NOVINKY     2012    2011     2010     2009     2008     2007     2006

31.12.2010

Oslavu Silvestra jsme přežili v pořádku. K večeři jsme si udělali naše oblíbené krokety s tatarkou a k tomu vepřový steak. Chtěli jsem si dát do nosu a koupit si hovězí, ale už neměli. A pak že je finanční krize a lidi nemají peníze:) Jirka si bohužel frajersky nevzal prášek na záda, takže pořád pochodoval z jedný místnosti do druhý. V deset si šel lehnout, nechtěla jsem ho budit, tak se přípitek nekonal. Vzbudil se až po. Holky oslavy přežily v pořádku, Belinka je v pohodě, Nelinka trochu pochoduje po pokoji. Když vidí, že se nic neděje, že jsme všichni v klidu, tak si lehá a spí. Teda lehá si na gauč, jsem zapomněla dodat:)

Bohužel žádné fotky holek ve sněhu zatím nemáme, nějak nechce svítit sluníčko. Snad to stihneme, než zase sníh roztaje:)

24.12.2010

Tak a máme tu tradičně štědrý den. Nevím, jak to holky dělaj, ale zase dostaly nejvíc dárků. Každá dostala látkový futrál, do kterého se dává umělohmotná flaška, kterou psi tak rádi koušou. Takže teď se nemůžou zranit. Nelinka dostala ještě nové svítící frisbíčko, staré již dosluhuje. Potom plyšovou veverku ve tvaru čtvercového koberečku, který je prošitý na 16 čtverečků a v každém je jedno pískátko. Belinka dostala váleček od Trixie s otvory, z kterého vypadávají pamlsky, když s ním kutálí. No a nakonec svítící balonek na vyměňovací baterky, který sám mění barvy a vejde se do házedla na tenisáky. Teď na zimu na ven je to úžasný. Když byste viděli ty barvy! Holky jsou z něho unešený. A já taky.

Akorát jsem se těšila, jak budeme s holkama courat venku ve sněhu a samozřejmě na mě něco leze, takže zase sedím doma na zadku jak debil:(

4.- 5.12.2010

Dvoudenní mezinárodní výstava Wels (Rakousko):

sobota: Výborná 1, CACA, CACIB, BOB
rozhodčí Brigitte Bregenzer (Rakousko)

neděle: Výborná 1, CACA
rozhodčí Phyllis Poduschka-Aigner (Rakousko)

Na dvoudenní mezinárodní výstavu v rakouském Welsu jsem se moc těšila. Mělo se vyrážet ve složení já, Sabina Havlíčková, Pavla Kůsová a Kateřina Šichová. Nadšení mě přešlo, když začátkem týdne začalo docela hnusně sněžit. Plán akce byl vyrazit v pátek po osmé hodině večerní od Sabiny do Prahy pro Kačku a pak směr České Budějovice, kde jsme měli přespat. Vyráželo se tedy někdy po půl desáté večer, přijezd do Budějic byl tak kolem čtvrt na jednu. Honem jsme si rozebrali postele, vyčistili zuby a mazali chrápat. Odjezd ráno v půl sedmé. Cesta byla dobrá, čas taky. V půl deváté jsme byli u Welsu. Bohužel nás ale čekala šílená zácpa před výstavištěm. Čas do zahájení posuzování v deset hodin se krátil, nervozita stoupala. Ještě, že Sabina nevystavovala kolie, mohla tak zůstat stát s autem ve frontě. My ostatní jsme popadli to nejnutnější a rychle vystoupili z auta a pelášili směr výstaviště. Před hlavním vchodem naštěstí velká fronta nebyla.

Honem do kruhu pro čísla, vybalit se a utíkat se převlíknout na záchod, přepudrovat a vyměnit brýle za čočky. Ještě, že Nela byla až ve třídě šampionů, tak jsem měla trochu času navíc. Ve třídě jsme byly 3 feny. Nelinka mi udělala obrovskou radost. Moc hezky stála a i běhala, byla veselá. Paní rozhodčí se moc líbila a odnesla si ze své třídy ocenění výborná 1 a CAC. O titul CACIB se běhalo s Poppčou Kačky a s Lili Pavly. Nelinka získala další titul CACIB, res. CACIB dostala Lili. Tím pádem Nela nastupovala i o titul BOB a opět se stal zázrak. Dostaly jsme ho:)

Při čekání na posudky se u Nely ještě zastavil hospitant, který byl přítomen během posuzování v našem kruhu spolu s paní rozhodčí. Klekl si k Nelině a začal mi vykládat a ukazovat, jak je to krásná fena, že se mu moc líbí, má ideální výšku, není přerostlá, má výborný pohyb, krásný výraz, správný poměr mezi čenichovou a tou "druhou" partií, hezky nasazené uši a hlavně vypadá jako fena. Tohle bylo poprvé, co jsem od někoho přesně slyšela, co se mu na mé feně líbí. Rozhodčí většinou řekne: very nice bitch, a pokud je posudek německy nebo maďarsky, tak je mi to fakt k prdu.

Pak jsme se přesunuli do haly, kde Sabina vystavovala svoje tibetské teriéry, kterým přezdíváme smetáci. S Kačkou jsme si prošly stánky, vylítaly čuby a já začínala nervóznět, kdy začnou ty debilní závěrečky. Ty byly tradičně ve skluzu. Kačka mi slíbila, že tam bude se mnou a že bude fotit. Rozhodčí si opět v rámci úspory času předvybíral v přípravném kruhu. Kupodivu jsem to přes svou nervozitu zaznamenala a snažila se Nelu přimět k hezkému čučení a napružení těla. Pan rozhodčí se na Nelinu podíval trochu déle, měla jsem z toho dobrý pocit. Ještě nám pak vrazili kokardy. Nenápadně jsem se dívala, kam si je ostatní handleři připínají. Naštěstí na kokardě byl zavírací špendlík, tudíž kokarda byla přišpendlena na levé ňadro dle vzoru ostatních dam:) Začal slavnostní ceremoniál soutěže BIG skupiny FCI I. Nelinka kupodivu nebyla naštvaná, ani unavená a docela hezky běžela po tom ohromně velkém koberci. Po nastoupení všech BOBových psů si nás pan rozhodčí opět jako prohlížel. Došel nakonec a začal vybírat pejsky do užšího výběru. Ajaj:( V červnu v Klagenfurtu se nám stalo to samé. Rozhodčí vybíral od konce a když došel k Nele, tak zjistil, že už vybral příslušný počet psů a tím pádem to byl náš konec. Tudíž jsem si přestala dělat iluze, že by to na nás tentokrát vyšlo, ale světe div se, jsme posílány k ostatním doprostřed kruhu jako poslední vybraný pes:) Hurá!!!! Vešly jsme se:)

Začínám se potit, lidi na tribunách mi nedělají dobře. Rozhodčí si nechává psy ještě předvést v běhu tam a zpátky. Pak nás posílá na delší stranu kruhu a opět si vybírá. Některé psy posílá pryč z kruhu a zůstává nás tam pět. Už tohle je pro mě zadostiučinění. Je vyhlašován pátý pes - nejsme to my. Pak čtvrtý - nejsme to my. Začínám jásat, jsme na bedně!!!!! Začínám kolabovat, když nejsme ani třetí vybraný pes. Druhé místo je naše!!! Mažu s Nelou na stupeň vítězů. Nevím, jak jí mám postavit, staví se k fotografům zadkem. Jsem převedena fotografkou na bok stupně vítězů, aby se fena otočila bokem a né prdelí k fotografům. Asi moc zdržuju. Fena stojí jak debil, já jsem schovaná za praporama. Na stránkách výstavy je Nela na fotkách ze závěrečných soutěží jediný pes, s kterým není vyfocen jeho majitel, je tam ze mě pouze malý kousek. Fakt moc vtipný. Postoj na stupni vítězů jsem si doma teda fakt netrénovala. Budu si muset nechat nějaký tréninkový stlouct:) Nebo prostě čubu příště posadím, jako se to dělá u velkých plemen a bude:)

Po závěrečných soutěžích se vyrazilo směr penzion, který byl cca 14 km od výstaviště v nějaké rakouské prdeli. Samozřejmě jsme ho nemohly najít, chudák Pavla vyrazila do toho mrazu tmy a tradičně byla úspěšná. Akorát pro nás neměla dobrou zprávu. Češi ubytovaní před námi jí oznámili, že se jim v noci někdo pokusil ukrást z nádrže naftu. Moc hezká představa ranního nedojetí na výstavu. Jinak teda apartmán byl bomba. Místo dvou pokojů jsme měly tři, takže v kuchyni se utrůnila Pavla s Lili, Sabina se smetákama si nehorázně zabrala největší pokoj a my s Kačkou jsme se mačkaly v nejmenším pokoji s 3 KK:) Nábytek byl novej, v koupelně dvě umyvadla, samostatnej velkej záchod. Měly jsme šílenej hlad. Vzhledem k nějakému komunikačnímu šumu se vezly dvě jídla. Takže my s Kačkou jsme měly výborné uzené kuřecí stehno s chlebem a Sabina šmrdlala pro Pavlu špagety s párkem a kečupovo-smetanovou omáčkou. Ještě jsme sebou táhly nějaký brambůrky, svařený víno, kolu, několik druhů listových závinů (moje noční čtvrteční výroba) a samozřejmě se nic nesnědlo. Holky byly bohužel unavený, takže jsme došly kolem desátý hodiny vyvenčit smečku a šlo se do hajan.

Cesta na výstaviště byla trochu dobrodružná, přece jenom se po zasněžené silnici špatně sjíždí a vyjíždí po kopečkách. Cesta před výstavištěm už zasekaná nebyla, takže jsme kupodivu dorazily ke kruhu s 3/4 hodinovou rezervou. Tak jsem byla o něco míň nervózní. Nelinka zopakovala svůj sobotní úspěch a podařilo se jí opět získat titul CACA ve stejné konkurenci jako v sobotu. Jenom trochu zlobila při běhání, děsně cválala a mermomocí chtěla dohnat fenku před ní. Paní rozhodčí nás totiž hrozně trápila a furt jsme běhaly s Kačkou dokola jak dva blbci. Teda asi spíš jak dvě blbkyně. Nejdřív o CACIBa s Pavlou a její Lili, kterýho Pavla nakonec dostala. No a pak pro změnu s Lenkou Fránkovou a její blue-merle Peete, která res. CACIBa taky dostala. My jsme mezitím s Kačkou málem vyplivly duše a plíce taky:)

Bohužel nám organizátoři udělali trochu čáru přes rozpočet a vymysleli si, že se posudky budou vydávat až po posouzení všech plemen v kruhu, tj. až od dvou hodin odpoledne. Nesnáším Rakušany a Němce. Proč to jako dělaj????? A to jejich vydávání pohárů od 3 hodin je taky děsně vtipný. Takže byť stihla Sabina mezitím odvystavit své psy, musely jsme tam všichni čekat jak debilové. Takže z výstaviště jsme odjížděly ve tři hodiny a v sedm hodin jsme šťastně dojeli do Průhonic, kde si mě a Kačku převzaly naše drahé polovičky.

Jo, málem bych zapomněla vtipnou historku pro pobavení. Měla jsem sebou na neděli své obligátní bílé tričko a bílou proužkovanou halenku, v které se zrovna moc dobře necítím. Ptám se Kačky, co si mám vzít: "Vezmi si tu halenku, ta je slavnostnější." Takže tričko jsem nechala v autě na parkovišti a halenku zmuchlala do baťohu. Před zahájením posouzení se jdu převléknout a co to nevidím? Nějak mi vyrostlo popředí či co a tak nějak mi je vidět má krásná non-push-up podprsenka. Začínám zmatkovat, nemá někdo zavírací špendlík? Nemá. No, dát si doprostřed hrudníku klips s výstavním číslem taky není moc dobrý nápad. Uklidňuji se nakonec tím, že budu stát čelem k paní rozhodčí a při běhu budeme běhat tak rychle, že nikdo nic neuvidí. A aby toho nebylo málo, tak pro změnu nemůžu najít druhou silonkovou tělovou ponožku do výstavních bot. Kačka mi sdělila, že se nějaká válela v autě a že jí někam strčila. Strčila, ale evidentně to nebyla moje igelitka s výstavním oblečením:( OK, vyrážím tedy do výstavního kruhu s botama a bosýma nohama a rozhalenkou uprostřed hrudníku. Tohle už pro mě asi fakt není. Jak jsem stará, tak jsem blbá (a sklerotická).

Děkuji moc holkám za super výlet plný překvapení. Sabině za to, že nás ve zdraví odvezla a přivezla a Pavle gratuluju k titulu BOB, který si Lilča nakonec odnesla a zasloužila:) Jo a Kačce děkuju za super fotodokumentaci:) A děkuji, že nikomu nedáváš to moje "faux-pas" video ze závěreček:) A samo ti gratuluju k dvojnásobnému titulu CACA, co jste si s Popčou (Cetline of Bohemia balada) z Welsu odvezly:)

29.11.2010

Dopsány rychlé novinky za víkend a dnešek. Pokračování příště:)

29.11.2010

Pravidelní čtenáři mých stránek vědí, že kvůli Coreymu zapaluji adventní věnec až v pondělí. Tudíž doopravdy nejsem zatím úplně sklerotická.

Pro nepravidelné čtenáře podávám vysvětlení. Coreymu se před 5 lety bohužel v neděli hodně přitížilo a byli jsme nuceni shánět veterináře, který by jeho trápení způsobené rakovinou kosti ukončil. Toho se nám podařilo domluvit až na další den. Poslední noc jsem strávila s Coreym u našich.

Tudíž chápete, že na nějaké zapalování první svíčky na adventním věnci doopravdy nebylo ani pomyšlení. Svíčku proto zapaluji až v pondělí, kdy náš Corey odešel. Jsou to takové moje soukromé Dušičky:(

28.11.2010

A protože měla Belinka významné polokulaté výročí narozenin, tak tím pádem je tu stejné výročí od odchodu mého prvního psího kamaráda dobrmana Coreyho do psího nebe. Více o něm si můžete přečíst v odkazu O nás.

Byl to pan Pes a byl to on, kdo mi ukázal svět, ve kterém si žít bez psů už vůbec nedovedu představit. Proto jsem obklopená těma mýma dvěma zlaticema:)

Corey, ještě se uvidíme, neboj. A děkuji ti, že jsi tady byl se mnou.

27.-28.11.2010

Plánovaná dvoudenní mezinárodní výstava v Budapešti se povedla. Ve zkratce:

sobota: Výborná 1, CAC, res.CACIB
rozhodčí Tibor Gellén (Maďarsko)

neděle: Výborná 1, CAC, CACIB, BOB
rozhodčí Elena Balázsovits (Maďarsko)

Byl to super víkend strávený s Kačkou Šichovou a jejím manželem Pavlem. Díky nim jsem konečně také něco málo viděla z města, ve kterém jsem vystavovala. A že je toho na vyprávění dost, tak čtěte:).

Plán byl následující: Dojet v pátek ráno vlakem s Nelou, ohromnou taškou a židli do Kolína. Tam se nechat naložit Katkou a nechat odvézt k nim domů. Ve tři hodiny vyrazit směr Budapešť. V osm být v hotelu a vyrazit na procházku po krásné Budapešti. Takže ráno mě naši hodili z Benátek do Lysý na vlak. Měla jsem trochu nakládací problémy, neb nejel panťák, tudíž jsem musela do vlaku vysadit nejdřív tašku, židli a pak sebe a psa. V Kolíně nás tedy převzala Kačka, odvezla domů, nechala mě tam, přivezla ze škol a školek děti, mezitím její manžel Pavel přivezl hlídacího dědečka a babičku. A dle plánu jsme doopravdy vyrazili ve tři hodiny ve složení: Pavel, Kačka, já, Nelinka, Poppča (Cetline of Bohemia balada) a prcek Kangasvuokon Fashionnete, která se jela zkusit poprvé vystavit do třídy štěňat.

