňku. Dále možnost spaní v karavanu nebo ve stanu. Výborná kuchyně, možnost objednání si z několika jídel dopředu. Výborné horké maliny se zmrzlinou a šlehačkou:) Tak jsem taky pěkně přibrala.

Cvičili jsme ve dvou skupinkách, buď odpoledne nebo dopoledne cca 4 hodiny. Katja byla naprosto úžasná, neměla to rozhodně jednoduché. Celý den stála na place na sluníčku a radila a radila.

Vůbec nelituji, že jsem měla možnost na tenhle tábor jet. Katja je doopravdy nekonečná studnice znalostí a dokáže na váš problém najít několik řešení a vy si můžete vybrat to jedno, které bude fungovat na vašeho psa.

Zuzko, díky za všechno!

6.6.2009

XIX. KLUBOVÁ VÝSTAVA COLLIÍ A SHELTIÍ v Chropyni. Nela na této výstavě získala ve třídě vítězů od dánského rozhodčího pana Thomase Rohlina ocenění výborná 1, CAC a Klubový vítěz. Do Chropyně jsem vyrazila společně s chovatelkou Nely Sabinou Havlíčkovou, které se zde povedl úžasný kousek a odvezla si se svou trikolorní fenkou Kangasvuokon Mary Lou dokonce titul BIS:)

Zatímco já jsem trajdala po Moravě, Belinka vyrazila do Lysé nad Labem na naší oblíbenou krajskou výstavu. Byla svěřena do rukou mé kamarádce Olze od špringrů. Věrným čtenářům mých stránek je zajisté povědomá:) Se starší dcerou Olgy (Luckou) získala Bela v otevřené třídě ocenění výborná 1 a titul Krajský vítěz. No a malá Adélka tradičně vyrazila s Belou do soutěže Dítě a pes, tentokrát se jim moc nedařilo. Belinku se rozhodl otravovat berňák sousedního chlapečka, tak ho musela trochu usměrňovat a tím Adélka rozhodila výstavní koncepci:)

Děkuji tímto Olze za azyl, který poskytla Belince až do šesté hodiny večerní, neb má drahá polovička si vyrazila kam jinam než na výlet na motorkách.

Jo a málem bych zapomněla. V Lysé byl také brácha Nelinky Arnold a odvezl si titul Krajský vítěz:)

31.5. - 5.6.2009

Konečně zasloužená, byť bohužel studená, leč uklidňují a pohodová dovolená v Jižních Čechách. Kola jsme kvůli dešti nebrali, nemělo to smysl. Měli jsme k dispozici chatu (na samotě u lesa) jenom pro sebe s obrovskou dřevenou terasou a s rybníkem přímo před chatou. Pokud jsme netrajdali po okolí, tak jsme jezdili na kánoi po rybníku. Samozřejmě jsme naučily vozit v kánoi i holky. Akorát byl trochu problém vysvětlit jim,jestli by se nemohla každá kochat na jiné straně lodi. Když nám bylo v chatě trochu chladno, romanticky jsme si zatopili v krbu. Jinak Jirka byl naprosto nadšený. Udělal si kafe a z terasy si pouštěl po rybníce dálkově ovládanou plachetnici. O tom se mu prý ještě nikdy nesnilo.

Stihli jsme si také zajet na večeři do Soběslavi, kde jsme měli sraz s Olgou a její rodinou, kteří byla v Třeboni na Evropské výstavě slídičů.

A pak jsme ještě navštívili mojí novou dvorní webdesignérku Marcelu Kubů, která má samozřejmě taky kraťandu pejska Bíďu, neboli Být či nebýt Nirreterrit. Byli jsme se společně projít po okolí a dostali jsme sebou i výslužku.
Zmínila jsem se Marcele, že jsem nikdy nejedla kozí sýr a že jsem slyšela, že jsou cítit. A protože Marcela chová hnědé krátkosrsté kozy, byla tak hodná, že nám udělala pár sýrů s různými příchutěmi. Koupili jsme si k nim s Jirkou bagetu a víno a byla to (jak řekl Jirka) nekonečná dobrota.

