O NÁS |
![]() |
Po odchodu mého téměř 12letého dobrmana Coreyho do psího nebe jsem prožívala (zatím) nejhorší měsíc v mém životě. Byt byl najednou hrozně prázdný. A zimní víkendy byly strašně dlouhé, smutné a osamělé. Jak já jsem se pak těšila do práce! Po tomto ošklivém měsíci se mi podařilo přemluvit mého přítele k pořízení nového psího kamaráda, který by nám pomohl lépe se vyrovnat s odchodem Coreyho.
Vrhla jsem se na internet. Dobrman je úžasné plemeno, ale nějak jsem už neměla odvahu pustit se do jeho výchovy. Naštěstí v té době ani žádná štěňata nebyla k mání. Co teď? Splnit si svůj dávný sen a pořídit si chrta? Podařilo se mi najít chovatelku, která měla zrovna vrh štěňat sloughi ve vzácném zbarvení - černá s hnědým pálením. Prostě celý dobrman. Bohužel přítel odmítl jet do Brna, máme totiž trabanta, tak bychom se už prý nemuseli vrátit. Tak jsem hledala nějaké štěně blíž ke středočeskému kraji. Objevila jsem ještě krásného černého barzoje, další sloughinku a saluku.
A pak jsem nějakým zázrakem (už nevím ani jakým) objevila krátkosrstou kolii, ke které jsem ve svém dětství vzhlížela jako k něčemu naprosto nedosažitelnému a vzácnému. Našla jsem si její standard a nějaké praktické povídání ze života s kolií a honem jsme běžela za Jirkou s tím, že to je naprosto ideální pes pro nás. A rychle jsem mu to všechno přeříkala zpaměti. Krátkosrstá, středně veliká, lehce cvičitelná, neagresívní, nelovící, držící se své smečky atd.
Odsouhlaseno, tak honem rychle zase na internet. Poslala jsem jeden mail, ale fenka ještě nebyla nakrytá. Začínala jsem trochu ztrácet naději. Několik dalších měsíců bez psa by pro mě bylo asi utrpením. Tak jsem znovu otestovala internetový vyhledávač a vyplivlo mi to fórum o krátkosrstých koliích na „mém psovi“, které asi většina z Vás zná. Tak jsem tam rychle vznesla dotaz a odpověděla mi Gábina Filipová, že má Pavla Kůsová možná ještě volnou jednu fenečku. Poslala jsem jí rychle mail, ale nepřišla žádná odpověď. A pak dorazil pro změnu mail od Sabiny Havlíčkové s telefonním číslem na Pavlu a s fotečkama Belinky.
Jak to dopadlo, už asi víte.
Máme doma rošťandu Belinku, která je naše sluníčko, a která nám rychle pomohla aspoň trochu zapomenout na smutek z odchodu Coreyho. Musím říct, že standard kolie nelhal, naopak mě povaha Belinky v některých ohledech dokonce mile překvapila. Jsem ráda, že má Pavla se mnou svatou trpělivost a pilně a zodpovědně odpovídá na mé (možná občas i hloupé) dotazy. Člověk si radši nechá poradit, než aby opakoval chyby ze svého mládí. Tedy aspoň se o to snažím:)
No a protože je změna život, tak jsme Belince pořídili kámošku. Je to její nevlastní sestra Nelinka. Mají společného tatínka Nelsona, do kterého jsem já osobně hrozně zamilovaná. Nelson je povahově naprosto úžasný, nekonfliktní pes, s obrovským nadšením do pasení. Moc ho Pavle závidím:) A protože je maminka Nelinky Gaya Krásná louka také moc šikovná a hezká, tak chápete, že jsme si ještě jednu kraťandu museli pořídit. Samozřejmě až po nastěhování do domečku:) Takže teď pro změnu na mé hloupé dotazy odpovídá i Sabina Havlíčková, od které máme tu naší malou dračici:)