Bohužel před Brnem byla bouračka, stáli jsme děsně dlouho v koloně. Jo, zapomněla jsem napsat, že jsme vyráželi už v pátek, takže se to bohužel dalo tak trochu čekat. Za Brnem už cesta hezky ubíhala. Silnice byla suchá, naštěstí nesněžilo. Nepodařilo se nám koupit na "hranicích" dálniční maďarskou známku, takže jsme jeli tak trochu nervózně. V Budapešti jsme trochu bloudili, navigace bohužel neznala ulici s hotelem. Ale prostě chlap se nezapře. Já orientační smysl nemám, to už všichni určitě dávno víte. Natož se zorientovat v mapě. Takže jsme dle Pavla vjeli do nějaké ulice a normálně on se trefil. Hotel byl od nás vzdálen ani ne 20 metrů. Děsně jsem se těšila, že budu mít s Nelou apartmán sama pro sebe. Kačka mě uzemnila tím, že ale bookovala velký apartmán pro víc lidí a že zamluvila dva pokoje pro 3 lidi. No, podle rezervačního formuláře měla pravdu. Škoda, nechtěla jsem jim tak křenit. Ty jo a jaký to bylo překvápko, když jsme na recepci po papírování dostali dva klíče! Bomba, měly jsme s Nelinkou svůj vlastní apartmán: L-ková kuchyňka s ohromnou lednicí, mikrovlnka, sporák, konvice, konferenční stůl se sedacími polštáři na zemi.

Ty jsem teda položila na ten konferenční stůl, neb byly tmavěhnědý a to není zrovna ideální kombinace ke zlaté kolii. Potom jídelní stůl, velká skříň na oblečení a v koupelně pračka. Jo a rozložený gauč, na kterým jsem měla spát. A to všechno nově a moderně zařízené. Tak jsem se vybalila, dala si k večeři šunkový závitek, nakrmila psa a s Kačkou jsme měly domluvený venčení. Tak a tato romantika měla menší zádrhel. Byli jsme ubytovaní v centru a nedařilo se nám najít místo na venčení. Bohužel všechny trávníky kolem domů byly oplocené a zamčené. Psy nebylo možné nikde pořádně pustit. No, nakonec se nám podařilo najít silnici, kde byl podél chodníků trávník a nejezdila tam auta. Ale Nelinka je fakt blázen. Po našem příjezdu začalo sněžit a ona teda z tý studený zasněžený trávy moc nadšená nebyla, tak se šla z trucu vyčůrat na silnici.

Ráno jsem samozřejmě nemohla jíst, jenom jsem opět vyběhla vyvenčit Nelu a v garážích jsme měli všichni rande. Už si nevzpomenu, v kolik jsme jeli, ale před námi bylo cca 50 psů, tak jsme měli hromadu času. Pavel nás vyložil před vchodem na výstaviště a jel do hotelu relaxovat.

Nějaké místo na domečky jsme ještě našly, vyřídily formality a čekaly a čekaly. Vzaly jsme holky ven, kde byl ohromný volný prostor, kde nebyli žádní psi, takže jsme je mohly v pohodě všechny tři pustit a pořádně vylítat. Vzala jsem jim sebou házedlo s tenisákem, tak se aspoň využilo na menší utahání psů. Na řadu jsme přišly asi kolem čtvrt na jednu. Malá Fifča docela hezky běhala, postoj byl o něco horší, ale na první výstavu to byl hezký výkon. Poppča v mezitřídě získala titul CAC a Nelinka v šampionech taky. Šly jsme pak spolu o titu CACIB, který získala Poppča. Pan rozhodčí Tibor Gellén byl z krásné modré barvy Poppynky unešen, což se mu tedy moc nedivím. Titul BOB si odnesl Bryš manželů Suvákových ze Slovenska, s kterými jsme si konečně po těch třech letech, co jezdím s Nelou po zahraničních výstavách, potykali:) Kačka s Fifinkou pak čekala na závěrečné soutěže, neb získala titul Best Puppy. Měly jsme s Kačkou šílený hlad na něco teplého. Bohužel mě vůbec nenapadlo vzít sebou forinty, já hlupačka hloupá. Za EURa se dalo koupit akorát kafe. Takže Kačka byla o hladu a já o laté:) A při čekání na závěrečné soutěže přišla Kačce smska: V půl osmé nám odjíždí loď na okružní plavbu po Budapešti. Super, udělají si s Pavlem romantický výlet a já se budu s Nelinkou válet v tom našem úžasným apartmánu. Vzala jsem si totiž málo ponožek a byla jsem totálně promočená a zmrzlá.

Válení se nekonalo. Musela jsem nakrmit psa, vyvenčit psa, obléknout nové suché ponožky a vyrazili jsme ve třech na tramvaj směr parkoviště lodí. Heč, jeli jsme načerno. Ale asi jenom dvě stanice. Koupili si lístky na dvou a půl hodinovou plavbu po Dunaji s jídlem a živou hudbou. Courali se chvíli po okolí, než otevřou loď. Trochu jsem se bála. Jako malá jsem hodně trpěla na zvracení v autě nebo na obyčejné lodičkové koupačce. Byli jsme vpuštěni do sálu, usadili se ke stolům a účastníci zájezdu byli evidentně různých národností. Čekali jsme na vyplutí a loď se hrozně divně pohubovala. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Pavel nám objednal láhev červeného vína, což byl výborný nápad na náš lačný žaludek. Vypluli jsme a chtěli se teda kochat tou vyhlídkovou plavbou a noční Budapeští. Nepodařilo se. Bohužel byla zamlžená okénka, která Kačka utírala ubrouskem, ale bylo vidět víceméně prd. Začal se připravovat bufet. Lidi se na to vrhli, došla jsem si pro nějakou zapékanou cuketu a nějaký jelítka nebo co to bylo a prdla si k tomu nějakou zeleninu. Když jsem se tím nacpala, tak jsem zjistila, že ostatní lidé nosí na talířích maso!!! Netušili jsme, že z druhé strany je něco jiného. Vrhla jsem se tam a byly tam řízky, ražničí!!!, ryba s rýží. Vzala jsem si rybu, víc jsem už bohužel nemohla. Pak Pavel objednal další láhev vína.

Chtělo se mi někam a šlo se tam venkem po palubě. To byla neskutečná romantika. Já v zimní bundě koukám na zádi, jak se tam honí vlny a vzpomněla jsem si na Kate a Leonarda z Titanicu. Honem jsem zavolala Jirkovi domů, aby mi záviděl, o co se ochudil. Když jsem se vrátila, tak jídlo bylo v p...... - odnesené a na stolech se válely zbytky dezertů. Fakt výborný, zbyly tam samý hnusný. Něco jsem si teda nabrala, ale Kačka prý měla úžasnej ovocnej a ten mi teda všichni snědli.

Z toho vyplývá ponaučení napříště: jít úplně hladový, obejít všechny bufetové stoly, než si něco začneš nandávat na talíř a za třetí: nikam se nevzdalovat!

Takže v deset hodin jsme přijeli zpět do přístavu a mazali zas na tramvaj. Byla jsem trochu v podroušeném stavu, ale nic mě nezajelo. Po příchodu do hotelu jsme vzaly s Kačkou holky zase ven. Doma jsem si udělala kafe a otevřela si konzervu a k tomu toastový chleba. Já se těšila, jak si uvařím něco teplého, když mám tu úžasnou kuchyňku a já si debil koupila v Kolíně všechno možné, jenom ne nějaké jídlo, co se z něho dá udělat teplý. Na to jsem úplně zapomněla.

Pak jsme s Nelinkou chvíli koukaly na telku a v jednu šly spát. Odjezd na výstaviště jsme naplánovaly na půl desátou a já se těšila, jak se krásně vyspím. To jsem si myslela špatně. Vzbudila jsem se v sedm hodin, ležela v posteli a přemýšlela, jestli půjdu objímat záchod nebo jestli si na něho půjdu jenom sednout. Kolem půl devátý jsem tedy vstala, sbalila se, udělala si čaj, abych se probrala a vyrazila s Nelou opět do ulic. Po návratu mě čekal před dveřmi sáček s instantní polévkou do hrnečku. Buď mě Kačka slyšela, že nemám nic teplýho k jídlu nebo jestli to mělo být na kocovinu? No, je moc hodná, ale polívku bych do sebe už asi nedostala.

Takže jsme vyrazili opět na výstaviště, Pavel si vzal mapu a jel se kochat historickou Budapeští. Tentokrát jsme si s Kačkou hodnocení prohodily - já s Nelinou jsem získala od paní rozhodčí Eleny Balázsovits titul CAC a CACIB. K našemu velkému překvapení a zklamání Poppče titul res. CACIB nezadala, prý pro její mladistvost a nedodělanost:( Za to s Nelinkou mě tedy nakonec mile překvapila, dostaly jsme titul BOB nad pejskem importovaným z Finska. Na závěrečky jsme již nečekali, cesta byla bohužel daleká. Pavel nás tedy hned vyzvedl a jelo se honem domů. Cesta krásně ubíhala. Já si našla, v kolik mi jede vlak z Kolína domů, a Pavel byl tak hodný, že mě tam odvezl. Jirka má bohužel problémy se zády a dlouhé sezení (natož v autě) mu nedělá dobře. Takže takhle pro mě bude moct dojet jenom do Lysé. Bohužel jsem jak zpomalený film, tudíž nám s Nelinkou ujel rychlík, a jely jsme tedy courákem 50 minut do Lysé. Ale jel konečně panťák, tudíž nakládací problémy odpadly a židličku jsem prozřetelně nechala u Kačky na příští akci.

Kačko a Pavle, díky moc za super víkend, budu mít na co vzpomínat:) Snad jsem vám moc nelezla na nervy:)

25.11.2010

Aktualizace: Takže bacha! Dopsány novinky od července!!!! Sice přiznávám, že mi tam chybí pár akcí, ale slibuji, že je zase dopíši. Pokud se vám zdá, že jsem se moc nerozepsala, tak to už je fakt nad moje síly. Snad si počtete i bez toho. Ještě jsem zaktualizovala Plánujeme.

Sháním sponzora na Cruft´s! Zájemci, hlašte se:)

13.11.2010

Před 5 lety přišla na svět v mrazivé zimě Belinka. Vstoupila do mého života a já jsem od té doby obklopena zářivým sluncem a spoustou nových přátel a kamarádů.

Belinko, děkuji ti za všechno, jsi moje zlatíčko!!!!!

Já už s tou debilní želatinou nechci mít nic společnýho!! Koupila jsem spešl želatinu na vaječnou tlačenku atd. Rozpustila ji podle návodu, udělala první vrstvu, nechala ztuhnout, na to jsem naházela orestované mleté maso, další vrstva želatiny, na to jsem položila plátky eidamu a na ty jsem naskládala ruličky ze salámu a do každé jsem zastrčila sardinku. Mezi to jsem na ozdobu dala plátek papriky a zalila zbytkem želatiny. Bohužel závitky přečuhovaly, tak jsem vzala a připravila další želatinu, tentokrát na ovocný koláč. Zalila jsem přečuhující salámově ruličky a dala chladit celý dort do ledničky.

Já už fakt nevím, koláčová želatina zůstala bílá, průhledná nebyla ani omylem. Spodní želatina zůstala poloztuhlá. Dále jsem ušlehala tvaroh s lučinou a tím dort dokola ozdobila. Pak jsem jako dekoraci použila krokodýlky, ty má Belinka moc ráda. Nepříčetnost jsem dostala, když jsem zjistila, že krásné barevné dortové svíčky nejsou na svém obvyklém místě. Takže jsem blbec musela na dort dostříkat pětku a dort mi bez těch svíček přišel docela chudej. No, holkám se líbil i bez svíček a k večeři ho měly ještě do pondělka. Střevní potíže jsem nezaznamenala, takže dobrý:)

Belince jsem udělala k tomuto významnému výročí úsměvné video, teda aspoň jsem si to myslela. Syn jedné mé kamarádky se jí zeptal, když si ho pouštěla, jestli ten pejsek umřel. Tak se mi to asi moc nepovedlo:)

11.11.2010

Tak, další krok k účasti na slavném Cruftovi splněn. Dnes dorazilo potvrzení ATC čísla:) Na základě tohoto čísla je možné se teprve na tuto slavnou výstavu přihlásit.

6.11.2010

Podařilo se mi s Belou nominovat na Mistrovství České republiky obedience. Dlouho jsem váhala, zda se přihlásit, ale nakonec jsem si to nenechala ujít, neb Belinka se tímto stala 1. KK, která se takového Mistrovství zúčastnila.
Už od pátku ráno jsem si začala brát imodium, neb nervy začínaly pracovat. Pak jsem ještě doma vyštrachala nějaké přírodní prášky, co mi zbyly od léčitelky, ty byly na nervy, imodium je na něco úplně jiného:) Jirka mě ráno odvezl do Počernic a zanechal mě tam svému osudu. Ještě, že se tam na mě vyrazilo podívat hodně kamarádů, takže jsem se mohla trochu odreagovat a nemyslet na blbosti.

Odložení v sedě a v leže se nám docela povedlo, když nepočítám to její čuchání k zemi v sedě. Tak to by mě fakt nenapadlo. Ještě, že se koza jedna nezvedla.

Pak jsem měla spoustu času, na řadu jsem šla až druhá od konce, takže něco kolem 11.45 hodin. Bela vypadala, že má docela dobrou náladu. Podle toho to také vypadalo:) Hned za první cvik - odkládání za chůze - jsme vyfásly nulu. Prostě tradiční problém s leháním. Pak se nám nepovedla chůze u nohy, ale s tím jsem samozřejmě počítala, s tou pořád bojujeme a bojujeme a nějak se nemůžeme hnout z místa. No a další bylo vysílání do boxu. Bohužel foukal dost silný vítr, tak se Belina rozhodla nejít do boxu, ale okolo. Použila jsem druhý povel a kupodivu se vydala správným směrem. Povel lehni jsem zřejmě málo zařvala, takže si Bela nelehla.

Ostatní cviky byly docela hezky bodovány. Bela je prováděla vesele a kupodivu neměla problémy s přiřazováním k noze a s usednutím vedle nohy. Takže mi holka moje udělala docela radost, byť jsme bodově zkoušku nesplnily.

Díky všem za morální podporu, některým za tipy a pomoc s tréninkem a některým za osobní psychickou podporu přímo na místě činu. Každopádně to byla pro mě super zkušenost, uvidíme příští rok. Snad již také s nezbednicí Nelinkou:)

Tak se kochejte, naším krásným výkonem, který nám vynesl nádherné předposlední místo. Což není samozřejmě důležitý. Důležitější je můj pocit z našeho výkonu a ten já mám dobrý:)

1.11.2010

Nelince dneska dorazil dopis z Rakouska:)

Tímto se stala oficiálně Rakouskou šampionkou:)

31.10.2010

Na VI. Memoriál Karla Grünwalda, coursingový závod v Kralupech nad Vltavou, jsem se moc těšila, byl to náš třetí a zároveň poslední letošní závod. Bohužel v úterý Nelinka nějak špatně doskočila při chytání plyšové veverky. Měla tím pádem klidový režim. V sobotu už zase běhala jak čamrda, tak jsem je vzala na pořádnou procházku. Bohužel na cestě zpátky Nela skočila ze strženého svahu a odklopýtala ke mně po třech. Málem jsem jí vzteky přetrhla jak hada. V neděli jsem je tedy obě naložila do auta a za Nelinku jsem při přejímce zaplatila storno poplatek ve výši 100 Kč.

Belince se opět moc nepodařilo, Ruby je prostě profík a maže za střapcem jak drak. Při druhém běhu se ani jedna z nich neráčila po doběhu jít zakousnout střapec, tak jsme byly s Erikou zvědavé, jak na tom budou holky bodově. No, naše hlemýždí Belinka byla opět druhá.

Tento závod docela krásně odsýpal, jenom škoda neotevřeného kiosku na vedlejším cvičáku, docela jsme s ním počítali, že se budeme moct někde ohřát a koupit si něco pořádného k jídlu jako minule, bylo to moc příjemné. Tak snad příště.

24.10.2010

Zkoušky nanečisto v Praze jsem brala jako tréninkovou přípravu na Mistrovství ČR v obedienci. Sebou jsem tam měla obě holky. Nelinka se potřebuje neustále otrkávat od rušivých elementů:)

Nela překvapivě docela excelovala, moc hezky a soustředěně pracovala. Možná díky tomu, že tam nebylo moc rušivých vlivů, když to bylo v hale. Bude muset ty ruchy ještě hodně moc trénovat.

Belinka nic moc. Opět mě utvrdila v tom, že box stále úplně nechápe a je nutné na něm ještě hodně pracovat.

Podařilo se mi ukecat kámošku, jestli by si nechtěla se svým hafušou obedienci taky zkusit. Jmenovala se Vilma Kracíková a vlekla sebou maliňáka Dargouška. Věnovala jsem jí dřívka na identifikaci a jeden z našich velkých aportů. Dřívka Dargoušek rozšverkal, aport otečkoval zubama a Vilma ho tam nakonec zapomněla. Ale jinak jsou na place moc šikovní.

