O NÁS

Potom máme tedy papouška Viktorku – amazoňana modročelého. Jirka jí udělal krásnou velkou klec, která je součástí obývacího pokoje, aby měla Viktora přehled a rozhled a byla s námi v kontaktu. Je ručně dokrmená, takže se dá brát na ruku, lítá ze námi a sedá si nám na rameno. Bohužel není tak dokrmená, jak jsme si představovali, ale prostě jsme neměli tu sílu jí u chovatele nechat, když jsme jí měli tak dlouho zamluvenou. Se psy se snáší bez problémů. Nebojí se jich, ani na ně neútočí. Pokud má pocit, že jsou moc blízko, tak odletí do bezpečí. A když se jí to zrovna dvakrát nelíbí, tak po nich sekne zobákem a má klid. Přibližně jednou za rok na ní přijde zřejmě tok, takže Jirku už několikrát klovnula, až mu chudákovi tekla krev. Po několika týdnech jí toto chování přejde, ale stejně z ní má Jirka respekt. Je to zvíře a nikdy nevíte, jak se zachová. A klovnutí od papouška do obličeje není zrovna bezbolestné. Kromě toho se Viktora docela často i ozývá, takže večer chodí spát s přikrytou klecí, protože hned po rozednění začíná hulákat na celý barák. V zimě toto přikrývání klece odpadá, neb se ráno rozednívá později a to již nejsme doma:) Nevím, co na to říkají naše kolie nebo sousedi:) Kromě toho hulákání umí samozřejmě také mluvit. Něco se naučila sama a něco od nás.

Takže její repertoár je: ahoj, čau, čahoj, nazdááár, papoušku, pipinko, pipino, viktóóór, viktorka, corey, vicorey, co to je, jóóó, cóó, kočko, kakačko, belíí. Pak ještě houká jako alarm u auta a směje se jako člověk. A samozřejmě si ze svého repertoáru vytváří vlastní kombinace a složeniny, takže se Vám může klidně stát, že přijdete ke kleci a uslyšíte skvělé přivítání: čau pipino:)

No a v roce 2008 jsem se rozhodla, že je na čase splnit si také svůj životní sen a pořídila jsem si ještě papouška různobarvého šalamounského, latinský název je eclectus roratus solomonensis. Je stejně jako Pipina ručně dokrmený, ale byl dokrmován skutečně jako mazlíček, takže ho mohu vzít do obou rukou, hladit ho po zádech nebo ho pusinkovat a to si s Viktorou fakt dovolit nemůžu. Koupila jsem mu na německé aukci E-bay úžasnou velkou klec, ale bohužel se s Viktorou v jedné kleci nesnesou, takže jsou teď oba na verandě každý ve své kleci a pokřikuj na sebe a okukují se. Jo, úplně jsem zapomněla napsat, že se náš eklektus jmenuje Albert, neboli Bertíček, já mu občas ze srandy říkám Herberte:)

Bertík je samozřejmě taky moc chytrý a šikovný. Naučil se řvát stejně jako Viktora, takže se mi občas stane, že prohodím na verandu:" Viktoro, zmlkni!" a Jirka: "Ale to neřve Pipinka, ona už spí". A taky že jo:)