|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Socializace štěněte
Tento proces je nejdůležitější ve vývoji štěněte. Základní socializace probíhá již u chovatele a je-li zde zanedbána, můžeme se s problémy potýkat i celý psí život našeho kamaráda. Když si přineseme prcka domů, je třeba ho pomalu a postupně přivykat na rozličné situace a nutnosti běžného života. Pokud se pesan při prvním setkání s neznámým bojí, netrestáme ho, naopak s chováme suverénně, aby štěník viděl, že my se nebojíme a tím pádem nemá důvod se bát ani on. Situace je třeba nabalovat postupně. Zvykne-li si štendo na jednu situaci a je v reakci na ní klidný, můžeme přistoupit k další a tak dále, až je pesan klidný v provozu stejně jako doma, v autobuse mezi lidmi stejně jako v parku na procházce apod. Je třeba přihlížet i k věku štěníka. Nemůžeme po 3měsíčním prckovi chtít, aby zvládal pomalu to, co dospělý, ale stejně tak bychom ho neměli zanedbávat, aby nezakrněl a nebyl z něj bázlivý pesan. Je třeba psa připravovat nejen na nezvyklé situace, ale i na jiné psi, na hru s nimi apod. Je vhodné nenechat si malé štěndo napadnout dospělým psem. Teď nemám na mysli výchovný zásah typu ňafnutí bez krve, odstrčení, zavrčení či zaštěkání, ale spíše opravdový útok. Může to mít velmi negativní dopad na psychiku zvířete do budoucna, v dospělosti se nám to může vymstít v podobě útočného a agresivního psa na jiné pesany. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