Věřím, že o této dvojici ještě hodně uslyšíme, že Vilmo?

16.-17.10.2010

V sobotu jsem vyrazila s holkama na Klubovou výstavu kolií a šeltií, která se konala v Praze Rychetách. Nelinka nutně potřebovala poslední titul CAC z klubové nebo speciální výstavy na titul "Klubový šampion krásy". No a proč jsem brala sebou i Belinku po dlouhé době taky na pořádnou výstavu? Díky zkoušce OB-1 může teď Bela do pracovní třídy až do úrovně národní výstavy. A protože s ní občas závodím, chtěla bych se pokusit o získání titulu "Klubový šampion práce" a k tomu potřebujeme jeden titul CAC také z klubové nebo speciální výstavy no a pak ještě nasbírat 250 bodů za závody a zkoušky. Takže obě holky byly pro jistotu přihlášeny na celý víkend, v neděli se konala ještě speciální výstava.

Belince jsem ještě zaplatila klinické vyšetření očí stejně jako loni, když mám tu možnost zabít dvě mouchy jednou ranou.

Belinka se v pracovní třídě potkala s Ruby (Barbucha Flying Ear), která nás poráží na poli coursingovém. A světe div se, Belince se podařilo titul CAC získat. Jsem šťastná jak blecha. Nelinka byla ve třída sama a odnáší si taky CACíka. Tudíž obě holky půjdou do kruhu ještě jednou o titul Klubový vítěz. Neumím se bohužel naklonovat, tak Belinku bere má kamarádka Kačka Šichová, ve třídě jsou mimo nás ještě další dvě fenky. Pan rozhodčí nás nenechává oběhnout kolečko a jde poblahopřát fence stojící před Belinkou.

Pak nechávám zapsat výsledky do posudků a mažu s Belinkou na slibované vyšetření očí. Dobrá zpráva, Belinka je opět prolustrovaná a všechno je negativní, tzn. naprosto v pořádku.

Druhý den nás bylo přihlášeno už o dost méně, tudíž jsem čekala, že budeme brzy doma. Já debil jsem se opět nějak málo a nepřiměřeně oblékla a čekala jsem, že tedy tento víkend opět odmarodím, neb se už 14 dní nemůžu zbavit nastydnutí a děsné rýmy.

Belinka byla pro změnu ve třídě s moc pěknou blue-merle fenkou. Ale Bele se kupodivu podařílo i dnes obhájit titul CAC v pracovní třídě. Nelinka byla v šampionech opět sama, takže má také to samé. Pak se šlo o Vítěze speciální výstavy, Belinku opět vyfasovala hodná Kačka. Nelinka byla o něco úspěšnější než včera a tento titul si také odnesla. Titul BOB už nedostala, pan rozhodčí dal přednost psovi, tudíž jsem tam už nemusela mrznout a mohla se vyrazit domů kurýrovat:)

Zadaný úkol holky dvojnásobně splnily a to bylo nejdůležitější:)

9.10.2010

Na dnešek si vymyslela chovatelka Pavla Kůsová pro své odchovy úžasnou věc a já jsem radostí zajásala. Domluvila seznámení s pasením u Daniely Rájové, ke které jezdí trénovat i kraťandy. Takže osoba naprosto způsobilá a nejzkušenější. A Belinka ovečky tak miluje a tak dlouho u nich nebyla. Musela jsem jet:)

Ivana Růžičková byla tak hodná, že mě s manželem Ivanem vzali sebou, protože jsem táhla obě holky. Oni táhli Viga (Cole Grenay) a mazáka Skipa (Escape Krásná louka), který je strejdou naší Belinky.

Daniela byla naprosto úžasná, všechno ohledně pasení, zkoušek a tréninků nám vysvětlila a již je mi vše mnohem jasnější. Ani snad nemá cenu to srovnávat s jiným školením, kde jsem se nedozvěděla vůbec nic a ještě jsem za těch 5 minut u ovcí zaplatila šílený prachy.

Tohle ale byla akce na celý den. Dopoledne šla na řadu Belinka i Nelinka. Obě si to vyzkoušely za košárem. Po vystřídání ostatních nám Daniela ještě dovolila pustit holky k ovcím na volno. To jsem se zas zapotila. Fuj. Byla jsem rudá až za ušima. Ale holkám se to děsně líbilo. Nelinka bude muset k ovečkám častěji, je pořád ještě trochu nejistá.

Pak jsme se přesunuli na oběd kvůli odpočinutí psů a oveček, bylo trochu tepleji. Po druhé hodině odpolední šel na řadu zbytek pejsků a hlavně kolie Pavly. Já jsem holky už nebrala, měly toho plné kecky.

Výlet byl super, moc jsem si ho užila. Akorát jsem si debil zapomněla doma peníze, takže jsem si zaplatila akorát za pasení a za oběd a za benzín jsem zůstala Růžičkám dlužná.

3.10.2010

Náš letošní druhý coursingový závod s názvem Podzimní Kralupy:) Holky se zas moc nesnažily, Belinka byla druhá a Nelinka třetí. Závod byl trochu ve skluzu, byl otevřen super kiosek na vedlejším cvičáku, dalo se tam i ohřát. Bylo to příjemné. Ceny pro výherce byly moc hezké, chválíme:)

2.10.2010

Obediencový závod "O pohár Slovanky" v České Lípě byl náš totální propadák. Nela byla absolutně mimo, nevnímala, čuměla po všech vejrech a ta tráva byla tak hrozně mokrá.

Belinka šla v jejích šlépějích a moc cviků se jí nepovedlo.

Při vyhlašování výsledků mi do smíchu moc nebylo. Nelinka získala v OB-Z poslední místo a Belinka v OB-1 s ní držela basu a byla také poslední. Ani jedna zkoušku nesplnila. Nejsou ty dvě náhodou ségry?

26.9.2010

Bez komentáře:)

25.-26.9.2010

Klubová výstava Tulln

třída šampionů: Výborná 1, CACA, Klubový vítěz, BOB

rozhodčí: Peggy E.M. Bailey (Velká Británie)

Mezinárodní výstava Tulln

třída šampionů: Výborná 1, CACA, CACIB, BOB, Cruft´s 2011 nomination

rozhodčí: Peter Bailey (Velká Británie)

18.9.2010

Tento den se konal 1. závod obedience v Plzni. Rozhodla jsem se přihlásit obě holky. Ještě, že má kamarádka Zuzka Coufalová malé psy a auto s kufrem, jinak bych tam musela jet asi vlakem nebo co tam jezdí.

Cvičák byl teda nádherný. Závodní plac velký jak kráva. Výborný pálivý guláš a horký grog.

Nelinka neměla opět svůj den, nedávala pozor, čuměla po všech vejrech a o dva body se jí nepodařilo zkoušku OB-Z splnit.

Když šla na řadu Belinka, tak začínalo docela hezky svítit sluníčko a hlavně už měla uschlou trávu, že? Docela mile mě překvapila, evidentně jí sedlo počasí, plac i nálada, pokud tedy nepočítám její úlet u identifikace dřívek, kdy chtěla jít nenápadně prozkoumat štěkající psy v kotci. U přinášení aportu opět přemýšlela, jestli ho má přinést, když není náš, ale nějakej cizí. Stála nad ním a koukala a koukala:) Každopádně jsem z jejího výkonu měla radost, mile mě překvapila, byť jsem občas musela použít povel navíc. Ale dokonce si konečně lehla u přivolání, evidentně rady uštědřené mi Katjou jsou dobře míněné a osvědčené:)

Po odcvičení jsme se Zuzkou, její dcerou Eliškou a Jana Salabovou vyrazily vyvenčit hafušy. Ale že tam nasbíráme hromadu hub a že si máme sebou na závod vzít vhodný košík, to nám jaksi pořadatel zapomněl dopsat do propozic. Takže jsme sbíraly a strkaly houby všude možně. Jana si díky tomu přivezla domů služnou sbírku na smaženici.

Pak jsme pozorovali výkony vyšších a zkušenějších tříd a pak bez zbytečných prostojů došlo také k slavnostnímu vyhlášení výsledků závodu. Vzhledem k tomu, že v OB-1 soutěžilo několik border kolií, nedělala jsem si žádné iluze natož naděje a očekávala naše brzké vyvolání k potřesení rukou už někde od konce. Abych řekla pravdu, tak když vyhlašovali druhé místo a nebyla to Belinka, tak už mi to bylo trochu podezřelé. A Zuzka na mě ještě: "Leni, není ti divný, že tě ještě nevolali?".

Ale teda když došlo k vyhlášení prvního místa a ozvalo se moje jméno, tak to už jsem fakt šla do kolen. Belinko, ty seš tak úžasná, když chceš!

Děkuju moc Zuzce a ostatním, že mě sebou berou na závody a držej mě psychicky nad vodou. Samá bych to asi nezvládla:)

11.9.2010

Krajská výstava psů Liberec

Nelinka (třída vítězů): Výborná 1, Vítěz třídy, Krajský vítěz

Belinka(otevřená třída): Výborná 1, Vítěz třídy

rozhodčí: paní Libuše Ubrová

Tak letos jsem se opravdu pobavila. Pana Jančíka nám vyměnili a ještě nás prdli dovnitř do pidi kruhu na dlaždičky, kde se teda nedalo se psem při běhu normálně otočit, aniž by člověk nebruslil nebo neběžel jako přip......

Na závěrečky jsme nečekali a jeli dělat domů něco užitečnějšího:)

Do Liberce s námi vyrazili opět manželé Drdovi s Arnoldem, bráškou Nelinky, který si ze třídy vítězů odnesl titul Krajský vítěz. Na společné foto jsme samozřejmě nezapomněli:)

4.9.2010

Krajská výstava psů Rybníky

Nelinka (třída vítězů): Výborná 1, Vítěz třídy

Belinka (otevřená třída): Výborná 1, Vítěz třídy, Krajský vítěz

rozhodčí: pan Milan Krinke

V Rybníkách jsme nemohli opět chybět. Počasí vyšlo tentokrát bez deště a bylo teplo. Belinka šla zápasit s Nelinkou o titul Krajský vítěz. Markéta Drdová od Arnolda byla tak hodná, že si vzala Belu pod křídla a vyrazila s ní směle do kruhu. Byla v klidu, neb jsme čekali, že titul získá samozřejmě Nelinka. Opak byl pravdou. Pan rozhodčí Krinke dal tentokrát přednost Belince:) Belinka je borec, porazila svou sestru interšampionku:)

Abych nezapomněla, bráška Nelinky Arnold si odnesl také titul Krajský vítěz:)

Na závěrečky jsme nečekali a vyrazili do naší oblíbené restaurace na zahrádku. Bohužel jsem si jídlo moc dobře nevybrala, příště zkusím radši nějakou specialitu.

31.8.2010

Po návratu z obediencového tábora jsem doma objevila tubu až z Bruselu. A hádejte, co v ní bylo? Obrovský diplom pro Nelinku, které byl přiznán titul Mezinárodní šampion krásy. Omlouvám se za fotku, ale A3 neumím naskenovat:)

22.-29.82010

Je to tady. Obediencový tábor, na který jsem se těšila jako malá holka. Měla jsem možnost se ho zúčastnit v loňském roce a byl to pro mě obrovský zážitek a hromada nových zkušeností. Letos se konal v trochu komornějším duchu. Loni byl totiž hodně věnován přípravě našich obediencových závodníků účastnících se v říjnu Mistrovství světa v obedienci v Bratislavě. Jenže teď se konal tábor až po červnovém Mistrovství světa, takže Katja Tamminen byla jenom naše!

Sešli jsme se naprosto úžasná parta. Všichni jsme byli začátečníci či víceméně pokročilí. Pokud nepočítám Marka Pavlů a Lucku Gabrielovou:) Plemena byla naprosto různorodá, i když to vypadalo, že jsme spíš tábor zaměřený na ovčácká plemena, neb to bylo skoro samá kolie či šeltie, viď Martino:)

Katja nás všechny opět posunula o pěkný kus dál. A věřím tomu, že mě osobně bude přinášet spoustu rad i po několik dalších let. Tedy pokud se jí u nás v Čechách tak líbí, že se k nám zas někdy vrátí:)

Opět jsme byli rozděleni do skupin, každá cvičila blok dopoledne nebo odpoledne a psi měli pak celý den volno mezi těmito bloky. Takže my jsme mohli večer po večeři krásně rozebírat v mini kuchyňce našeho bungalovu psy, obedienci, život a tak různě. Zásoby alkoholu nějak neubývaly, neb vždy dorazil nějaký nový účastník a přivezl sebou další a další láhve a tak. Takže ti, co měli před sebou až odpolední blok, byli vysmátí a mohli vesele rozebírat, neb ti druzí nešťastníci museli druhý den brzo ráno vstávat.

Musím přiznat, že jsem jeden den (teda spíš večer) tak rozebírala a rozebírala život, že jsem druhý den musela kolem poledne odejíti do chatky, neb mi nebylo nějak dobře od žaludku. Naštěstí jsem byla jenom divák. No, bylo mi tak nedobře, až jsem tedy musela jít blinkati. Pak jsem si na chvíli lehla a odpočívala. No, můj odpolední cvičící blok byl pro mě trochu utrpení:) Ale už nic naštěstí nebylo:)

Majitelé Kempu u zámečku manželé Křížovi se nám opět výborně věnovali, jídlo bylo tradičně super. Vhod přišel i pidi rybníček v kempu, kde se mohli psí odvážlivci omočiti. No, někteří dlouhoušatí odvážlivci potřebovali z rybníčku spíš vyhánět:)

A protože měla Lucka Gabrielová od borderek domluven pidi trénink pasení u pana Radko Loučky, neváhala jsem a využila možnosti jet s ní. Blondýnu jsem vzala sebou. U ovcí byla už hrozně dávno a samozřejmě bych s ní chtěla zkusit složit zkoušku ZVOP, když jí má i Belinka. Pan Loučka nás pustil k ovečkám rovnou navolno. Nelinka zprvu běhala kolem stáda ve velkých obloucích a nervózně očichávala zem. Pak jsem se zaradovala, neb se začala ke stádu zezadu přibližovat a snažila se je štěkáním umravnit. Každopádně měla smůlu, ovce nejsou žádný béčka, aby nevěděly, s jakým amatérem to mají do činění. Pan Loučka nás pochválil. Řekl, že vlohu určitě má, ale bude potřebovat k ovečkám častěji.

No a protože to byl obediencový tábor, tak jsme si kromě pasení i zakousali, heč. Teda Belinka. Já radši ne, zase se mi začíná dělat předkus, ale rovnátka teda znova nechci, fuj.

Za mou oblíbenou stewardkou a kámoškou Hankou Böhme totiž přijel v pátek její manžel a byl tak hodný, že vzal sebou obranářskou výbavu nebo jak se tomu říká. Takže když si odkousali profíci, vrazila jsem Belinku na postroj, teda vlastně postroj na Belinku, a vyrazily jsme lovit kůži. Belinka byla statečná a Radek nás taky pochválil. Katje se to jako divákovi moc líbilo. Prý by její bordery tahle obrana děsně bavila, že o tom nepochybuje. No, Belinka byla taky hotová:) Ona přetahování miluje.

Takže děkuji všem účastníkům zájezdu za super atmosféru. Počasí nám taky docela ušlo. Mám opět na co vzpomínat.

V mých Odkazech najdete Kemp u zámečku v Záměli, kde se náš tábor konal stejně jako loni a pro psí akce je naprosto ideální. Doporučuji. Jezdí tam i mistr Luděk Šilhavý, viděla jsem ho na vlastní oči:)

Prohlášení: pokud si někdy založím chovatelskou stanici, tak se rozhodně nebude jmenovat "Od zmražených cvrčků".