Marcelo, díky za pozvání na návštěvu a za tu nekonečnou dobrotu:)

16.5.2009

Klubová výstava v Řepči u Tábora nás lákala zahraniční rozhodčí paní Elenou Balázsovits z Maďarska, která posuzovala na Evropské výstavě psů v Budapešti, kde jí Nelinka zrovna moc nezaujala, tak jsme jeli zkusit štěstí ještě jednou:) Nelinka ve třídě vítězů získala ocenění výborná 1 a titul CAC. Výlet nebyl zbytečný:)

9.-10.5.2009

Koketuji s myšlenkou slovenského šampiona, tak jsme vyrazili s kamarádkou Terezou Velkovou na SPRINGDUODANUBE BRATISLAVA, jinými slovy na dvoudenní mezinárodní výstavu s nominací na rok 2010 na slavnou výstavu CRUFT v Birminghamu. Počasí se vydařilo, nepršelo. Výstava se také vydařila.

V sobotu posuzoval maďarský rozhodčí pan Tibor Gellén a dostaly jsme od něho ve třídě šampionů výborná 1, CAC a res. CACIB. V neděli posuzovala rozhodčí z Litvy paní Natalija Nekrošiene a od ní jsme dostali úplně to samé. Měla jsem docela radost, protože jsme ve třídě porazili finskou fenku importovanou na Slovensko, která nám to nandala loni na Evropské výstavě v Budapešti. Byla jsem moc zvědavá, jak to dopadne tentokrát.

Za nádherné fotky moc děkuji panu Suvákovi ze slovenské chovatelské stanice Jantárová hviezda.

2.5.2009

Na Mezinárodní výstavě psů v Praze získala Nelinka od pana rozhodčího Milana Krinkeho ve třídě šampionů ocenění výborná 1 a titul CAC. Bohužel se Nela ten den nějak špatně vyspala nebo co a tentokrát se moc nechtěla vystavovat ani s Pavlou. Titul CACIB nás bohužel o fous minul, tak jsme aspoň získali titul res.CACIB:)

Nela touto výstavou splnila podmínky pro udělení titulu ČESKÝ ŠAMPION.

25.4.2009

Na Mezinárodní výstavě psů v Českých Budějovicích jsme ještě nevystavovali, tak jsme to jeli vyzkoušet i s bráškou Arnoldem:) Výstaviště není špatné, dá se venku najít místo na proběhnutí psa, ale kolem kruhů zrovna moc místa nebylo. Pan rozhodčí Ing. Jaromír Dostál byl v časovém skluzu. Nela byla ve třídě šampionů, takže vlastně úplně poslední. Pan rozhodčí při jejím posuzování telefonoval. A dostali jsme od něho zatím rekordně nejkratší posudek, který zní: ušlechtilá fena, plně v typu.
Ale jinak si nestěžujeme, dostali jsme ocenění výborná 1, CAC, res. CACIB:)

11.4.2009

Naše oblíbená Krajská výstava v Mladé Boleslavi byla tentokrát o poznání teplejší. Přijeli jsme tradičně na poslední chvíli (hlavně, že to máme kousek) a bohužel se nedalo najít volné místo v nějakém stínu, takže jsme se pařili na sluníčku. Od pana rozhodčího Leoše Jančíka získala Belinka ocenění V1 a Vítěz třídy. Nelinka si trochu víc zabojovala a odnesla si nakonec i titul Krajský vítěz a Vítěz Mladé Boleslavi (obdoba titulu BOB).

Čekali jsme i na závěrečné soutěže, neb měl naší skupinu posuzovat pan rozhodčí Hořák, na kterého se vždy velice těšíme. Nakonec jsme dostali jiného rozhodčího a samozřejmě se na Nelinku ani nepodíval.

5.4.2009

V neděli jsme pro změnu s Terezou vyjeli na Mezinárodní výstavu do Rakouského Wieselburgu. Přestože tato výstava nebyla zrovna blízko, byli jsme naštěstí o něco úspěšnější. Ve třídě šampionů získala Nela od rakouské rozhodčí paní Rity Sachslehner ocenění V1, CACA a CACIB. Potřebovali jsme nutně získat další titul CAC a to se nám povedlo. Ke splnění podmínek pro udělení rakouského šampiona nám zbývá už jenom krůček. Bohužel ale musím počkat až do srpna, abych se pokusila s Nelou získat poslední titul CACA.