21.8.2010

Z chaty jsme odjížděli už v pátek, abychom stihli náš první letošní coursingový závod v Křešíně, kde jsme byli i loni. Jirka si sebou vezl kolo, takže po prvním běhu ho popadl a zmizel v lese. Já jsem mezitím kecala s Erikou Fiantovou od kraťandy Ruby. Vedro nebylo tak děsné jako minulý rok, dalo se to zvládnout. Na druhé kolo se Jirka stihnul vrátit, takže si vypustil Nelinku. První běh totiž běžela Nela s Ruby a Bela sama a druhé kolo je rozhodčí postavili do závodu všechny tři najednou. Škoda, že se běhá do kopce a holky vždycky zmizí za horizontem, že není vidět, co tam vyváděj:)

Každopádně se Belince tento den dařilo a bez jakéhokoliv letošního tréninku či závodu si vyběhala 1. místo v krátkosrstých koliích, Ruby byla druhá a nezbednice Nelinka třetí:)

14.-20.8.2010

Tak a je to tady, očekávaná dovolená v chatě, kterou jsme měli opět sami pro sebe, opět u rybníka u Jindřichova Hradce, tentokrát u rybníka Malý Ratmírov. Chata byla sice skromněji zařízena než ta minulá, ale tento fakt dostatečně vyvažovalo okolí chaty. No, menší zádrhel to mělo. U toho rybníka se konal nějaký sportovní tábor, tudíž nám dvakrát denně jezdily pod oknama skify nebo co to bylo. Člověk si nemohl v klidu vypít ranní šálek kávy, neb okolo neustále pádlovala omladina. Jinak teplo bylo pouze druhý den, to se Jirka stihnul vykoupat a holky mu zdárně sekundovaly. Teda o Belinku jsem se docela bála, ta se za ním vydala hodně daleko do hloubky.

Samozřejmě jsme sebou táhli kola a protože cyklotrasy vedly hodně po silnicích, což pro holky zrovna moc dobré není, tak Jirka vybíral turistické trasy a to byl fakt výborný nápad. Že jezdím po louce na kole jsem si zvykla rychle, ale teda že budu muset vést kolo půlku celé trasy díky úžasné kamenité cestě, kde měli i pěší problémy, by mě fakt nenapadlo.

Když jsme nejezdili na kole, tak jsme chodili po lese, kde bylo neskutečné množství hub. V bezprostředním okolí chaty, to jako doslova:) Nasbírali jsme několik košíků hub a po mírném podušení jsem je napytlíkovala, nastrkala do pidimrazáku a pak si je odvezla domů do maximrazáku:) Tak a na další rok mám o houbové zásoby postaráno

Jo a když jsme nejezdili na kole a nesbírali houby, tak jsme jezdili s pramicí po tom ohromným rybníku, samozřejmě s holkama:) No a po večerech jsme grilovali a chlastali, neb jsme udělali jeden ohromný nákup v Jindřichově Hradci a muselo se to sníst, aby se to nezkazilo:)

Super dovča, akorát škoda toho počasí, těšila jsem se opět na koupání, které mi loni nevyšlo kvůli chřipce. Tak snad příště.

7.8.2010

Holky čekaly další obediencové závody, tentokrát v Úhonicích kousek za Prahou. Jednalo se o 1. ročník závodu Obedience "bez účasti border kolií", prostě byl před námi bezva závod s bezva očekávanými veselými výkony nebordeřích plemen:) Také jsme všichni napjatě očekávali, jaké bude počasí, neb druhá tropická vedra jako na OB Cupu v Mladé Boleslavi jsme už fakt nechtěli zažít. No, počasí si s námi tentokrát fakt zašprýmovalo. Tropická veda nepřišla, ale dorazil celodenní déšť. Jsem ráda, že jsem Nelu nakonec odhlásila z důvodů hárání. Na OB závody háravky samozřejmě můžou, ale závodí úplně nakonec a jak jsem čekala to vedro, tak jsem nechtěla Nele zbytečně kazit nadšení ze cvičení celodenním úmorným čekáním.

Podle harmonogramu odcvičila nejdříve třída OB-Z a ta to stihla ještě bez deště. Za nás už se tedy hezky rozpršelo. Je pravda, že při dlouhodobém odložení bylo počasí ještě chvíli umoudřeno, ale Belinka nezklamala, při lehu na ní byla ta tráva moc mokrá a studená, další pes začal kňučet, další pes ho šel z odložení uklidňovat, takže závodní morálka psích závodníků se začínala hezky rýsovat:)

Chvilku se čekalo, jestli se počasí neumoudří a pak ze mnou paní rozhodčí přišla, jestli teda půjdeme, neb Belinka byla hned první na řadě. Tak jsem se podívala na oblohu, v duchu se zasmála, spočítala si počet cviků, kde je lehni a zvesela a s kapucí na hlavě vykročila na plac:)

Do boxu Belinka netrefila a šla se schovat k paní rozhodčí. U přivolání si nelehla ani omylem. U dřívek prozkoumala hlavně krtinec vedla, ale dřívko teda nakonec donesla. Z aportu jsem jí musela zavolat zpátky neb se hbitě a děsně nenápadně vydala od jakoby přehlédnutého aportu schovat k ostatním závodníkům pod střechu, takže povely navíc za přivolání psa nám daly nulu za aport. Abych to shrnula - cviků s lehni je v závodech obedience 5, Belinka zanulovala ve třech z nich + výše zmíněný aport. Tento výkon v zarputilém dešti jí vynesl krásné 9. místo a 146 bodů, tudíž nehodnocena:)

V mezičase čekání na výsledky jsme zajeli ještě s Pavlou Kůsovou a Terezou Velkovou, které také závodily s Neldou a Rozárou, do nedalekých Ptic na horký čaj k manželům Růžičkovým, kteří mají strejdu Belinky Skipa, trikolorního Odieho a prcka od Pavly - kouzelníka Viga, neboli Cole Grenay, jehož taťkou je právě Skip:)

Pak jsme vyrazili na vyhlášení výsledků závodů, kde všichni závodníci obdrželi věcné ceny, ti úspěšnější i nějaký ten pytel granulí a šampáňo, to se tak někdo má:) A všichni jsme společně poděkovali rozhodčí Mileně Bečkové a stewardovi Lukáši Jánskému za jejich odvážné celodenní plácání na place v holínkách a pláštěnkách:) Snad to chudáci neodstůňou:)

Doufám, že nás 2. ročník závodů v Úhonicích opět něčím zajímavým překvapí:) Třeba sněhem???

6.8.2010

Tak holkám dorazily nové obojky, které jsem jim nechala dělat u Anny Vlčkové. Sedí suprově a holkám teda fakt slušej. Posuďte sami:) Pokud byste měli také zájem o nějaký krásný obojek, mrkněte se pro inspiraci na stránky Aničky. Ve fotogalerii najdete její výrobky:)
Samozřejmě mám v plánu ještě doladit obojky stejnými vodítky:)

11.7.2010

Každoročního výletu krátkosrstých kolií, který pořádá chovatelská stanice Krásná Louka a pan Bílek od Fara, jsme se museli tradičně zúčastnit. Výlet byl naplánován do Drábských světniček, což je od nás kousek a nakonec se rozhodl jet i Jirka, protože jsme v Drábských světničkách nikdy nebyly, byť je máme fakt skoro za rohem.

Chtěla bych předeslat, že na ten den byla hlášena šílená, ale fakt šílená vedra a zřejmě z toho důvodu jsme se sešli v hodně komorním obsazení. Ale nám to nevadilo, aspoň jsme stihli pokecat se všemi. Výlet byl super, v lese byl mírný chládek. Někteří jedinci zřejmě předpověď počasí neslyšeli a bohužel se trochu méně vhodně oblékli do 30 stupňového vedra:) To nám zkušeným bylo hej:)

Organizující chovatelka Míša Ouředníková se k nám bohužel mohla připojit až u zakončovacího obědu a u zmrzlinových pohárů. Domů jsme dorazili myslím v půl páté.

Nelinka naštěstí nikam nespadla, málem jsem z ní ale měla infarkt. Furt lezla po skalách a k okrajům, asi se chtěla taky kochat panorámatama. Zlatá hodná spořádaná nezvědavá Belinka:)

Za krásné fotky musím opět poděkovat Tereze Hillebrantové, která vyrazila na výlet jenom s Julií, neb Icynka bude brzo rodit:)

3.-4.7.2010

Sopka naštěstí usnula a Gerard O´Shea díky tomu dorazil na náhradní pokračovací vystavovací seminář, který se konal na stejném místě, ale pro pokročilé až odpoledne. Takže jsem musela vyrazit s Nelou vlakem z Lysé, neb žádný vhodný autobus od nás nejel.

Tentokrát jsme se posunuli zas o kus dál. Čekalo nás detailní vysvětlení, jak naučit psa free standing a k čemu je dobrý. Pak nám Gerard ukázal, jak se máme chovat a co dělat při posuzování dvou psů, mezi kterými se rozhodčí rozhoduje. Takže nácvik psů v postoji za bedlivého rozhodování rozhodčím a potom společný běh vedle sebe. Nakonec jsme si všichni udělali dvojice a zápolili navzájem vedle sebe:)

Další den nás čekalo již společné posouzení ve výstavním kruhu a dále individuální posouzení rozhodčím, včetně prohmatání psa a běhu dokola a do trojúhelníku. A samozřejmě jsme nadále pokračovali ve zdokonalování, jak postavit psa do perfektního postoje během 3 vteřin, které často ve výstavním kruhu rozhodují o všem. Byly jsme s Nelou moc pochváleny.

Domů jsme se s Nelinkou vracely zase vlakem, poslední autobus jsme nestihly. Naštěstí byl vlak klimatizovaný, neb jsme byly obě uondané a zpocené:)

26.6.2010

V Mladé Boleslavi na Krásné louce se konal 1. Obedience Collie and Sheltie Cup. Tato akce byla pořádána při 1. Mistrovství České republiky belgických a australských ovčáků v obedienci. A protože byly k dispozici dva rozhodčí, bylo možné vzít i zájemce o zkoušku, takže se nakonec na place objevila i jiná, velice zajímavá nesportovní plemena:)

Kdo zná areál Krásná louka tak ví, že se tam nedá moc schovat před sluníčkem. A na ten den byla hlášena 30 stupňová vedra, což se nakonec potvrdilo. Usadily jsme se s Terkou Velkovou, Pavlou Kůsovou a Zuzanou Coufalová trochu dál od placu, abychom nerušily závodící týmy. Mačkaly jsme se s Terezou pod jedním slunečníkem a pořád ho nějak poposouvaly nebo poposouvaly psy, aby to všechno bylo jakžtakž ve stínu.

Pro odehnání závodní nervozity jsme s holkama vyrazily na panáka. Na výběr moc nebylo, tak jsme si daly zdravotní becherovčičku. Někdy kolem desáté hodiny byl nástup na skupinové cviky OB-1, tj. dlouhodobé odložení ve skupině. Odložení v sedu trvá pouze minutu, ale bohužel to vedro bylo nesnesitelné. Belinka si jako první lehla a pak už si to všechno lehalo jako domino. Jediný pes, který zůstal vzorně sedět, byl pudl. Když nás pak všechny paní rozhodčí bodovala, tak nám všem říká: Co mi to děláte? Z toho jsem usoudila, že s námi soucítí a není jí úplně jedno, že se nám tento cvik nepovedl. Pak ještě následovalo odložení do lehu, tak tam jsme měly další bodovou ztrátu, Belinka musela ležet opět na stehně.

S Belou jsem šla na řadu někdy kolem půl jedenácté a musím říct, že jsem šla na plac odevzdaně s tím, že v tomhle vedru Belinka opět nic nepředvede stejně jako minule v Kobylisích, kde vyfasovala 4 nuly. Ale musím říct, že Bela nakonec předvedla svůj životní výkon s ohledem na to šílené počasí. Úspěšně jsme splnily všechny cviky a nakonec to byla pouze ta jedna nula za dlouhodobé odložení do sedu, která nám to trochu zkazila.
Pak následovalo dlouhé, ale dlouhé čekání, kdy půjdu na řadu s Nelou do OB-Z. Tak s ní jsem si doopravdy už žádné naděje nedělala. Takže jsem si nedávala ani dalšího panáka, to nemělo smysl. Nehledě na to, že by se mnou na place pak byla asi hodně velká sranda. Nelinka nezklamala a u dlouhodobého cviku do sedu byla jediným psem, který si lehnul, takže jsme vyfasovaly hned na začátku první nulu jako jediný tým.

Ta aby se hned nemusela opičit po Belině, koza jedna:)

Na individuální cviky jsme šly na řadu až v půl třetí. Nelinka se moc snažila. Bohužel se nám hned na začátku nepovedla chůze u nohy, kdy Nelinka nechtěla vůbec, ale vůbec jít. To se pak odrazilo i v dalším cviku, odložení do lehni za pochodu, kdy mě odmítala vzorně následovat. Po zalehnutí se trochu srovnala a nějaké body jsme za tento cvik nakonec dostaly. Pak mi udělala velkou radost u přivolání. Krásně rychle přiběhla a nádherně rovně se přiřadila k noze, to se jí stává málokdy i v tréninku.

Další cviky jsme jakž takž splnily, se ztrátou bodů za povely navíc nebo za pomalou rychlost. Další nula nás čekala pak u dřívek, kdy Nela vůbec nehledala vedle a pořád vehementně prohledávala hromádku nenapachovaných dřívek. Pak byla tak zoufalá, že nějaké vyndala a šla s ním dopryč. A další nula byla za polohy před psovodem, kde Nela reagovala až na několikrát opakované povely, což je samozřejmě hodnoceno ztrátou bodů, jenže naše ztráta bodů byla bohužel už za nulu. Ale jinak mi Nela udělala obrovskou radost. Opět se mi snažila maximálně vyhovět, byť to kolikrát vypadalo, že čuba vůbec neví, co má dělat.

Pak už nás čekalo vyhlášení výsledků, kterého se ujala Pavla Kůsová. Absolutním vítězem Poháru se stala moc šikovná šeltička, která závodila v OB-Z. Dle propozic se totiž vítězem nestává tým, který splní bodový limit na zkoušku, ale tým, který získá nejvyšší počet bodů bez ohledu na třídu, ve které závodí. Takže šeltička první místo, Belinka druhé a třetí místo získala kraťanda Brazílie Bila Kaífa Evy Komínkové, která závodila v OB-2, ale bohužel se jim tuto už hodně těžkou zkoušku nepodařilo splnit.

Dále byla vyhodnocováno pořadí jednotlivých plemen v jednotlivých třídách. Bela se tak umístila jako první z KK v OB-1 a Nela jako první v OB-Z. Ještě musím napsat, že šeltička a Belinka byly jediné, kdo ten den v Poháru kolií a šeltií splnily zkoušku. Ostatní týmy získaly bohužel podlimitní počet bodů a zkoušku nesplnily.

A popravdě se není čemu divit, závodit v takovém vedru bylo hodně náročné jako pro nás, tak o psech nemluvě:(

Děkuji manželům Drdovým, že nás přijeli morálně podpořit. A Jirkovi speciálně za hlídání Nelinky, neb za jejího štěkotu by Bela nepředvedla takový výkon, co předvedla:)

25.6.2010

Belinka dnes byla s Olgou a její špringršpanělkou Agátou na sportovním dnu ve škole Milovicích, kam chodí Olgy Adélka. Olga si Belinku odvezla tradičně již ve čtvrtek večer. Adélka měla sice už dávno spát, ale v půl desáté večer volala mamce, kde je s tou Belinkou, že už na ní netrpělivě čeká. Belinka měla samozřejmě opět ustláno s Adélkou na gauči, akorát nevím, kde spala Olga.

Belinka prý nápor hromady dětí zvládla statečně. Předvedla nějaké vtipné kousky, něco zacvičila, ukázala výstavní postoj, vyluštila hlavolam, nechala se vodit na vodítku a trpělivě snášela kartáčování dětí. Když se Olga pokoušela dostat z dětí, co by to mohlo být za plemeno, tak se jedna holčička zeptala, jestli to není doga.

Oli, děkuji, že jsi Belinku zas někam vyvedla a snad si jí příště pro velký úspěch vezmeš zase:) Přece jsi s ní tu zkoušku nedělala zbytečně:)

21.6.2010

Aktualizace: Dopsáno povídání a fotky u klubové výstavy v Nitře. Do videí se mi podařilo přidat Belinku závodící v pražských Letňanech.

19.6.2010

Pokud byste měli chuť vyzkoušet na svých psích kamarádech italskou přírodní kosmetiku značky BALDECCHI SNC., podívejte se na webové stránky chovatelky Sabiny Havlíčkové, která tuto kosmetiku pro nás dováží do ČR.

Italskou přírodní kosmetiku používá jak na své chlupaté tibetské teriéry, tak na krátkosrsté kolie. My od tohoto výrobce máme úžasný lesk na srst a podívejte se, jak se nám daří:)

17.6.2010

Aktualizace: U Nely zaktualizován přehled absolvovaných výstav a dopsány nové tituly do "ve zkratce o Nele", doplnění Plánujeme.
Ještě jsem v rychlosti dopsala výsledky z našich posledních akcí. Víc povídání a nějaké fotky snad doplním, až se trochu uklidní toto poněkud hektické období.

12.-13.6.2010

Na tento víkend jsme si s holkama naplánovaly úžasnou akci a tou byla dvoudenní mezinárodní výstava v rakouském Klagenfurtu vzdáleném pouhých 450 km. Účastníky zájezdu byly: já a Nelinka, Sabina Havlíčková s plesnivým Shottim, trikolorní Mery a tibetskou teriérkou Šerylkou, pak Šárka Tvrdá s havaňačkou Šanynkou a nakonec Kateřina Šichová s Popčou, neboli Cetline of Bohemia balada. Suma sumárum: 4 ženské a 6 hafušů:) Jako místo odjezdu bylo ustanoveno obydlí Kačky, kde jsme měly všechny v pátek přespat, aby se někdo aspoň trochu vyspal. Proti původnímu harmonogramu došlo tradičně trochu ke skluzu a řidič Sabina šel spát místo v půl osmé až v devět. My se Šárkou jsme se nějak zakecaly u vínka a Kačka nás nahnala do postele v deset. Musím zmínit, že čas odjezdu byl stanoven na půl druhé ráno. Vyčistila jsem si aktivně zuby, převlíkla se do noční košile, ulehla vedle Šárky, pustily jsme si telku, jestli nedávají něco zajímavého. Chvilkama jsme tedy koukaly na telku, chvilkama kecaly a když jsme zjistily, že je půlnoc, vzdaly jsme usnutí a prokecaly další hodinu až do plánovaného vstávání v jednu v noci. Typické ženské, na odjezdu jsme udělaly další půlhodinu zpoždění a protože kraťandy měly jít bohužel jako první v kruhu na posouzen, byla při cestě do Klagenfurtu každá minuta dobrá.

Cesta hezky ubíhala, ale nějak pomalu. A já začínala být poněkud nervózní, když bylo čtvrt na deset a my teprve vjížděly do města. Rychle najít parkoviště, volné místo, vybalit všechno, vybalit všechny psy, nic nezapomenout, jít se se psy "přejmout", najít kruh, vyzvednout čísla, a zjistit, že je za 5 minut 10 a posuzování začíná v 10. Ježíš, já tak nesnáším dělat všechno na poslední chvíli. Rychle mažu převléknout se na záchod, zpocená jsem jako velbloud, Sabina mezitím zjišťuje, že si nechala v autě výstavní oblečení, bude tedy nezvykle vystavovat v kraťasech a tričku. Leje ze mě, hledám taštičku s lakem na vlasy, antiperspirantem a pudrem. Hledám zbytečné, je to také v autě. Papírovým kapesníkem si otírám pot z čela. O práškách na nervy a endiaronu nemluvím, to jsem si nestihla vzít ani omylem:)

Sabina vyráží do kruhu se Shottim, pak Kačka, pak Sabina s Mery a pak já s Nelou. Mery a Nela získávají obě ve své třídě CACe a jdou o CACIBa, a neuvěřitelně opět porážíme Mery. Čumím jak blázen. Čumím jak blázen podruhé, když dostávám i BOBa nad Shottim a Poppy:)

Přesouváme se do haly, kde se vystavují smetáci, tedy havaňáci a tibeťáci. Po posouzení si tedy vyzvedáváme poháry za CACIBy a mažeme na závěrečné soutěže, kam jsme byly s Kačkou nahnány naší chovatelkou Sabinou:) Ježíš, zase další převlíkání, další pudrování, další prášky na nervy. Vyrážím do přípravného kruhu, kde již stojí všichni seřazeni. Vlezu do volné mezery a jsem přeřazena za dlouhosrstou kolii. Jak jsem hodně dlouho nebyla v závěrečkách, tak zapomínám, že si v něm rozhodčí předvybírá. Došlo mi to v okamžiku, kdy se tam nějak podezřele pohyboval nějaký pán. Rychle lákám čubu na pamlsek a stavím do postoje. Pán si jí dlouze prohlíží, mám z toho dobrý pocit. Konečně slavností vyhlášení a jsme nahnáni postupně jeden po druhém do obrovského kruhu na závěrečné soutěže. Nela to bohužel kazí a zase mě táhne doprostřed, přetahuji se s ní, nechce si dát říct. Stojíme všichni v řadě, rozhodčí nás po jednom obchází. Nela stojí jak přibytá a opět na ní dlouze spočinul pohled rozhodčího. Opět z toho mám dobrý pocit. Bohužel zbytečně. Do užšího výběru posílá psy odzadu. Přichází k nám, podívá se na Nelu, podívá se doprostřed kruhu, přepočítá vybrané psy a posílá mě a zbylé handlery z kruhu. Nesnáším závěrečné soutěže, všechno je to o štěstí, o klice, o náhodě a o souhře šťastných náhod nebo o ksichtě.

Vyrážíme do hotelu, cestou navigace trochu bloudí, závadou je zřejmě nový úsek a stará mapa v navigaci. Hotel u lese, žádná auta, malý pokoj bez minibaru, napuštění vody do umyvadla a chlazení dovezeného pití. Procházka k jezeru, kde se mohou koupat psy, mylná informace, vracíme se tedy se psy ukodrcané a zpocené zpět do hotelu. Večeříme každá ze svých zásob, dostávám výborný řízek od Sabiny plus si vařím instantní polívku. Otvíráme lambrusco, bake rolls a na chlastačku ještě přichází chovatelka Sabiny Zdenka Bajsová od tibeťáků a přináší další alkohol, tedy bublinky. Kačka mezitím usíná na přistýlce, je na prášcích. Teda jako na protichřipkových, né na hlavu. V noci je v pokoji na chcípnutí, nemůžeme usnout, Nela je asi taky hotová, ani si ke mně nelehá. Nebo se zalekla Šárky, s kterou opět sdílím společné lože. Takže její Šanynka využívá situace a kvartýruje se k nám do postele.

Ráno super snídaně v hotelu, rychlé sbalení a vyrážení zpět na výstavu. Tentokrát si stíhám i přepudrovat nos. Dnes jsme si to se Sabinou prohodily, CACIB získává Mery a poráží Shottiho a Poppy o titul BOB. Opět čekání na posouzení smetáků. V hale je poměrně chladno, proto neváhám a přináším z auta 1,5 litru nevypitého lambrusca. Opíjíme se s Kačkou, Šárkou a Zdeňkou. Zbožňuji výstavy.

Smetáci končí kolem druhé hodiny. Chceme být všechny brzo doma, ale než se zabalíme, tak na ty poháry už tu chvilku počkáme a závěrečné soutěže jsou také za chvíli. Po skupině FCI 1. máme v plánu hned zmizet. Bohužel nemůžeme, Sabina si odnáší první místo v této skupině a tudíž postupuje do soutěže o titul BIS. Takže Kačka je opět nahnána do soutěže o nejlepšího mladého, když už tam tedy musíme trčet. Vzdoruje statečně, ale marně:) Poté Sabina nastupuje do soutěže o BIS. Jako je to bomba, nikdy se mi ještě nepoštěstilo být na výstavě až takhle do konce. Tedy pokud nepočítám naší řepečskou klubovku, kde si Nelinka vybojovala titul BIS. Sabina s Mery se moc snaží, ale je jim to tradičně prd platné, nejsou vybrány:( Zase samí chlupatci.

Vyrážíme domů, roste nám teplota na motoru, doléváme na první benzínce vodu do chladiče. Zastavujeme na nejbližším parkovišti, kontrolujeme, voda je rozlitá všude okolo. Mladý sympatický Čech - řidič kamionu - si k nám přichází pro cigarety, ani jedna bohužel nekouříme, ale on je naštěstí i automechanik. Zkušeným okem mrkne a diagnostikuje závadu. Prasklá hadička od chladiče. Radí, jak provizorně spravit. Opravujeme, děkujeme a vyrážíme zase na cestu. Teplota motoru klesá. Další parkoviště, kontrola hadičky, všechno OK, vyrážíme zase na cestu. Sabina jede jak Michael Schumacher, v Jihlavě nás přepadá přívalový déšť, není vidět na cestu, Sabina zkušeně projíždí deštěm. Před Prahou vysazujeme Kačku, Sabina mě veze až na Čerňák. Modlím se, aby Jirka nespal a přijel pro mě. Sabina trhá rekord, tam jsme jely skoro 8 hodin, zpět necelých 7 hodin a to ještě s opravou auta a průtrží dešťů a s čekáním na manžela Kačky.

Shrnutí:
1.den: Výborná 1, CAC, CACIB, BOB od paní rozhodčí Susanne Naprawnik z Rakouska
2.den: Výborná 1, CAC, res.CACIB, posuzovala chorvatská rozhodčí paní Jadranka Smovjer-Selimovic

Nela tímto čtvrtým sobotním CACem splnila podmínky pro udělení titulu Rakouský šampion:)

P.S. Děkuji všem zúčastněným za krásnou výstavní akci. Hodně jsem se pobavila a opět mám hromadu dalších zážitků. Sabina by za svoje řidičské umění měla dostat svatozář. Kačko, mrzí mě, že ti radost z výstavy zkazily události doma. Ale všechno zlé, je k něčemu dobré, tak věřím, že bude líp.

6.6.2010

Ve slovenské Nitře se konala KLUBOVÁ VÝSTAVA BRITSKÝCH OVČIARSKYCH PLEMIEN s názvem "STREDOEURÓPSKY POHÁR". Tato výstava získala oficiálně na rok 2010 speciální statut výroční putovní výstavy se zadáváním speciálních titulů a je pořádána rakouským, slovenským a maďarským klubem. A hlavně nás nalákali na britského rozhodčího pan Briana Hawkinse.
Do Nitry jsme vyráželi ve složení: Sabina Havlíčková s Mery a tibeťačkou Šerynkou a s její novou nadějí pejskem Rikym, Pavla Kůsová s Neldou a svou malou Baccarkou a já s tou mojí starou výstavní harcovnicí:)
V hale bylo totálně narváno a ještě na padnutí, tak jsme se usídlili ve vstupní chodbě, kde byl úžasnej chládek a klid:) Ještě se k nám přestěhovala Kateřina Šichová, která má od Sabiny blue-merle fenku Cetline of Bohemia balada, alias Poppy.

Už si nevzpomenu, v kolik jsme přišli na řadu, ale to čekání bylo neskutečně úmorné. No, ale pak to teda jelo jako po másle a já se nestačila divit, co se Nelince povedlo. Ve třídě šampionů jsme byly s merlovou finskou fenkou Cinnaberry's Uptown Girl a tu se nám podařilo porazit. Pak jsme běhaly o titul Vítěz Středoevropského poháru. Nela sice krásně běhala, ale opět mě koza tahala doprostřed, přestože měla koberec podél obvodu kruhu. A opět překvápko, podařilo se nám zase Mery porazit. Tak to byl šok. A když už byla Nelinka tak krásně rozběhaná, tak jsem hned vyrazila do kruhu o titul BOB. Tam jsme se sešli se zlatým Bryšem manželů Suvákových (www.collies.sk), s Poppynkou od Katky a s mladým slovenským pejskem Mighty´s Spring Meadow Forest King. Nebudu vás napínat, Nelinka získala od britského rozhodčího pana Briana Hawkinse také titul BOB.

Pak nás čekalo další dlouhé čekání na vydání posudků, neb slovenský klub se rozhodl za přítomnosti pana rozhodčího vyhlásit výsledky jejich klubové soutěže za rok 2009. Takže když už jsme čekali tak dlouho, tak Pavla se Sabinou řekly, že už nás ta další chvilka čekání na závěrečné soutěže nezabije a že tedy počkáme. Mně se do toho zrovna moc nechtělo, protože v konkurenci jiných plemen jsme nikdy na výstavě nebyly s Nelou vybrány, možná jednou jsme byly vybrány do užšího výběru. Teda pokud nepočítám 4. místo v BIG I. ve Welsu, kde se to s Nelou kdysi podařilo Pavle:)

A protože se jednalo o společnou akci maďarského, rakouského a slovenského klubu britských pasteveckých plemen, tak o titul BIS nastupovali "BOBové": border kolie, beardet kolie, bobtail, dlouhosrstá kolie, krátkosrstá kolie, šeltie a korgi. Tak do téhle konkurence chlupatých plemen se mi fakt moc nechtělo. Ale chtěla bych teda holkám moc poděkovat, že mě do té závěrečné soutěže nahnaly, protože Nelinka získala krásné třetí místo v soutěže BIS (Best in show) od britské rozhodčí paní Liz Cartledge.

Shrnutí: Výborná 1, CAC, Klubový vítěz, Vítěz Středoevropského poháru, BOB, 3.BIS

Nela tímto čtvrtým CACem splnila podmínky pro udělení titulu Slovenský šampion:)

P.S. Velice mile mě potěšily krásné obrovské poháry, co Nela vyhrála. I za to třetí místo v soutěži BIS jsme dostaly menší pohárek:) Ale největší radost mi udělalo 18 kg granulí Puriny Proplan a k tomu ještě plechovka na granule. Konečně můžu doma tatínkovi pyšně říct, že jsme vyhráli něco užitečného. Naše šampionka bude mít dva měsíce co baštit. Škoda, že jsme něco podobného nedostali taky za titul BIS na naší řepečské klubovce. To by pak měly holky na půl roku co žrát:) A my s Jirkou taky, protože bysme se mohli plácnout přes kapsu a koupit si lososa a nějaký výborný bílý vínko na zapití všeho:)

5.6.2010

V rámci přípravy na OB Cup v Mladé Boleslavi jsem musela holky přihlásit na zkoušky obedience v Praze - Kobylisích, kde Belinka loni úspěšně splnila svou první zkoušku OB-Z:)

Počasí bylo fakt vtipné. Až do soboty byly pořád deště a šílená zima a najednou se počasí zcvoklo a bylo děsný a nezvyklý vedro.

Nedařilo se nám vůbec, nevím na co bych to svedla. Jestli na to vedro, nebo na to, že jsem holky podcenila a nenapadlo mě, že druhá bude ustavičně štěkat, pokud bud zrovna na place cvičit s první. A protože nás Tereza kamerovala, tak toho druhýho psa neměl kdo přizabít. Bela schytala 4 cviky s nulovým počtem bodů a Nelinka jenom 3 cviky za nulu. Jsem ráda, že holky držely spolu:)

31.5.2010

Aktualizace: Dopsáno povídání o krajské výstavě v Lysé nad Labem a o klubové výstavě v Penigu. U holek zaktualizovány přehledy absolvovaných výstav a Plánujeme.

29.5.2010

Konečně zas po dlouhé době výstava, na kterou jsem ráno vstávala až v půl osmé:) Vyrazili jsme totiž na krajskou výstavu do Lysé nad Labem, kde jsme měli rande s Arnoldem a jeho majiteli, kteří na výstavu taktéž tradičně vyrazili. Jirka tradičně zůstal doma, tvrdil, že bude dělat něco na baráku, ale pak se zjistilo, že si hrál s motorkou. Jak jinak, že?

A samozřejmě tradičně nemohla chybět ani Adélka, která byla přihlášená do soutěže Dítě a pes s naší trpělivou Belinkou:)

Jinak v kruzích nebyl ani jeden koberec, klouzalo to teda slušně. Jenom je mi záhada, jak to ten Arnold dělal, že mu ani jednou neujely nohy, mezitím co já jsem tam s holkama bruslila jako po másle, ačkoliv jsem jim na tlapy aplikovala protiskluzový sprej. Asi ho budu muset vyreklamovat pro nefunkčnost:)

Arnold a Nelinka si ze třídy vítězů odnesli ocenění výborný 1, vítěz třídy a Krajský vítěz. Bela byla ve třídě otevřené taktéž výborná a vítěz třídy. Závěrečné soutěže se protáhly díky klubovým výstavám, která bohužel nebyly včas ukončeny.

Adélka směle vyrazila do závěrečného kruhu a jaké bylo její zklamání, když si jenom stoupla s Belou do řady jako ostatní děti, dozvěděla se, že vyhrávají všechny děti, dostala Méďu Pusíka, lentilky a šla. Pak se ptala Olgy, proč tu Belinku nemohla vůbec předvést a jenom tam stála. Tak byla trochu zklamaná. Ono to předtím bylo pokaždé tak, že se doopravdy určovalo pořadí do 3.místa, tak jsme opět očekávali trochu napětí, které se tentokrát nekonalo.