4.4.2009

S Terezou Velkovou, která má importovanou fenku z lucemburské chovatelské stanice Flying Heartbreakers, odkud pochází taťka těch mých rošťand, jsme se přihlásily na Národní výstavu v Drážďanech. Loni jsem na této výstavě získala titul CAC, tak jsem chtěla zkusit štěstí znovu.

Bohužel se na nás tentokrát neusmálo. Od německé paní rozhodčí Heidi Müller-Heintz jsme obdrželi ocenění V2, res. CAC. Nevadí, zkusíme to zase příště:)

29.3.2009

Na coursing v Kralupech jsme vyrazili pouze s Belinkou, Nelinka musela zůstat doma ze zdravotních důvodů. Trochu pajdá, tak jsem nechtěla riskovat, že by pak nemohla jet příští víkend na výstavy, které jsem jí naplánovala. Účast byla veliká, všichni se nemohli dočkat prvního letošního závodu v Kralupech, pro nás s názvem "Závod Jarní Kralupy - nechrtí plemena".

Vzhledem k tomu, že nedorazila Markéta s Jimem, běžel Odie (Natalain Nightfall) Ivany Růžičkové spolu s Belinkou. Oba byli moc šikovní, děsně je to bavilo. Odvezli jsme si domů medaili a diplom, kam se na to hrabou výstavy:) Bylo to super, příště jedeme zase, a doufám, že se z toho mladá zase nevyvleče:)

15.3.2009

Nelinka také dostala poštou z Rakouska diplom s přiznaným titulem Rakouský šampion mladých.

A aby toho nebylo málo, tak jí přišlo i potvrzení coursingové licence:) Takže už můžeme s oběma holkama na oficiální coursingové závody:)

14.3.2009

V Dobřejovicích u Prahy se konala členská schůze Klubu chovatelů collií a sheltií Praha (KCHCS). Klub každoročně pořádá soutěž Pes roku, ve které jsou tuzemské i zahraniční výstavní úspěchy bodově ohodnoceny a následně jsou slavnostně vyhodnoceni nejúspěšnější psi. Nelinka dodatečně obdržela diplom za 1. místo v dorostu za rok 2007 a zároveň za 2. místo v mladých fenách.

V roce 2008 se umístila na 2. místě v dospělých fenách:)

26.2.2009

Nelinka je oficiálním držitelem titulu Šampion Polska. Dnes jí konečně po 3 měsících dorazilo potvrzení poštou:)

26.2.2009

Tímto se tisíckrát omlouvám Nelince za mé nepodložené obvinění z předešlého žraní koláčů a korpusů chladících se na terase v přítomnosti dvou fen KK. Díky Olze, kvůli které jsem musela narychlo něco upéct, se mi podařilo konečně přistihnout lupiče při činu. Mezi oblékáním mě nějak napadlo, mrknout se do ložnice, jestli je korpus v pořádku. Bohužel nebyl. Ona si tu utěrku z pekáče poodhrnula Belinka a dala si pořádně do nosu. A jak chudinka koukala, když jsem jí honila po zahradě ve sněhu v pantoflích. No, buchtu se podařilo zčásti zachránit, tak jsme jí bohužel jedli sami s Jirkou ještě tři dny, neb se Olze jaksi nestihla vychladit (vzhledem k tomu, že jsem se zdržela honěním psa po zahradě):)

6.1.2009

Tak naše úžasná malá velká dračice Nelinka dnes oslavila své druhé narozeniny. Narozeniny jsme oslavili již dopředu s Arnoldem a jeho majiteli. Musím říct, že jsme naše kolie s Markétou důkladně zapily:) Oslavě samozřejmě předcházela zimní procházka po sojovickém okolí:)
Oslavencům jsem udělala dort - z mletého masa, sýru a mrkve. Bohužel se musím přiznat, že ho Nela s Belou Arnoldovi sežraly, teda hlavně Belinka:) Kdo zaváhá, nežere!

Kontrolní měření a vážení Nelinky: 53 cm a 18 kg

NOVINKY 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006