Nakonec nastupoval do závěrečné soutěže Arnold a poté Nelinka. Trochu nechápu pořadatele. Hala jako kráva a oni spojí pouze dva výstavní kruhy do jednoho. Do kruhu se samozřejmě všichni psi nevešli, takže jsme byly seřazeni do dvou řad, aby nás tam všechny nějak nacpali. A to bych chtěla zmínit, že psi a feny šli samozřejmě zvlášť. O nějakém předvedení nebo dokonce v pohybu se nedá vůbec mluvit, byla jsem ráda, že jsem se vůbec vešla do kruhu.

Po výstavě jsme s Olgou vyrazily do kavárny, Adélka na zmrzku a já na kafe, už jsem začínala mít pomalu absťák:) Kolem šesté hodiny mě Olga hodila k našim, kde si mě s holkama později vyzvedl Jirka.

Opět trochu pohodová výstava, počasí také vyšlo, jenom ty venčící prostory mi na výstavišti v Lysé hodně chybí. Děkuji manželům Drdovým za pomoc s vystavením holek, naklonovat se zatím ještě neumím. Markétě děkuji za frťany a za koktejlíky, které si příště dám před posouzením v kruhu:) Olze děkuji za pokec, odvoz a za tentokrát docela hodnou a nekňourající Adélku:)

22.5.2010

Aktualizace: Do odkazu Video jsem přidala video Nelinky z její první obediencové zkoušky a pak ještě video, jak se Bela dělí o svou neexistující večeři s naším eklektem Herbertem. Pavla mi na to řekla, že by se o Herberta bála, tak jsem jí odpověděla, že já se rozhodně nebojím, protože je Belinka kolie:) Tak schválně, kdo bude mít pravdu:)
Pokud bude mít pravdu Pavla, tak mě ta pravda bude stát nějakých pár tisíc Kč:)

17.5.2010

Přidány fotky a bodové ohodnocení jednotlivých cviků k OB závodu v Letňanech, dále povídání o klubové výstavě, dopsání výstav u Nelinky a do videogalerie bylo přidáno video holek po vykoupání.

16.5.2010

S holkama od dlouhosrstek jsem vyjela do německého Penigu na klubovou výstavu, kterou měl posuzovat věhlasný britský rozhodčí pan Jimmy Tait. V autě nás jelo: tři ženský, dvě dlouhosrsté dorostenkyně, jeden dospělý dlouhosrsťák a moje holoprdka. Trochu jsme byli ve skluzu při odjezdu, což se odrazilo na příjezdu na výstavu. Posuzování mělo začínat od 10 hodin a my dorazili ve třičtvrtě. Takže to byl takový fofr, že jsem si nestihla vzít ani zelené pilule, ani prášky na střevní potíže a byla jsem ráda, že jsem se stihla převléknout. Vtipné bylo, že jsem pořád vyhlížela pana rozhodčího, který se nakonec vyklubal z dlouhovlasé paní, která seděla u stolu ve výstavním kruhu:)

Nelince se evidentně výstavní kruh nelíbil, posekaná a zmoklá tráva nebyla nic pro ní. A z vysokého pana rozhodčího taky odvázaná nebyla. Něco se jí na něm nelíbilo. Zřejmě podezřelé velmi pomalé a opatrné pohyby při prohlídce těla. Naštěstí to nebránilo v tom, aby Nelinka dostala svého posledního CACe a tím splnila podmínky pro udělení titulu Německý šampion. Další zemi máme z krku:)

Na výstavě jsme se hodně zdrželi, protože pan rozhodčí posuzoval přes 70 dlouhosrstých kolií a posudky se tradičně vydávaly až po posouzení všech psů, tak jsme to měli spočítané. Jinak počasí bylo o dost lepší než v sobotu v Řepči, občas svitlo i sluníčko. Čekání mi uteklo docela rychle. Pokecala jsem s holkama a v mezičase jsem chodila Nelině házet tenisák, protože se výstava konala na cvičáku, kde bylo všude spousta zatravněného prostoru a ještě k tomu prázdná posekaná louka.

Jinak Líbě Kuckové se s jí odchovaným pejskem Geronimem Leawrey povedl taky moc hezký kousek. Ve třídě šampionů v konkurenci dalších 5 psů získali titul CAC. Tak to doopravdy potěší.

Děkuji moc Lence Petráškové a Líbě, že mě sebou vzaly. Kamarádka, s kterou jsem měla původně jet, si to rozmyslela, takže jsem musela trochu improvizovat a Jirka bohužel nebyl moc nadšen, že mě musel ráno vézt až do Kralup. Ale naštěstí to za ten výsledek stálo.

Jo a abych nezapomněla. Samozřejmě, že sobotní halenčička v Řepči v tom studeném počasí, se poznamenala na mém zdraví, takže jsem chodila do práce s chřipkou.

P.S. Když se podíváte na oblečení pana Taita, tak ten na rozdíl ode mě musel dostat minimálně zápal plic:)

15.5.2010

Na tradiční výstavě Klubu collií a sheltií v Řepči u Tábora se Nelince povedl doslova husarský kousek, za který jsem já zaplatila krásnou chřipkou. Ve třídě vítězů jsme měly být s Lenkou Fránkovou a já si vzpomněla, jak byla loni oháknutá. Tak si říkám: nebudu vedle ní letos vypadat jako křupák, vezmu si holt taky jednou slušný oblečení a ty tři minuty v kruhu v tý šílený zimě snad nějak vydržím. Přijedu do Řepče, potkám Lenku na záchodě a od té se dozvídám, že tentokrát bude vystavovat free a že nemá zapotřebí ve svém věku trapčit jako debil v týhle zimě v halence. Tak mi to udělalo fakt děsnou radost, neb já "slušné oblečení" doslova nesnáším a moje free oblečení jsem si do kruhu doopravdy vzít nemohla:)

Mám dojem, že kraťandy přišly na řadu někdy kolem třetí hodiny. To už byla Nelinka hodně vymrzlá a já taky. Debil jsem si nevzala o mikinu navíc. Za chvíli jsme měly jít s Nelou na řadu, tak rychle převléknout a jít na to. Nela ve třídě vítězů získala ocenění výborná 1 a titul CAC. Bylo mi jasné, že nás čeká ještě běhání o titul Klubový vítěz. Fena z mezitřídy byla poslána z kruhu a francouzský rozhodčí se rozhodoval již jenom mezi Nelou a překrásnou finskou Mery Sabiny Havlíčkové. A k mému úžasu se rozhodl pro Nelu. No a tímto ještě mé mrznutí nekončilo:)

Pak se šlo ještě o titul BOB, o který nastupoval mladý pes, mladá fena, Sabiny Gideon ze třídy vítězů a Nelinka. Koukám jak blázen a nevěřím tomu - dostáváme i titul BOB (vítěz plemene). A to už mi bylo jasné, že mrznutí opět nekončí. Čeká nás napínavý souboj o titul BIS (vítěz výstavy), o který spolu soupeří vítězové šeltiček, dlouhosrstých a krátkosrstých kolií. Tak jsme nastoupili v zajímavém složení - zlatá šeltička, zlatá dlouhosrstka a zlatá holoprdka:)
A protože šeltičky posuzovala britská rozhodčí paní Margaret Lambert, tak si ještě individuelně prohlédla Nelinku a dlouhosrstku, aby se pak mohla s rozhodčím panem Jean-Paulem Kerihuelem svorné usnést na společném rozhodnutí.

A to rozhodnutí bylo: titul BIS získává krátkosrstá kolie:) Tak a mě málem vezli do Bohnic:)

Děkuji moc Ditě a Lence za krásné fotky na památku. A Hance Slámové se moc omlouvám za zdržení. Absolutně jsem netušila, že budu na výstavě strašit tak dlouho:)

5.5.2010

Aktualizace: Novinky, Plánujeme a Výstav u Nelinky. Markétko, bude ti to ke snídani stačit?:)

1.-2.5.2010

Nelinka má za sebou svou vůbec první zkoušku v životě a povedlo se jí splnit rovnou OB-Z na dobře s 215 body v Jarním závodu obedience v pražských Letňanech. Nela se v OB-Z utkala také se svým taťkou Nelsonem a porazila ho o půl bodu:)

Bela druhý den závodila podle OB-1. Zkoušku opět udělala na dobře s 211,5 body. A protože se jednalo o závod, umístila se na krásném 4. místě z celkového počtu 7 závodících v OB-1:) Mimojiné proti nám závodily bordery, dobrman, beauceron a belgičák. Takže musíte uznat, že na kraťandu je do docela hezký úspěch:) Fotky, případně nějaké video, přidám později.

Takže jak si bodově vedla Nelinka u rozhodčí Kristýny Másilkové?

* SEDNI ve skupině: 10 bodů
* LEHNI ve skupině: 5 bodů (Nelince se povedlo během odpoutávání vodítka vstát, musela jsem použít další povel k sednutí)
* Chůze u nohy: 5 bodů (Nelinka se v zatáčce trochu ztratila, na rovném úseku se více vzdálila od nohy a při zastavení si nesedla)
* Odkládání psa za chůze: 7 bodů (Myslím, že jsem dala povel navíc, nechtěla lehnout a pak šla opět jako na procházku, trochu se při vyzvednutí opozdila.)
* Přivolání: 5,5 bodů (Nelinka se nechala rozptýlit okolím, přivolání bylo pomalé a opět použit druhý povel, trochu víc se přede mnou zasekla a čekala, co jako bude dál:)
* Vyslání do čtverce: 7,5 bodů (Pomalejší vyběhnutí, zalehnutí na druhý povel, ale jinak dobrý.)
* Přinášení předmětu: 5 bodů (Paničce aport vypadl nervozitou z ruky, než ho stihla vrazit Nelině do tlamy.)
* Aport přes překážku: 9 bodů (Tentokrát se zadařilo, krásné rychlé tempo a přeskok překážky proveden kupodivu oběma směry:)
* Rozlišování: 7 bodů (Tady se Nelinka opět trochu zasekla při předávání aportu a stála ode mě dál, než by měla.)
* Ovladatelnost: 6 bodů (Polohy trochu pomalejší, ale ještě se Nelince v tom lehu nějak zalíbilo a nechtěla si znovu sednout k noze. Zadařilo se až na třetí povel.)

V neděli přišla na řadu Belinka a jak ta si vedla u rozhodčího Lukáše Jánského:)

* SEDNI ve skupině: 9 bodů (Mám dojem, že trochu hnula packou, když jsem k ní přicházela)
* LEHNI ve skupině: 10 bodů (Díky zajímavému okolnímu prostředí se Bela nenudila, čučela a znuděně neočuchávala zem)
* Chůze u nohy: 5,5 bodů (Tradičně normální, stála za prd, pomalá chůze opět o mnohem lepší než normální tempo. Rozhodčí na nás byl moc hodný)
* Odkládání psa za chůze: 8 bodů (Díky tradičnímu problému s chůzí nic moc, pomalejší zalehávání jako vždy.)
* Přivolání: 6,5 bodů (Belinka koukala po okolí a nedávala pozor. Pak něco jako zaslechla, tak se zvedla a opatrně vyrazila směrem ke mně. Nebyla si jistá, jestli slyšela dobře:) Zalehnutí opět pomalé, u předsednutí si sedla nakřivo).
* Vyslání do čtverce: 0 bodů (Sice se vydala dobrým směrem, ale na poslední chvíli si to rozmyslela. Na druhý povel již do boxu netrefila a zalehla mimo box. Na můj povel.)
* Přinášení předmětu: 7 bodů (Pro aport šla opět svým elegantním klusem, ale obloukem a s aportem zpět taky, opět křivé předsednutí.
* Aport přes překážku: 7 bodů (O dost pomalejší tempo než u Nelinky. K překážce cválala, pak již opět rychlejší klus, ale jinak pěkné předsednutí.
* Rozlišování: 8 bodů (Za to dostane na prdel. Ví moc dobře, co má dělat, ale zas hledala na zemi nějakou značku či co. Já jí dám,že bude očuchávat koberec, kde ty dřívka neležej. No, maximálně by jí zachránilo, že špatně vidí:)
* Ovladatelnost: 8 bodů (První sedni bylo na povel navíc, jinak reagovala docela rychle.)

Jsem hodně pyšná na Nelinku. Byly to její první zkoušky a zrovna v docela rušném prostředí, na které není zrovna moc zvyklá. Tedy na prostředí výstav samozřejmě ano, ale vedle se posuzovali němečtí ovčáci, kteří děsně štěkali, na druhé straně byl další kruh, do toho hrálo rádio, okolo diváci a v tomhle všem mě měla Nelinka slyšet a ještě vykonávat moje povely. Uznávám, občas to byly povely dva, maximálně tři. A ještě ke všemu nebyla na place sama se mnou, ale pohybovaly se tam takové dvě paní s blokama v ruce, které jí pozorně sledovaly a hrozně vážně se tvářily:) A to ještě nepočítám stewarda:)

25.4.2010

Na dnešek byla naplánována akce Z. Protože jsem sehnala zájemce o ty moje rybí přírůstky, rozhodli jsem se při té příležitosti kompletně vyčistit jezírko. Jirka den předem zkusil vycucnout hadicí vodu z jezírka, abysme nemusela 1.000 litrů vynášek v kýblech. Do rána by se vyčerpala všechna voda, proto jsme s vypouštěním museli přestat, neb se tam chudinky malé už plácaly v bahně.

Jirka je vylovil a rozdělil do kýblů. Potom vybral všechno to smradlavé bahno a stěny jezírka chtěla očistit wapkou, ale moc to nešlo. Já jsem mezitím musela uklízet a připravovat něco pro návštěvu, protože měl Jirka ten den svátek. Teda, radši bych fakt dělalo to jezírko, než chlebíčky. Po znovunapuštění jezírka jsem se pustila do přesazování vodních květin. Také jsme vynosili ze sklepa lekníny a prdli je do jezírka. Ještě jsem si nově osázela můj dřevěný škopek, který mi Jirka přenesl konečně na terasu. Už je to tam zase krásné:)

V neděli si pro karasy přijela kamarádka Kamila, která je vezla kamarádovi. Myslela jsem, že se zdrží déle, ale nedali si říct. Už se moc těším, až se Kamile její sešroubovaná noha zahojí a budeme spolu konečně trénovat.

Druhou várku karasů si druhý den odvezli majitelé Arnolda a tím jsem se všech mršek zbavila a mám je z krku. Teda všech ne, samozřejmě jsem si nechala ty staré ryby a ještě jsem jim tam vypustila jejich oblíbenou závojnatku.

Ještě jsme se museli s Jirkou smát, když se Kamila ptala, co za ty ryby budeme chtít. Vzpomněli jsme si, jak jsme sháněli ryby a jeden Jirkův příbuzný nám jich šest chytnul a nic za ně nechtěl. Hrozně jsme se tomu divili. Už se nedivíme. Jsem ráda, že kluci šli do dobrých rukou a bude o ně hezky postaráno:)

17.4.2010

Tak nám vybouchla sopka. A zase jsem to všechno zakřikla, jak jsem se děsně těšila. Gerard O´Shea nemohl tedy dorazit do České republiky a pokračovací vystavovací seminář byl proto zrušen.

V ten samý den se ve Dvoře Královém konal závod v obedienci, a protože se ve třídě OB-1 uvolnilo jedno místo, mohla jsem se s Belou také zúčastnit. No, kdybych věděla jak dopadneme, tak jsem radši zůstala doma a uklízela barák:)

Belinka evidentně neměla svůj den, který zahájila nulovým počtem bodů při dlouhodobém odložení do lehni, neb byla brzy ráno ještě rosa a ona si přece nenechá studit bříško. No nic, všichni ostatní psi ve skupině leželi, pouze ta moje koza krátkosrstá stála.

Další bojkot přišel při námi oblíbeném cviku chůze u nohy, kdy šla Belinka tentokrát více než na procházku. Zajímalo jí všechno okolo, občas si odběhla blíže se podívat, co to tam je za páskou zajímavého a já jsem uvnitř sama prováděla pochodové cvičení dle pokynů stewarda. Byl to moc hezký pocit:)

Odkládání za pochodu také moc hezké. Belinka se místo lehnutí uklonila a když už jí bolela záda, tak se tak nějak zvláštně posadila.

Na přivolání jsme se vůbec nedostaly. Steward velí: povel, já velím: lehni. Steward velí: poslední povel, já velím: čekej. Steward velí: od psa. Já tedy vycházím směrem od ležícího psa. Ujdu tři metry a steward velí: konec cviku. Otáčím se a copak to nevidím. Belinka si to cupitá za mnou. Tudíž další nula.

U vyslání do čtverce se trochu probrala, do čtverce tedy (byť na druhý povel) aspoň doklusala a lehla.

Přinášení předmětu - tradičně čuměla po všech vejrech a nekoukala se, kam steward aport pokládá. No, naštěstí ho našla a přinesla, obligátně s křivým předsednutím.

Následoval aport přes překážku, kdy Belinka pro něho docela hezky skočila i ho svižným tempem přinesla, tak jsme nějaký bodík dostaly.

No a rozlišování předmětů ukončilo naši dvůro-královou závodnickou kariéru. Belinka zlobila, schválně přešla předměty, aby mohla čichem prozkoumat okolí. Nevím, jestli dát další povel, nebo čekat, jestli teda laskavě začne hledat to, co má. No, mé dilema bylo brzy vyřešeno. Belinka přisedá na bobek a čůrá. Tak a následovala naše první obediencová diskvalifikace ze závodu:)

Tak nějak jsem si myslela, že lehce se disknout můžou jenom agilitníci. Tak jsem si to rovnou vyzkoušela taky:)

16.4.2010

Konečně se mi podařilo domluvit návštěvu Nelinčiny polosestry Brenny, neboli Brenušky. Její majitelka Dáša dorazila kolem půl osmé večer k nám do Benátek. Dvakrát teplo a světlo už rozhodně nebylo. Zkusily jsme udělat pár fotek těch našich dvou sester, ale bohužel Brenuška je holka neposedná, tak se nic moc nepovedlo.

Každopádně bylo vtipné, když chovatelka Sabina psala, že budu čumět, že Brenna je naklonovaná Nelinka, akorát ještě trochu vylepšená. Holky jsou totiž po stejné mamce. No, byť jsou holky samozřejmě každá trochu jiná, mají neskutečně stejný výraz a Dáše se podařilo Brennu si dvakrát splést s Nelou a to jí dokonce krmila pamlskama a říká jí: no vidíš Brenuško, jak ti to Platinum chutná. Jenže Brenuška jí stála za zády:)

Pak jsme doma prolezly všechny moje psí hlavolamy, mojí zoologickou, knížky, hračky, domečky, cvičební pomůcky, hřebeny a v deset hodin večer Dáša odjížděla domů jako na koni:)

Nikde to neříkejte, ale já jsem si Nelinku taky dvakrát spletla:)

11.4.2010

Další pokus o získání titulu CAC z německé výstavy v Drážďanech byl úspěšný. Sice tomu stále nemůžu uvěřit, ale fakt se nám to povedlo. Výstava byla zpočátku trochu hektická, neb jsme ke kruhu dorazili tak po třičtvrtě na deset a posuzování začínalo od 10 hodin. Kámoška Tereza neměla zaplacený výstavní poplatek, takže já jsem se nemohla jít převléknout, neb jsem musela hlídat naše drahé věci:) Nervozita začala narůstat a endiaron nezačínal zabírat:( Nakonec se podařilo vše logisticky zajistit a nic nám nebránilo vyrazit do výstavního kruhu.

Nela ve třídě šampionů porazila německou fenu a získala titul CAC. Pak se běhalo o titul CACIB, protože z tradiční národní výstavy udělali pořadatelé po novu mezinárodní výstavu:) Nela, mrška jedna, zase zlobila a tahala mě doprostřed kruhu. Už aby jí to brzo přišlo. Nemůžu jí pořád jako blbec tahat zpátky, pak z toho jejího skvostného ladného běhu je jenom běh motajícího se psa. A to já teda rozhodně nepotřebuji. Naštěstí tento drobný nedostatek paní rozhodčí Ildikó Muzslai nevadil a zadala Nelince titul CACIB. No a aby nám udělala ještě větší radost, tak nám nadělila i titul BOB. Jako fakt neskutečný. Druhá zahraniční výstava v letošním ruce a opět druhý BOB. To se Nelince teda hódně povedlo:)

Tak a teď už nám ke štěstí zbývá už jenom jeden titul CAC z německé výstavy. Tedy pokud neberu v úvahu, že nutně potřebujeme ještě jeden titul ze Slovenska a z Rakouska. A pak už fakt slibuju, že budeme sedět doma na zadku a obediencovat a obediencovat ......:)

4.4.2010

Slíbila jsem vám fotku vzbuzených ještěrů. Rozvaleného Cleouška vám fakt musím ukázat. A ještě fotku časně jarního jezírka. Jinak pacholci karasové zase nezmrzli, takže jich mám v jezírku minimálně 30 na objem 1000 litrů:(

Snad se najde někdo, kdo si je vezme. Jinak je chudinky malý budu muset poslat do světa, teda jako do Jizery. A pak se budu moct konečně vrhnout do kompletního vyčištění, které jezírku slibuji už dva roky:)

3.4.2010

Na XI. Pojizerskou krajskou výstavu jsem jela sama bez Jirky, ten musel nutně na nějaký motorkářský sraz. No, tak zas úplně jsem nejela, tradičně si mě vzali pod křídla manželé Drdovi od Arnolda. Počasí se docela povedlo. Ze začátku byla zima, ale pak i vykouklo sluníčko.

Nechápu, ale náš kruh byl opět vevnitř v hale. Pořád mi je záhada, proč velká plemena, která se musí prezentovat také v pohybu, dávají dovnitř. Kruh byl pidi a stůl byl ještě tak blbě umístěn, že se tam fakt nedalo vůbec rozeběhnout.

Belinku vystavovala Lucka od mé kamarádky Olgy. Bele se moc běhat nechtělo, bylo vidět, že se holky dlouho neviděly a netrénovaly:) Nelince se taky v kruhu zrovna dvakrát nelíbilo a zase mě při běhání tahala doprostřed. Dostane asi brzo na zadek:) Nakonec Bela získala ocenění výborná 1, vítěz třídy a Nela ve třídě vítězů výborná 1, vítěz třídy a titul Krajský vítěz.

Arnold získal ve třídě vítězů stejné ocenění jako Nela, takže Krajský vítěz:)

Pan rozhodčí se s posuzováním necrcal, díky tomu jsme byli už v poledne doma. Což bylo super, člověk stihnul doma i něco poklidit před těmi velikonocemi:)

28.3.2010

Oželela jsem mnou dlouho dopředu plánovaný coursingový závod a přihlásila jsem obě holky na obediencové zkoušky nanečisto, tj. zkouška v rozsahu všech 10 cviků posuzovaná a bodovaná rozhodčím. Jenom s tím rozdílem, že psovod může psa po každém cviku odměnit pamlskem či hračkou. Tato zkouška se samozřejmě nezapisuje do výkonnostního průkazu. Zkouška se konala v pražské hale v Libuši a rozhodčím nebyl nikdo jiný, než předsedkyně klubu obedience Kristýna Másilková za asistence Lucky Stemmerové:) Nelinka ještě nikdy nebyla cvičit na nějaké zkoušce nebo závodě, takže jsem to brala jako možnost vyzkoušet si, jak bude reagovat v cizím prostředí a za mé nervozity. Natrénováno jsme moc neměly, protože posledních 14 dní jsem se k tomu nedostala. Jeden týden byly holky na hlídání u našich a druhý týden byla na hlídání jenom Belinka a Nelinka si se mnou trajdala po Itálii. Takže Nelinky výkon tomu odpovídal:)

*  SEDNI ve skupině: 10 bodů
*  LEHNI ve skupině: 10 bodů
*  Chůze u nohy: 0 bodů (Totální propadák, vycházková chůze s delším vzdálením od psovoda.)
*  Odkládání psa za chůze: 6 bodů (Myslím, že jsem dala povel navíc, nechtěla lehnout a pak šla opět jako na procházku.)
*  Přivolání: 10 bodů (Byly jsme pochváleny za krásné přivolání:)
*  Vyslání do čtverce: 5 bodů (Musela jsem použít 3 povely k zalehnutí. U OB-Z jsou 3 povely naštěstí povoleny.)
*  Přinášení předmětu: 7 bodů (Opět problém s chůzí u nohy, jinak aport nesla a neupustila ho.)
*  Aport přes překážku: 0 bodů (Přeskok nemáme ještě kompletně dotrénovaný, pro špatně hozený aport oběhla překážku.)
*  Rozlišování: 8 bodů
*  Ovladatelnost: 9,5 bodů (Mile mě překvapila:)

Pokud by byla zkouška oficiální, tak jsme dosáhly 211, což je na dobře:)

No a pak přišla na řadu naše Belinka:)

*  SEDNI ve skupině: 10 bodů
*  LEHNI ve skupině: 7 bodů (To 2-minutové ležení je na ní furt nějak dlouho, ke konci načuchává zem)
*  Chůze u nohy: 6 bodů (Chůze opět nestála za nic a byla o dost horší než na závodech v Brně.)
*  Odkládání psa za chůze: 7 bodů (Opět nám to kazí chůze, jinak lehla hezky a nepřevalila se na stehno)
*  Přivolání: 7 bodů (Nacválala jak magor a špatně se jí brzdilo. Druhá část přivolání nám byla vytknuta za pomalost)
*  Vyslání do čtverce: 0 bodů (Ten raketový start na první povel nikdo nečekal a já už vůbec ne. Takže než jsem se vzpamatovala a zařvala "lehni", tak čuba sice střelhbitě lehla, ale za čtvercem mezi diváky. To jsem se fakt musela smát, to se nedalo.)
*  Přinášení předmětu: 6,5 bodů (Pro aport šla až na druhý povel a opět nevěděla, kde aport je. Tradičně se nedívala na stewarda, kam aport pokládá, a honila přitom lelky, opice jedna.
*  Aport přes překážku: 9 bodů (Nádhera, byly jsme pochváleny za hbité přinesení aportu. Moc se jí to povedlo a byl to nejlepší aport, co jsem u ní na zkoušce dosud viděla. Teda když nepočítám to křivé předsednutí a přisednutí:)
*  Rozlišování: 8,5 bodů (Ke dřívkům šla do oblouku a nějak si je tam vyměňovala.)
*  Ovladatelnost: 10 bodů (Krásný, rychlý.)

Belinka by opět udělala na dobře a "velmi dobře" by nám to uteklo zase o pouhého 1 a půl bodu. Už se blížíme. Pomalu, ale jistě:)

20.3.2010

Každoroční členská schůze Klubu chovatelů collií a sheltií se konala opět poblíž Prahy, což pro mě byla docela dobrá zpráva, vzhledem k tomu, že jsem dorazila domů v půl druhé ráno. Být schůze u Tábora, jako v minulých letech, tak to asi fakt nevstavu. Na schůzi jsem sebou brala Nelu. Já, jako počítačka klubové soutěže Pes roku, jsem měla za úkol vyhlásit vítěze za rok 2009. Takže jsem si při vyhlašování Nejlepší dospělé feny pogratulovala sama sobě:)
Podrobné výsledky této soutěže naleznete níže v únorových novinkách.

Každopádně se v letošním roce již na výstavy v takovém rozsahu nechystám. Nelinku vystavování zrovna dvakrát nebere a rozhodla jsem se, že je čas ukázat, že mám své želízko nejen v ohni, ale také v obedienci:).

15.-19.3.2010

Seminář v Itálii se Susan Garrett byl bomba! Stálo to za ty prachy a jsem moc ráda, že jsem se tam vypravila. Vyprávění doplním později, čekám na fotky od dvorní fotografky:)

28.2.2010

A protože vykouklo trochu sluníčko, rychle jsem poprosila Jirku, ať zkusí udělat nějakou hezkou jarní fotku. Ty hnusné tmavé zimní fotky už mě doopravdy přestávají bavit.

A když už jsem foťák pracně vyndala ze skříňky, řekla jsem si, že vám pro potěšení oka vyfotím mé aktuálně kvetoucí orchideje. Příště vám vyfotím ještěrky, ty jsme zatím z důvodu úspory nákladů za elektřinu úplně nevzbudili:)

27.2.2010

Společnost SOF.Anubis, s.r.o.vyhlásila nultý ročník soutěže o titul TOP Coursing Runner 2009 - soutěž o neoficiální titul pro všechny, kdo nemohou získat oficiální titul Coursingový vítěz ČMKU. Titul Coursingový vítěz pro nechrty bylo možné naposledy získat za bodovací závody uskutečněné v roce 2008. Proto jsem byla ráda, když Anubis přišel s nápadem pro uspořádání této soutěže. A protože jsme naštěstí splňovali podmínky pro účast, rychle jsem holky přihlásila. V časopisu Pes přítel člověka byly zveřejněny výsledky a já se tak dozvěděla, že v plemenu krátkosrstá kolie se Belinka umístila na prvním místě a Nelinka na druhém. Rozhodování bylo rychlé. Místo tréninku obedience v Praze jsme s Jirkou vyrazili směr Kunětice u Pardubic, kde se konalo slavnostní vyhlášení této soutěže.

V Kuněticích v restauraci jsme si dali výborný gulášek, zúčastnili se vyhlášení soutěží, převzali ceny a v osm hodin jsme vyrazili domů. Bohužel jsme nebyli přítomni až do konce, měli jsme to domů trochu z ruky a nechtělo se nám jezdit domů v noci. Bylo mi líto, že se vyhlášení výsledků soutěže zúčastnilo velice málo lidí. Je škoda, že se majitelů psů do soutěže sice přihlásili, ale na slavnostní vyhlášení nepřijeli. Myslím, že společnost SOF. Anubis měla s touto soutěží hodně práce a dala si na ní skutečně záležet.

Pevně věřím, že 1. ročník této soutěže již bude majiteli psů náležitě doceněn a bude tomu také odpovídat i účast na akci v roce 2011, kde budou oficiálně vyhlášeny výsledky za rok 2010.

13.-14.2.2010

O tomto víkendu jsem se s Nelou zúčastnila semináře o vystavování psů, který pořádala Petra Krejčová pod záštitou Českého klubu rhodeských ridgebacků a jako přednášející byl pozván až z dalekého Švédska Gerard O´Shea, rodák z Irska. Gerard O´Shea se narodil v roce 1964 v Irsku a 20 let byl zapáleným chovatelem rotvajlerů. Kromě nich měl i jiná plemena – pudly (standardní a toy), pekingské palácové psy, akity, tibetské teriéry a whippety. Plemenem na prvním místě pro něho však byli vždy rotvajleři. Gerard byl aktivním členem Rottweiler klubu v Irsku a 4 roky, než přesídlil do Švédska, byl jeho prezidentem. Od roku 1991 je mezinárodním rozhodčím exteriéru a chová ve své chovatelské stanici "Just Ask" (Švédsko). Gerard není jen mezinárodním rozhodčím, chovatelem a profesionálním handlerem, je také velmi charismatický člověk a výborný učitel.

Vzhledem k tomu, že poplatek za tento víkendový seminář nebyl zrovna dvakrát levný, přemýšlela jsem zda se přihlásit se psem, či bez psa. Po zvažování jsem se rozhodla do toho ty peníze vrazit a každopádně nelituji. Seminář začínal každý den od 10 hodin a trval do 13 hodin. První den jsme se učili chodit se psem v kruhu, nedívat se na něho, pouze občas trochu pochválit, pokud šel dobře. Dále jsem se učili, jak z klidného postoje docílit toho, aby pes okamžitě zareagoval a dal se na pokyn rozhodčího do klusu, aby z klusu okamžitě zastavil a soustředil se na handlera.

Druhý den jsme pokračovali na principu pozitivního posilování, kdy jsme jako target a klikr v jednom použili svou ruku pro udržení psa ve výstavním postoji. Potom nám Gerard ukázal, jak rychle a jednoduše poupravit končetiny psa, pokud se nám špatně postaví do postoje. No a nakonec nás čekala simulace posuzování v kruhu, kdy jsme byly rozděleni do tří skupin. Handleři si stoupli vedle sebe, psi připravili do postojů a Gerard šel od jednoho k druhému, zkouknul zuby, varlata, přejel přes tělo psa a šel rychle k dalšímu. Pak následovalo oběhnutí jednoho kolečka a opět postavení do postojů. Na to už jsme měli míň času, pak zase prohlídnutí psů, další kolečko a další zkrácení času potřebného na postavení psa. Šlo tedy o trénink našich reakcí a toho, jak v minimálním časem dostat psa do optimální pozice a ještě se soustředěným výrazem:)

Gerard nám rozšířil další obzory, byl doopravdy výborný učitel a o jeho hereckých schopnostech se nedá pochybovat, u semináře jsme se tedy všichni hodně nasmáli.

Pořadatelé přislíbili v budoucnu pořádání dalších kurzů s Gerardem, takže máme na co šetřit:)

9.2.2010

Níže pod příslušnými odkazy naleznete výsledky soutěže PES ROKU za rok 2009, kterou pořádá Klub chovatelů collií a sheltií Praha. Tímto chci všem poděkovat za rychlou spolupráci při posílání tabulek a příslušných dokumentů, neb díky tomu jsem mohla oznámit vítěze tak brzy:)

Velké poděkování patří také hlavně Pavle Kůsové a dalším, kteří zpracovali výsledky z českých výstav.

Tak se kochejte:)

6.2.20100

Tak už je to tady. Ve 4 hodiny ráno jsme vyráželi se Zuzkou Coufalovou a Janou Salabovou směr Brno. Já jsem tedy jela závodit v OB-1 a Zuzka s kavalírkou Jazee v OB-Z, Jana jela jako divák a psychická podpora:) Tento závod se konal v hale v kruhu pro závěrečné soutěže, tudíž jsme měly mít s Belou premiéru v hale, tak jsem byla na náš výkon moc zvědavá. Musím přiznat, že má nervozita mě stále neopustila, takže to odnesly 4 zelené pilule na nervy a 3 imodia:)

Po odcvičení začátečníků šly na řadu "jedničky". Závodících nás bylo jenom šest, takže na skupinové odložení se dělala pouze jedna skupina, nebylo nutno nás rozdělovat. Belinka si tradičně trochu čuchla, koza jedna. Myslela jsem, že aspoň na koberci by mohla dát pokoj.

Na řadu jsme šly hned jako druhé. Chůze tradičně nic moc, i když na videu to zas tak hrozně nevypadá, jak jsem si myslela. Řekla bych, že tam je jistý pokrok vidět:)

Na odkládání ve čtverci mě teda neočekávaně vypekla. Nasadila jsem pomalejší tempo, abysme při obcházení čtverce nezapojovaly opět prvky z dogdancingu, jak je naším obvyklým zvykem. Bela krásně lehla na první povel, tak jdu, obcházím první kužel, zahýbám za dalším, nenápadně mrknu na Belinu a ona mrcha leží na kýtě. Asi se jí ta moje chůze zdála hodně pomalá, tak si chtěla trochu odpočinout. V duchu si říkám: tak jestli jí z tohodle povalování dostanu jedním povelem k noze, tak to budu hodně dobrá. Kupodivu se povedlo. Sice jí trochu trvalo, než se k noze zpátky přiřadila, ale naštěstí to stihla.

U vysílání do boxu mi udělala neskutečnou radost, neb do něho poprvý na zkoušce OB-1 fakt trefila:) Sice do něho naklusala, ale já jsem se lekla, že mi ho tradičně přeběhne, tak jsem zařvala na celou halu "lehni" a modlila se, jestli jsem trefila ten správný okamžik a jestli se Bela neotočí a neudělá tradičně pár kroků z boxu ven než lehne. Sláva, vyšlo to, žádná část jejího těla nepřečuhovala:)

Po vysílání do boxu následovalo přinášení aportu položeného stewardem. Tady jsem bohužel musela použít jeden povel navíc pro vyslání pro aport. Divný, že by nám už začínala Belinka hluchnout?:) Jinak pro aport krásně elegantně doklusala a svým klusacím tempem naklusala zpátky do předsednutí:)
Proč by pro něho měla asi letět jako magor, když jí ten aport nikam neuteče, to je přece jasný, ne?

Aport přes překážku byl málem za nulu. Podařilo se mi aport hodit do strany z osy překážky. Bela skočila, vzala aport a přímým směrem ke mně to měla fakt mimo překážku. Říkám "hop" a už vidím, jak Bela vyráží přímou čárou ke mně. Tak a je to jasná nula, říkám si. Houby, Belině se rozsvítilo a normálně se stáčí přes překážku a skáče. Neuvěřitelné. Ona je na mě tak hodná:)

Další na řadě je disciplína, která Belině nedělá problémy, ale dneska si na mě musela něco vymyslet. Steward pokládá napachované dřívko k ostatním. Já nevím, které to je, neb jsem při pokládání otočená zády. Po otočení zpátky vysílám psa pro mnou napachované dřívko. Pes nějaké bere, nevím, zda správné. A najednou ho děsně zaujímá nalepená značka na koberci, odkládá dřívko a značku jde prověřit. Po prověření se vrací k hromadě dřívek, bere první, které mu padne do tlamy, a nese ho ke mně. Heč, tentokrát to máme za nulu. Druhé zvednuté dřívko už to správné samozřejmě nebylo, neb se Belinka už neráčela nosem zjistit, které je to správné.

Další cvik "sedni, lehni" metr před psovodem se nám také trochu zlepšil. Belinka tentokrát předvedla o něco rychlejší změny poloh než obvykle.

Tyto zkoušky posuzoval rozhodčí Milan Oliva, stewardovala Hanka Böhme. A protože to byl zároveň Zimní závod, podařil se nám husarský kousek. S naším bodovým hodnocením jsme se dostaly s Belinkou na úžasné druhé místo. Taky se Vám tomu nechce věřit? Fakt bomba pocit stát poprvé v životě se psem na bedně. Akorát radost mi trochu zkazil ten pytel granulí Biomill, který Belinka Nelince vyhrála. Tak ten bysme asi metrem a autobusem nepobraly a řidič by mě asi vyhodil. Jana byla tak hodná, že mě cestou domů hodila až na Čerňák, kde si nás i s pytlem převzal Jirka:)

A tady máte hodnocení, které jsme si odnesly:224 bodů (známka dobře)

*  SEDNI ve skupině: 10 bodů
*  LEHNI ve skupině: 9,5 bodů
*  Chůze u nohy: 6,5 bodů
*  Odkládání psa za chůze: 6 bodů
*  Přivolání: 6,5 bodů
*  Vyslání do čtverce: 8,5 bodů
*  Přinášení předmětu: 6,5 bodů
*  Aport přes překážku: 8 bodů
*  Rozlišování: 0 bodů
*  Ovladatelnost: 8,5 bodů

P.S. 1: Sice jsme zkoušku udělaly zase na dobře, jenže nám chybělo jenom půl bodu na známku velmi dobře, takže to beru tak, že jsme se s Belou skoro o jeden stupeň zlepšily. Ale těch nervů, co mě to stálo:)

P.S. 2: Málem bych zapomněla - v odkazu Video najdete naše humorné vystoupení.:)

27.1.2010

Velký pokles teplot pod bod mrazu a ještě k tomu hromady sněhu mi narušily plány s dopilováním některých cviků na ty naše únorové zkoušky. V těch kopcích sněhu, co máme na zahradě, se vysílání do boxu blbě trénuje, natož nějaká chůze u nohy, to bysme s Belinkou asi moc daleko nedošly.

Jediné volné místo, které jsem objevila kousek od domova, je staré parkoviště u nově postavené sportovní haly. Je pravda, že po stranách, kde parkují auta, je led, ale prostředek je už bez sněhu, tak tam můžeme aspoň trénovat přivolání a vysílání do čtverce. Chůzi jenom krátkou rovně a zpátky a možná pár obratů. Delší chůzi nezvládneme, buď bychom narazily do auta, nebo si ustlaly s Belinkou na ledu:)

Každopádně děláme návštěvníkům sportovní haly kulturní vložku. Ještě, že je tma. A už si začínám zvykat na ty průpovídky okolojdoucích. Nejdřív se mě ptaly, jestli to je nějakej soukromej cvičák, když viděli ty svítivě oranžové kužely uprostřed parkoviště. Ale lepší byl jeden pán minule. Šel si pro něco do auta a ptal se, jestli ten pes není na baterky:) Kéž by, to bych nemusela jak debil trénovat a mohla jenom nenápadně na zkouškách mačkat dálkáč:)

Ale dneska jsem to fakt vzdala, těch několik vrstev oblečení jsem si srab odmítla na sebe vzít a Jirkovi jsem řekla, že nejsem sebevrah. Tak a počkám, až se trochu oteplí:) Snad to nebude až v březnu, to už by bylo hodně pozdě:)

P.S. Jestli ty ryby přežijou i letošní zimu, tak jim asi budu říkat, že jsou malí copperfieldové:)

17.1.2010

A Nelince jsem na druhý den připravila výlet do Norimberka, aby jí to náhodou nebylo líto. Takže ráno vstávání v půl čtvrté, do postele jsem šla tradičně v půl dvanácté a stejně jsem neusnula. V půl šesté jsme měli rande na Zličíně s Markétou Kroupovou a jejím manželem Jindrou, kteří jeli na výstavu s Nelinčiným strejdou Jimem (Georg Krásná Louka), dobře známým ze závodů ve flyballu. Ještě, že má Markéta hodnou tchýni, která jí půjčila auto s náhonem na 4 kola, protože jinak bysme do Norimberku přijeli nejspíš až na závěrečné soutěže. Cestou nám sněžilo, v Německu naštěstí pilně uklízeli, tak tam už to bylo o něco lepší. Každopádně po přijetí na výstaviště trochu pršelo.

Tradičně opět zmatky v halách, naše plemeno přesunuli až nakonec posuzování, takže jsme celou dobu čekali, než přijdeme na řadu. Fakt super, vzhledem k tomu, že se člověk nervoval celé dopoledne i odpoledne. Jako byste mě neznali, že? Prostor na venčení nic moc, jenom jeden pidi plácek se sněhem, ostatní dlážděné, venku u zdí balíky slámy, které měli zřejmě psi občůrávat. Nelina nečůrala ani náhodou, a na řadu jsme přišli až kolem 13.45:) (Koza čůrala až v sedm večer)

Jinak podlaha byla natřená betonová (taky jaká jiná), takže to klouzalo jak blázen. Dlouhosrstky tam chudinky klouzaly jak po másle. Já jsem zalitovala, že jsem sebou nevzala protiskluzový sprej (pro psa) a místo kozaček něco s traktorovou podrážkou (pro mě). Světe div se, ta naše dračice běhala v kruhu, jako by se nechumelilo. Mezitím, co já tam běhala jako p....., abych se náhodou nerozplácla. Pak jsme běhaly s německou blue-merle fenkou o CACIBa a dostaly jsme ho. Nakonec se šlo o BOBa, kdy měla Nela o tento titul běhat se strejdou Jimem a německým mladým psem a fenou. Postavili jsme psi do postojů, oběhli jedno kolečko a paní rozhodčí Ursula Langer neváhala a vydala se potřást rukou, nám! Bomba, to jsem doopravdy nečekala.

Na závěrečné soutěže jsme nečekali, za CACIBa byl už sám o sobě nádhernej pohár, tak jsme nakoupili ještě nějaké pamlsky a vyrazili k domovu. S Nelinkou jsme opět cestovaly ze Zličína metrem na Čerňák, kam pro nás pro změnu přijel Jirka:)

Děkuji moc Markétě a Jindrovi, že mě vzali sebou. Že jsme si to užili a že jsme se v pořádku vrátili domů. A samozřejmě gratuluji Jimovi k dalšímu titulu CAC a CACIB.

16.1.2010

Dneska nás s Belinkou čekal trénink obedience u Zuzky Coufalové v Praze. Vyrážely jsme v osm hodin ráno autobusem na Černý Most, pak jsme jely metrem na Zličín a nakonec autobusem do Libuše. Z Belinky je teď velká cestovatelka, akorát jí děsně štve ten košík:) Na tréninku jsme opět zjistily, že nic neumíme a v půl jedné jsme vyrazily zpět domů, neb jsme bohužel musely pospíchat kvůli rodinné oslavě:(

Tak jestli za ty tři týdny nehneme s tou prokletou chůzí u nohy a s vysíláním do boxu, tak snad do žádnýho Brna radši nepojedu. Je to pořád jak začarovanej kruh.

11.1.2010

Tady máte důkaz místo slibů, že kraťanda vychází se všemi zvířaty:) Bertíkovi bylo v obýváku samotnému smutno, tak se přišel podívat, co tam ta Belina žere dobrého.

Pes i papoušek vyvázli bez zranění:)

6.1.2010

Nelinka dnes oslavila své 3. narozeniny:) O svůj soukromí dort tentokrát přišla, musela jsem zůstat dýl v práci, nestihla bych ho už udělat. Musela ho tedy nahradit konzerva se svíčkama a jako přídavek další hračka. Samozřejmě jich máme doma málo.

Hlásím, že Nela nechytla, byla pod dozorem:)

Jirka si pro ní jako překvapení připravil nová dvířka do obýváku, abychom tam nemuseli pořád přenášet to šílené těžké prkenné monstrum. Byl pyšný nato, jaký krásný design vymyslel a jak tam budou mít holky přes den víc světla. Vymyslel si totiž provazový výplet. Myšlenka to byla hezká, ale nějak si zapomněl změřit šířku hrudníku naší malé dračice. Večer nás samozřejmě vítaly obě z obýváku za zavřenými dveřmi. Naše v současné době trochu obéznější, vzorná Belinka se tam nějak prosoukala taky:)

Další den tedy Jirka přikoupil další lano a provlékl ještě tři řady po délce. Tak tím už se holky fakt neprotáhnou. Byl z toho přidání dalších řad hodně smutný, rozhodilo mu to tu jeho designovou koncepci. O to víc ho naše děvčata překvapila odpoledne po návratu z práce. Vodorovné řady byly na některých místech překousány a holky ho opět vítaly z obýváku.

Co teď? No nic, další pokus. Místo vodorovných lanových řad byly přidány tři řady ocelového drátu. Tak jestli tohle rozeberou, tak už je Jirka asi fakt přizabije. Další návrat z práce domů a ..... psi opět v obýváku. A jak si to vysvětlíte tentokrát? Jak? No asi tak, že jsou dvířka zavírána na magnet s otvíráním do kuchyně, tudíž k sobě. Ano, dvířka byla skutečně otevřena dovnitř do kuchyně:)

Poslední pokus: dvířka každé ráno zabezpečujeme proti otevření, než Jirka vymyslí nějaké elegantní rychlé bezpečnostní zavírání:)Snad ta dvířka do té doby nerozkoušou:)

5.1.2010

AKTUALIZACE: Holkám jsem konečně doplnila rodokmeny s předky. Na fotky předků si budete muset ještě chvíli počkat:)

1.1.2010

Přejeme Vám všechno nejlepší v Novém roce, hodně zdraví a spoustu radosti s vašimi miláčky, nejen zvířecími:)

31.12.2009 - 1.1.2010

Oslavu Silvestra jsme zvládli na jedničku. Bohužel jsem musela do práce a po návratu domů jsem si vzala Belu ještě na chvíli na zahradu oživit překážku a chůzi u nohy. Někteří nedočkavci začali s oslavou o něco dřív, ale Belině to vůbec nevadilo a cvičila, jako by se nechumelilo.

Večer Jirkovi nebylo dobře, tak si šel lehnout a vzbudil se až na přípitek. Bela opět petardám a ohňostrojům nevěnovala pozornost. Jenom Nela se trochu zmateně dívala co se děje, ale když viděla, že jsme všichni v pohodě, tak se taky zklidnila.

Jo a pro pobavení:) Jirka dostal za úkol koupit něco na jednohubky, protože já bych to cestou z práce už nestihla. Jirka byl vzorný, koupil něco na jednohubky, ale myslel si, že tím myslím, že rohlíky mám, že má něco koupit jako ně. Tak jsme k nakrájené klobáse, sýru a okurce přikusovali chleba:)

REKAPITULACE ROKU 2009:

Nela:
oficální získání titulu Junioršampion Rakouska, Český šampion, Šampion Polska a Maďarska
splnění podmínek pro udělení titul Český grandšampion a Interšampion
získání ocenění Výborná 4 ve třídě šampionů na WORLD DOG SHOW BRATISLAVA
získání coursingové licence
hraní mi na nervy

Bela:
úspěšné vykonání zkoušek OB-Z a OB-1
splnění canisterapeutické zkoušky
neustálé motání se pod nohy a asistování mi v koupelně

NOVINKY     2012    2011    2010     2009     2008     2007     2006